Autor: PRÁVNÍ PORADNA

Vítejte v Právní poradně V dnešní době je právo všude kolem nás – ve smlouvách, které podepisujeme, v pracovních vztazích, které uzavíráme, i v…

Více o autorovi

Výpověď z pracovního poměru je jedním z nejčastějších způsobů ukončení pracovního vztahu. I když se může zdát jako jednoduchý právní akt, v praxi bývá často zdrojem nejistoty, chyb nebo dokonce soudních sporů. Tento článek vám přehledně vysvětlí, co je výpověď podle zákoníku práce, jaké má podmínky, formality a jaké důsledky má pro zaměstnance i zaměstnavatele.

Co je výpověď z pracovního poměru

Výpověď je jednostranné právní jednání, kterým jedna strana pracovního poměru (zaměstnanec nebo zaměstnavatel) vyjadřuje vůli ukončit pracovní poměr po uplynutí výpovědní doby.

Výpověď se odlišuje od:

• Okamžitého zrušení pracovního poměru – končí ihned bez výpovědní lhůty,

• Dohody o rozvázání pracovního poměru – obě strany se na ukončení dohodnou.

Výpověď ze strany zaměstnance

Zaměstnanec může dát výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu. Nemusí své rozhodnutí zdůvodňovat ani odůvodnění nijak dokazovat.

Podmínky:

• Musí být podána písemně – jinak je neplatná.

• Výpovědní doba činí 2 měsíce a začíná běžet od 1. dne následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi.

Praktický příklad:

Zaměstnanec podá výpověď 12. dubna → výpovědní doba začne běžet 1. května a pracovní poměr skončí 30. června.

Výpověď ze strany zaměstnavatele

Zaměstnavatel může dát výpověď pouze z důvodů taxativně uvedených v § 52 zákoníku práce. Výpověď z jiného důvodu je neplatná.

Zákonné výpovědní důvody zahrnují například:

• Organizační změny (zrušení pracovní pozice, nadbytečnost),

• Zdravotní důvody (dlouhodobá nezpůsobilost vykonávat práci),

• Porušení pracovní kázně,

• Ztráta předpokladů pro výkon práce (např. odebrání řidičského oprávnění u řidiče).

Podmínky:

• Musí být písemná, jinak je výpověď neplatná.

• Zaměstnavatel musí přesně uvést výpovědní důvod, který nelze dodatečně měnit.

• Výpovědní doba je stejně jako u zaměstnance 2 měsíce.

Výpovědní lhůta

Výpovědní lhůta je zákonem stanovena v délce 2 měsíců, pokud není sjednána delší ve smlouvě. Začíná běžet od 1. dne kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi.

Během výpovědní doby trvá pracovní poměr, zaměstnanec má nárok na mzdu a zaměstnavatel může požadovat výkon práce (pokud neudělí např. tzv. volno na překážkách).

Ochranná doba – kdy nelze dát výpověď

Zaměstnance chrání tzv. ochranná doba, během níž mu zaměstnavatel nesmí dát výpověď (s výjimkami):

Týká se zejména situací:

• Nemoc nebo úraz (pracovní neschopnost),

• Těhotenství nebo mateřská/rodičovská dovolená,

• Výkon veřejné funkce (např. volební komise),

• Karanténa.

Pokud by zaměstnavatel přesto výpověď podal, je takový krok absolutně neplatný.

Okamžité zrušení pracovního poměru

Tento krok je výjimečný a je možný pouze ve zvlášť závažných případech. Musí být učiněn písemně a musí být doručen druhé straně.

Zaměstnavatel může pracovní poměr zrušit okamžitě:

• Pokud se zaměstnanec dopustí zvlášť hrubého porušení povinností,

• Pokud byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin.

Zaměstnanec může pracovní poměr zrušit okamžitě:

• Pokud mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu do 15 dnů po splatnosti,

• Pokud nemůže dále vykonávat práci ze zdravotních důvodů a nejedná se o výpovědní důvod na jeho straně.

Dohoda o rozvázání pracovního poměru

Tato možnost je často nejflexibilnější a nejrychlejší. Obě strany se dohodnou na:

• Termínu ukončení pracovního poměru,

• Eventuálním vyrovnání (odstupné apod.),

• Případných referencích nebo jiných ujednáních.

Dohoda musí být písemná a podepsaná oběma stranami.

Odstupné

V některých případech má zaměstnanec nárok na odstupné, které se řídí § 67 zákoníku práce. Typicky:

• 1 měsíční mzda při výpovědi z organizačních důvodů (pokud pracoval méně než 1 rok),

• 2 měsíční mzdy (1–2 roky),

• 3 měsíční mzdy (2 roky a více),

• Až 12násobek mzdy při ztrátě zdravotní způsobilosti z důvodu pracovního úrazu.

Odstupné nenáleží při výpovědi ze strany zaměstnance ani při okamžitém zrušení pracovního poměru z jeho strany (s výjimkami).

Nejčastější chyby a mýty

• „Výpověď může být ústní.“ – Ne. Výpověď musí být vždy písemná.

• „Zaměstnavatel může propustit kohokoli kdykoli.“ – Ne. Výpověď musí být zdůvodněná a zákonná.

• „Nemám nárok na odstupné, protože jsem s výpovědí souhlasil.“ – Není pravda, odstupné je nárokové ze zákona, pokud jsou splněny podmínky.

• „Výpovědní doba je stejná jako zkušební doba.“ – Ne. Zkušební doba není výpovědní doba.