ENERGETICKÉ PRÁVO

Advokátní kancelář Iva Jónová

Autor: Advokátní kancelář Iva Jónová

Moderní a dynamická advokátní kancelář  v Ústí nad Labem a v Litoměřicích je aktivní především v českém právním prostředí. Úspěch advokátní kanceláře…

Více o autorovi

Energetické právo je forma práva, které souborem veřejnoprávních opatření, týkajících se zásobení energii, zasahuje do běžného života nejen každého občana, ale i firem a společností. Promítá se tedy do celospolečenského zájmu a do normativního systému práva jako celku. Je pojítkem mezi světem přírodních věd, zájmem jednotlivce a zájmem veřejným.

Pro energetiku má význam pouze ta energie, která může být využívána člověkem a to ve velkém množství. Tato energie se získává z několika druhů primární zdrojů, které se rozlišují na obnovitelné a neobnovitelné. Neobnovitelnými zdroji energie jsou zpravidla nazývány nukleární energie a fosilní paliva, tedy uhlí, ropa a zemní plyn. Obnovitelnými zdroji energie je vítr, sluneční, vodní, geotermální energie a biomasa. Naproti tomu elektřina je sekundárním, odvozeným zdrojem energie, vyrobeným za použití některého z primárních zdrojů energie. 

Energetické právo se zaměřuje především naplánování, financování a sjednáváním smluv o nákupu energie s příslušnými dodavateli.

 

Právní úprava soukromoprávních aspektů trhu s plynem a elektřinou:

Obecné principy

Prvním a nejdůležitějším principem je, že energetika je veřejnou službou, neboť v rámci hospodářství má výsadní postavení. Tento princip je základem pro celou řadu stanovení a také derivuje druhý obecný princip a tím je princip volného trhu. Tyto dva principy mohou být považovány za protichůdné, ale naopak, navzájem se doplňují, neboť princip volného trhu asistuje na principu energetiky, jako veřejné služby, v uskutečňování jeho poslání pomocí poskytování levnější energie. Třetím principem je princip ochrany životního prostředí, jehož význam stoupá zejména v posledních letech v souvislosti s globální změnou klimatu.

Energetická politika je v největší míře regulována směrnicemi a v menší míře pak nařízeními, které stanovují přímo práva a povinnosti jednotlivým subjektům. Význam energetických odvětví pro ekonomiku rok od roku roste. Společně s růstem významu těchto odvětví roste i složitost a specifičnost související právní úpravy. Pro právní úpravu podnikání v energetických odvětvích je navíc typický i dvojí režim, kdy vedle sebe existují liberalizovaný trh s energiemi a silně regulované distribuční a podpůrné služby, což ještě více ztěžuje orientaci investorů v relevantních právních předpisech.

Obnovitelné zdroje

Obnovitelné zdroje jsou atraktivní nejen pro zavedené energetické společnosti, ale i pro finanční investory a jiné finanční instituce. Budoucí investoři by ale měli vědět, že zde existují tři rozdílné fáze. A to je získání licence a financování zdroje, jeho stavba a nakonec provoz a údržba. Každá z nich vyžaduje jiné služby a jiné kompetence. Nejdříve by měla být povedena analýza energetického trhu, konkurence, identifikovat optimální investiční příležitosti, zvolit nejvhodnější strategii pro vstup na trh. Důležité je zhodnotit potenciál konkrétního energetického zdroje a posoudit finanční, ekonomické a ekologické vlivy. V neposlední řadě zvážit i podporu z fondů Evropské unie.

Aplikace evropského energetického práva

Evropská energetická politika rozhodným způsobem zavazuje Evropskou unii k ekonomice s nižší spotřebou založenou na bezpečnější, konkurenceschopnější a udržitelnější energii. Energetické cíle, které je třeba přednostně plnit, zahrnují zajištění řádného fungování vnitřního trhu s energií, zabezpečení strategických dodávek, konkrétní snížení emisí skleníkových plynů způsobené výrobou nebo spotřebou energie a jednotný postup EU na mezinárodní scéně.

 

Energetický zákon má přímý vztah k novému občanskému zákoníku. Řeší oznámení o ukončení odběru energie, přerušení dodávky energie, neoprávněný odběr energie, objektivní odpovědnost odběratele za neoprávněný odběr energie, spor o připojení odběrného místa do distribuční soustavy a další.