Dopravní nehoda

Poslední novelizace pravidel silničního provozu sebou od 1.7.2006 přinesla výrazně citelné postihy, jak za běžné přestupky, tak i za dopravní nehody. Sankce je navíc provázena i bodovým systémem. Při získání dvanácti bodů řidič přijde na jeden rok o řidičský průkaz. S novelizací došlo i ke změně trestního zákona. Byl přidán nový trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění a byl úplně změněn trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky. Trestným se stalo už pouhé řízení vozidla pod vlivem, ve stavu vylučujícím způsobilost. Od 1.7.2006 bylo vidět na silnicích velkou změnu v chování řidičů. Strach z represivního zákona byl viditelný a přinesl sebou i pokles počtu dopravních nehod. Tato situace však trvala pouze krátkou dobu a v současné době se na silnicích jezdí téměř stejně jako před novelizací. Řidiči za krátké období přišly o strach z represivního zákona, a to i z důvodu, že na silnicích nebyly téměř kontrolováni. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že za dobu účinnosti nového zákona jsem při jízdě s vozidlem potkal minimální počet policejních hlídek. Tato situace samozřejmě nahrává řidičům, kteří vědomě porušují pravidla provozu na pozemních komunikacích.

Skutečný dopad nového zákona však v takto krátkém období od jeho účinnosti nelze hodnotit a je třeba doufat, že řidiči se ukázní.  Také by bylo potřeba začít s častějšími kontrolami na silnicích, které by preventivně předcházely porušování pravidel provozu na pozemních komunikacích.

V této práci se zaměřuji mimo jiné i na zhodnocení situace dopravní nehodovosti na našich silnicích v období posledních deseti let. Shrnutí dopravní nehodovosti je věnována kapitola 2. V 3 a 4 kapitole se věnuji jednotlivým přestupkům a trestným činům. V poslední 5 kapitole nabízím případné řešení do budoucnosti

2 Dopravní nehoda

Pojem dopravní nehoda, kterou se v této práci zabývám, nalezneme v ustanovení § 47 odst.1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. (dále zákon o provozu na pozemních komunikacích). Zde je uvedeno, že se jedná o událost, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci. Další podmínkou je, že v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu, dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku. Aby se jednalo o dopravní nehodu, musí být splněny základní podmínky, které se v ustanovení nachází. Jestliže nedojde k žádnému následku, nebo se událost nestane na pozemní komunikaci, nebude se v tomto případě jednat o dopravní nehodu.

2.1 Vývoj právní úpravy a přístup vybrané zahraniční úpravy

Pravidla silničního provozu neustále prochází řadou změn v podobě novelizací. Dochází k upřesnění použitých ustanovení tak, aby se docílilo pokud možno co největší bezpečnosti na silnicích. Pojem dopravní nehody prošel také množstvím změn, ale podstata ustanovení zůstala rámcově stejná. Od 1.ledna 1961 nabyla účinnosti vyhláška ministerstva vnitra č. 141 ze dne 3.září 1961, kterou se vydávají pravidla silničního provozu. Ke zrušení došlo vyhláškou ministerstva vnitra č. 80/1966 Sb., o pravidlech silničního provozu, která nabyla účinnosti dnem 1.1.1967. Od 1.1.1976 nabyla účinnosti nová vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu, která byla s účinností od  1.1.1990 nahrazena vyhláškou federálního ministerstva vnitra č.99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích. V současnosti jsou pravidla silničního provozu upravena na základě zákona č.361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1.1.2001. S účinností od 1.7.2006 došlo k novelizaci zákonem č.411/2005 Sb., kterým se upravilo také ustanovení o dopravní nehodě. Je zde zakotvena možnost řešit dopravní nehodu bez šetření Policie v případě, že nedojde ke zranění, hmotná škoda nepřesáhne částku 50 000 Kč, řidiči se dohodnou na zavinění dopravní nehody a nedojde ke škodě na majetku třetí osoby (musí být vlastníci vozidel).

Úprava přestupků prošla také změnami. Od 1.7.1961 byl účinný zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Zde najdeme úpravu i dopravního přestupku, kdy se však jedná o velmi obecnou úpravu. Uvedený zákon byl s účinností od 1.7.1990 nahrazen zákonem č.200/1990 Sb., o přestupcích, podle kterého jsou přestupky posuzovány dodnes. Zákon č.200/1990 Sb. prošel také řadou novelizací. Poslední, která měla podstatný vliv na úpravu přestupků souvisejících s provozem na pozemních komunikacích, je zákonem č.411/2005 Sb. Byly zavedeny nové výše sankcí a dále bodový systém.

