POVINNOST ZVEŘEJNIT PÍSEMNOU ZPRÁVU ZADAVATELE U VZMR

Mgr. Jan Zahradníček, advokát

Autor: Mgr. Jan Zahradníček, advokát

Mgr. Jan Zahradníček poskytuje právní služby na území celé ČR, zejména v Praze a Středočeském kraji. Specializuje se na občanské a obchodní právo,…

Více o autorovi

Článek byl publikován dne 1.2.2013 na http://www.epravo.cz/top/clanky/povinnost-zverejnit-pisemnou-zpravu-zadavatele-u-vzmr-reakce-na-nedavny-prispevek-k-temuz-tematu-88831.html

 

Dne 23. 1. 2013 byl na portálu ww.epravo.cz uveřejněn příspěvek s názvem „K povinnosti uveřejnit zprávu zadavatele u zakázky malého rozsahu“.[1] Autor v něm vyslovuje obavu, že zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), nepodává jednoznačný výklad stran povinnosti zadavatele uveřejnit písemnou zprávu dle § 85 ZVZ v případě veřejných zakázek malého rozsahu (dále jen „VZMR“). Tento závěr by mohl u řady zadavatelů vzbudit oprávněné pochybnosti o tom, zda postupují v souladu se zákonem, a zda jim, pakliže by zákonnou povinnost neplnili, nehrozí sankce za správní delikt. Jsem toho názoru, že odpověď na shora nastolenou otázku lze z příslušných ustanovení ZVZ jednoznačně dovodit, o což se pokusím v následujícím příspěvku.

Jádrem posuzované problematiky je ust. § 85 odst. 1 ZVZ ve znění účinném od 1. 4. 2012[2], které stanoví, že „Zadavatel vyhotoví o každé veřejné zakázce písemnou zprávu“. S ohledem na definici, kterou podává ust. § 7 ZVZ, je veřejnou zakázkou každé úplatné plnění pořizované zadavatelem bez ohledu na jeho hodnotu. Tedy i každá VZMR.

 

Zadávání veřejných zakázek je vysoce formalizovaný proces s řadou povinností. V případě nutnosti pořídit plnění nižší hodnoty se však takový postup jeví jako neúčelný, proto je ustanovením § 18 odst. 5 ZVZ povinnost zadávat VZMR[3] postupem dle ZVZ výslovně vyloučena.

Zdánlivě tak může dojít k určité rozpornosti mezi ust. § 85 odst. 1 ZVZ, který vyžaduje písemnou zprávu u všech veřejných zakázek[4], a ustanovením § 18 odst. 5 ZVZ, které naopak plnění povinností stanovených v ZVZ pro zadávání veřejných zakázek u VZMR vylučuje. Veškeré pochybnosti je ale možno odstranit systematickým výkladem příslušných ustanovení ZVZ, potažmo i ze systematiky zákona jako takového.

Význam prvé věty ust. § 18 odst. 5 ZVZ, která zní: „Zadavatel není povinen zadávat podle tohoto zákona veřejné zakázky malého rozsahu“, totiž nelze vyložit tak, že paušálně vylučuje povinnosti stanovené v ZVZ v případech, kdy se jedná o VZMR, a současně z toho dovodit, že ta ustanovení, která se výslovně vztahují na „všechny veřejné zakázky“, mají charakter lex specialis ve vztahu citované výjimce. Jednoznačně to vyplývá z následujícího.

V prvé řadě je nutno se blíže zaměřit na pojem „zadávání“ užitý zákonodárcem v ust. § 18 odst. 5 ZVZ, neboť právě jeho prostřednictvím je vymezena výjimka ze všeobecné povinnosti zadavatele. Zadáváním se dle ust. § 17 písm. m) ZVZ rozumí „závazný postup zadavatele dle tohoto zákona (ZVZ) v zadávacím řízení, a to až do uzavření smlouvy nebo zrušení zadávacího řízení“. Za zadávání je tudíž nutno považovat pouze a jedině postup zadavatele v některém ze zákonem (§ 21 a násl. ZVZ) vymezených druhů zadávacího řízení, případně v dynamickém nákupním systému či na základě rámcové smlouvy. Pokud zadavatel není v případě VZMR povinen „zadávat“, má tím zákon jednoznačně na mysli, že zadavatel není povinen plnit povinnosti stanovené v ZVZ pro postup v zadávacím řízení[5].

