Autor: PRÁVNÍ PORADNA

Vítejte v Právní poradně V dnešní době je právo všude kolem nás – ve smlouvách, které podepisujeme, v pracovních vztazích, které uzavíráme, i v…

Více o autorovi

České právo není jen sbírkou zákonů a judikátů – je to živý systém, který se po desetiletí vyvíjí díky osobnostem, jež přispěly k jeho formování, kodifikaci, výkladu i humanizaci. Někteří z těchto právníků, soudců, akademiků či advokátů už mezi námi nejsou, ale jejich odkaz zůstává živý v právní vědě, rozhodovací praxi i legislativě. V tomto článku si připomeneme několik výrazných právnických osobností, které ovlivnily podobu českého práva ve 20. a 21. století.

Otakar Motejl (1932–2010)

Veřejný ochránce práv, ministr spravedlnosti, soudce Nejvyššího soudu

Otakar Motejl byl jednou z nejvýraznějších právních osobností české porevoluční éry. Původně advokát, který v době normalizace hájil disidenty, se po roce 1989 stal soudcem Nejvyššího soudu a později jeho předsedou. V roce 1998 byl jmenován ministrem spravedlnosti a o rok později se stal historicky prvním veřejným ochráncem práv (ombudsmanem) v České republice.

Jeho přístup byl vždy veden snahou o humanizaci justice, zjednodušení soudních procedur a posílení ochrany lidských práv. Byl známý jako člověk, který neuhýbal před nepopulárními tématy a obhajoval rovnost před zákonem. Motejl sehrál klíčovou roli v zakotvení instituce ombudsmana jako nezávislé autority v systému veřejné správy.

Jiří Malenovský (1950–2023)

Soudce Soudního dvora EU, profesor mezinárodního práva

Profesor Jiří Malenovský byl výraznou autoritou v oblasti evropského a mezinárodního práva. Po roce 1989 se podílel na transformaci českého právního myšlení směrem k evropským hodnotám. Byl členem Ústavního soudu, působil v Radě Evropy a od roku 2004 do roku 2021 byl soudcem Soudního dvora Evropské unie v Lucemburku.

Malenovský měl zásadní vliv na propojování českého práva s evropským právem a byl považován za most mezi evropskou integrací a národní suverenitou. Jako akademik publikoval stovky článků a přednášel na českých i zahraničních univerzitách.

František Weyr (1879–1951)

Právní filozof, zakladatel normativní teorie práva

František Weyr byl vedle Hanse Kelsena jedním z hlavních představitelů brněnské normativní školy právní teorie. Jeho přístup spočíval v přesném oddělení práva jako systému norem od morálky, politiky a sociologie. Prosazoval myšlenku formální logiky práva a trval na jeho přesnosti a systematičnosti.

Weyr přednášel na Masarykově univerzitě v Brně a jeho díla ovlivnila celou generaci právních teoretiků. V meziválečném období byl uznávaným odborníkem nejen v Československu, ale i v mezinárodních kruzích. Jeho hlavní spisy, jako například „Právní stát“, patří dodnes ke klasickým právnickým textům.

Zdeněk Koudelka (1959–2023)

Ústavní právník, poslanec, akademik

Zdeněk Koudelka byl významným odborníkem na ústavní a správní právo, přednášejícím na Právnické fakultě Masarykovy univerzity. V 90. letech působil i jako poslanec Parlamentu ČR. Výrazně se podílel na tvorbě ústavních zákonů, zejména v oblasti organizace státní moci a soudnictví.

Jako akademik byl známý schopností přenášet složité právní problémy do praktických souvislostí a orientací na soudcovskou etiku, právní stát a demokratický ústavní rámec. Jeho odborné články se objevovaly jak v právnických časopisech, tak v širší veřejné debatě.

Jiří Císař (1929–2014)

Významný advokát, publicista a pedagog

Jiří Císař byl uznávanou autoritou v oblasti advokacie a právní etiky. Svůj profesní život spojil s Právnickou fakultou Univerzity Karlovy, kde přednášel občanské a obchodní právo. Jeho zásluhou se advokacie etablovala jako respektovaná a nezastupitelná součást právního systému.

Císař byl nejen praktikujícím právníkem, ale i teoretikem. Ve svých textech často upozorňoval na morální odpovědnost právníků a nezbytnost nezávislosti advokacie na státní moci. Jeho pedagogická činnost formovala desítky generací českých právníků.

Vladimír Klokočka (1929–2009)

Soudce Ústavního soudu, signatář Charty 77

Vladimír Klokočka se proslavil nejen jako odborník na ústavní právo, ale také jako statečný disident, který byl za své postoje perzekvován komunistickým režimem. Po roce 1989 se stal jedním z prvních soudců obnoveného Ústavního soudu České republiky, kde působil mezi lety 1993–2003.

Klokočka se věnoval zejména otázkám volebního práva, ústavního pořádku a vztahu moci výkonné a soudní. Ve svých rozhodnutích i článcích hájil principy právního státu, ochrany menšin a právní jistoty. Jeho hlas byl důležitý při výkladu Listiny základních práv a svobod. 

Závěr

Zesnulé osobnosti českého práva zanechaly hlubokou stopu v oblasti teorie, legislativy, soudnictví i praktické aplikace právních principů. Jejich odkaz je dodnes živý v rozhodnutích soudů, učebnicích, zákonech i v kultuře právnického povolání. Připomínání jejich práce je nezbytné nejen z úcty, ale i kvůli porozumění tomu, odkud český právní stát vyšel a kam směřuje.