Co se týče trestního práva, tak dne 1.1.1962 nabyl účinnosti zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Tento trestní zákon již obsahoval trestné činy související s provozem na pozemních komunikacích, a to ve velmi podobném znění. Trestní zákon prošel od jeho účinnosti mnohokrát novelizován. Poslední novelizace zákonem č.411/2005 Sb. došlo k zásadní změně u trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 201 trestního zákona a byl přidán úplně nový trestný čin nazvaný řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle ustanovení § 180d trestního zákona.

U úprav pravidel silničního provozu mimo území České republiky, lze konstatovat, že základní principy jsou stejné. Existují pouze drobné odchylky, které spočívají např. v různých hodnotách povolených rychlostí nebo povolené hladiny alkoholu v krvi při řízení vozidla. Rozdíly jsou pak i ve výši sankcí. Např. v Německu jsou stanoveny sankce na základě nařízení o katalogu pokut (Bußgeldkatalog – Verordnung – BkatV). Zde jsou vyjmenovány jednotlivé skutkové podstaty přestupků a uvedeny sankce.  Trestné činy jsou zde stíhány podle trestního zákoníku (Strafgesetzbuch) peněžitými tresty nebo tresty odnětí svobody. Pro příklad bych uvedl zabití z nedbalosti. Řidiči hrozí trest odnětí svobody v délce pěti měsíců, do karty je mu zapsáno pět bodů a je mu zadrženo řidičské oprávnění. Trest odnětí svobody může být nahrazen peněžitým trestem, který ukládá soud. Výše se stanovuje podle tzv. „denních sazeb“, kterých může být přiděleno 5 až 360 (osoba má příjem 3 000 €, tzn. denní příjem je 100 €, pokud dostane peněžitý trest 100 denních sazeb, je mu vyměřena částka ve výši 10 000 €).

2.2 Vývoj nehodovosti, příčiny a následky

Pro potřeby této práce jsem sledoval vývoj dopravní nehodovosti v období od roku 1997 do konce roku 2006. Celkové počty dopravních nehod, které uvádím jsou statistická čísla Policie ČR. Pro skutečný počet dopravních nehod, ke kterým na území České republiky v uvedených letech došlo, by bylo nutné získat údaje od pojišťoven, které se zabývají likvidací těchto dopravních nehod. Na základě úpravy pravidel silničního provozu nedochází k nahlášení všech dopravních nehod Policii ČR. Některé dopravní nehody, u kterých jsou splněny zákonem stanovené podmínky jsou řešeny pouze prostřednictvím pojišťoven, a proto se ani ve statistikách Policie ČR neobjeví. Vývoj počtu dopravních nehod podle statistik Policie ČR, jsem uvedl v grafu 1.

Graf 1: Vývoj dopravní nehodovosti v letech 1997 – 2006

Ve sledovaném období můžeme vidět, že od roku 1997 dochází k postupnému zvyšování počtu evidovaných dopravních nehod, a to až do roku 1999, kdy byl počet dopravních nehod nejvyšší (v grafu 1 zvýrazněno červeně). Po roce 1999 dochází ke snižování počtu dopravních nehod až do roku 2002. Poté dochází opět k pozvolnému narůstání. Rok 2006, ve kterém došlo od 1. července k účinnosti novelizace zákona o provozu na pozemních komunikacích, vykazuje celkově výrazné snížení. Otázkou je, zda na snížení počtu dopravních nehod měla vliv novelizace, která výrazně zvýšila sankce za dopravní přestupky, nebo skutečnost zvýšení výše hmotné škody, u které řidiči nejsou povinni věc dopravní nehody hlásit Policii ČR, ale mohou ji řešit prostřednictvím pojišťoven.

Nejčastější příčinou dopravních nehod je selhání lidského faktoru. Současná statistika dopravních nehod ukazuje, že nejčastějšími příčinami jsou:

-          nesprávný způsob jízdy (který spočívá zejména v nedodržení bezpečnostní vzdálenosti, nevěnování se řízení apod.)

-          nedání přednosti v jízdě

-          nepřizpůsobení rychlosti

-          nesprávné předjíždění

-          vliv jiných příčin a jiného subjektu (alkohol, náhlé vstoupení chodce do vozovky apod.)

-          technické závady.

Stejně jako vývoj dopravní nehodovosti, jsem počet dopravních nehod, způsobených čtyřmi nejčastějšími příčinami, sledoval v rozmezí od roku 1997 do roku 2006. Tento vývoj je uveden v tabulce 1. Pro přehlednost jsem opět červeně zvýraznil nejvyšší čísla u každé příčiny.