V této souvislosti je pak určující systematické řazení ZVZ. Úprava zadávacího řízení je obsažena v hlavě druhé ZVZ (§§ 21 – 85), zvláštní postupy zadávacím řízení pak v hlavě třetí ZVZ (§§ 86 – 101).  Tato ustanovení se tedy na VZMR s ohledem na výše uvedené neaplikují! Výjimkou je pouze případ, pokud zadavatel sám z vlastní vůle zahájí zadávání VZMR postupem dle ZVZ platným pro podlimitní veřejnou zakázku. S ohledem na ust. § 26 odst. 5 ZVZ[6] je pak povinen postupovat v celém zadávacím řízení dle příslušných pravidel ZVZ v závislosti na tom, jaký druh zadávacího řízení zvolí.

Na shora uvedeném nic nemění ani nová[7] povinnost k uveřejňování smlouvy na plnění veřejné zakázky dle § 147a odst. 1 písm. a) ZVZ, která se dle odst. 2 téhož ustanovení vztahuje rovněž na VZMR s cenou alespoň 500 tis. Kč. Dotčená povinnost je systematicky řazena v části sedmé ZVZ, není tedy součástí zadávacího řízení, tj. součástí procesu zadávání, a případný rozpor s ust. § 18 odst. 5 ZVZ proto nemůže nastat.

Je tedy zcela zřejmé, že povinnost zpracovat písemnou zprávu zadavatele, potažmo ani plnit další povinnosti obsažené v hlavě druhé ZVZ, na VZMR nedopadá. Dlužno dodat, že tato otázka nikdy nečinila větší výkladové problémy a odborná veřejnost je v tomto zcela zajedno. Vedle již zmíněné judikatury Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže lze odkázat rovněž na gestora oblasti veřejného zadávání, kterým je Ministerstvo pro místní rozvoj[8]. Není tedy dle mého názoru důvod v tomto ohledu ZVZ jakkoliv upravovat ani žádat o další oficiální výkladové stanovisko k této otázce.

 

[1] K povinnosti uveřejnit zprávu zadavatele u zakázky malého rozsahu, k dispozici >>> zde.
[2] Znění dotčeného ustanovení před nabytím účinnosti tzv. transparenční novely ZVZ (provedené zákonem č.55/2012 Sb.) nečinilo z pohledu povinnosti zadavatele výkladové obtíže, neboť stanovilo, že zadavatel vyhotoví písemnou zprávu toliko ke každé nadlimitní veřejné zakázce.
[3] Z hlediska finančního limituje VZMR každá veřejná zakázka na dodávky či služby, jejíž předpokládaná hodnota činí méně než 1 mil. Kč, v případě stavebních prací pak méně než 3 mil. Kč. S účinností od 1. 4. 2014 bude pro všechny veřejné zakázky platit jednotný limit 1 mil. Kč. Všechny limity jsou bez DPH.
[4] Naproti tomu např. ust. § 86 odst. 1 ZVZ v obdobném případě výslovně stanoví, že povinnost uveřejnit předběžné oznámení platí pro nadlimitní a podlimitní veřejné zakázky. 
[5] Tento závěr konstantně judikuje rovněž Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, a to zejména v souvislosti s vyloučením své příslušnosti k přezkumu postupu zadavatele při uzavírání smluv na VZMR. Odkázat lze např. na rozhodnutí č.j. S635/11 , potvrzeném rozhodnutím o rozkladu č.j. R49/2012: „Z výše citovaných ustanovení zákona (§ 17 písm. m), § 18 odst. 5) je zřejmé, že uzavření smluv na veřejné zakázky malého rozsahu neprobíhá v zadávacím řízení a nedochází tedy k jejich zadání podle zákona“.
[6] Cit.: „… Zahájí-li veřejný zadavatel zadávání veřejné zakázky malého rozsahu (§ 12 odst. 3) postupem platným pro zadávání podlimitní veřejné zakázky, postupuje podle ustanovení platných pro zadávání podlimitní veřejné zakázky.“
[7] Ust. § 147a bylo do ZVZ rovněž vloženo na základě transparenční novely s účinností od 1. 4. 2012
[8] Srovnej např. výklad k pojmům zadávacího řízení a veřejné zakázky malého rozsahu v Metodice zadávání veřejných zakázek, jejíž aktuální verze je dostupná >>> zde. Dále lze odkázat na analogické užití argumentace obsažené ve stanovisku Doporučení MMR postupu u zakázek, u kterých má být smlouva uzavřena po 1.4.2012, dostupném >>> zde