Tab.1: Vývoj počtu dopravních nehod podle příčiny v letech 1997 – 2006

Z tabulky 1 vyplývá, že nejčastější příčinou dopravních nehod je nesprávný způsob jízdy, který se v uvedeném období v průměru podílel na 58,7% dopravních nehod. Dalšími příčinami v pořadí jsou nedání přednosti v jízdě, které se podílelo na 16,3% dopravních nehod, nepřiměřená rychlost jízdy, která se podílela na 14,9% dopravních nehod a nesprávné předjíždění, které se podílelo na 2,3% dopravních nehod. Zbývajících 7,8% zůstává na ostatní příčiny a technické závady.

Za jednu z nejnebezpečnějších příčin dopravní nehody lze označit nepřizpůsobení rychlosti jízdy. Je to zřejmé ze skutečnosti, že čím je větší rychlost jízdy, tím je větší nárazová energie, a také větší následek. Pro lepší představu přikládám obrázek 1, na kterém vidíme osobní vozidlo, které v malé rychlosti narazilo do stromu. Na obrázku 2 pak vidíme také osobní vozidlo, které však narazilo do stromu ve vysoké rychlosti. Zatímco při dopravní nehodě vozidla na obrázku 1 došlo pouze k malé hmotné škodě, tak střetem vozidla se stromem na obrázku 2, které mělo podstatně vyšší rychlost vidíme totální poškození vozidla.

Obr.1: Ilustrační foto                                    Obr.2: Ilustrační foto

Zdroj: Policie ČR                                                      Zdroj: Policie ČR

Další poměrně hodně sledovanou příčinou je jízda pod vlivem alkoholických nápojů. Tato příčina patří z hlediska nebezpečnosti mezi nejzávažnější. Z celkového počtu dopravních nehod za období od roku 1997 do roku 2006, se stalo 4,4% dopravních nehod kvůli alkoholu. Celkový vývoj počtu dopravních nehod zaviněných pod vlivem alkoholu je v grafu 2. Od roku 2002 je vidět klesající tendence a rok 2006 je z posledních deseti let vůbec nejlepším. Za nejhorší rok je v tomto případě považován rok 1997, kdy se alkohol podílel na počtu 9 771 dopravních nehod.

Graf 2: Dopravní nehody způsobené pod vlivem alkoholu v letech 1997 -2006

Při dopravní nehodě dochází zpravidla k následkům v podobě hmotné škody a v těch horších případech ke zranění nebo úmrtí osob. Úmrtí osoby je nejtěžším následkem dopravní nehody. Za období od roku 1997 do roku 2006 na našich silnicích zemřelo celkem 12 423 osob. To znamená, že v průměru došlo k úmrtí více než tří osob každý den. Počet úmrtí v souvislosti s dopravní nehodou v posledních letech klesá a v roce 2006 dokonce zemřelo na našich silnicích méně než 1 000 osob. Nejhorším byl rok 1997, kdy došlo k úmrtí 1 411 osob. Počty těžce zraněných a lehce zraněných osob jsou také poměrně vysoké. Při porovnání všech údajů je zřejmé, že počty zraněných a mrtvých nijak nesouvisí s počtem dopravních nehod v daném roce. Nejvyšší počet dopravní nehody byl v roce 1999, ale nejvyšší počet mrtvých a těžce zraněných osob byl zaznamenán v roce 1997. Vývoj následků na zdraví za období od roku 1997 do roku 2006 můžeme sledovat v tabulce 2.

Tab.2: Následky na životech a zdraví při dopravní nehodě v letech 1997- 2006

Vzhledem k tomu, že poškození zdraví je nejzávažnějším následkem dopravní nehody, pro větší přehlednost a představu, zobrazuje celkový vývoj graf 3.

Graf 3: Následky na životech a zdraví při dopravní nehodě v letech 1997- 2006

Dalším následkem v souvislosti s dopravní nehodou je hmotná škoda. Hmotná škoda vzniká téměř při každé dopravní nehodě. Každý rok dochází na našich silnicích ke stále větším škodám. Od roku 1997 výše škody způsobená v souvislosti s dopravní nehodou narůstá. Pouze v roce 2006 dochází k mírnému poklesu, což je pravděpodobně zapříčiněno i výrazným poklesem počtu dopravních nehod. I tak vznikla hmotná škoda přesahující částku 9 mld. Kč. Vývoj hmotných škod v průběhu sledovaného období je v grafu 4.

Graf 4.: Hmotné škody při dopravních nehodách v letech 1997 - 2006

Vzrůstající tendence výše hmotné škody je zapříčiněna vyšší pořizovací hodnotou vozidel, která se v současné době na silnicích pohybují. Určité snížení výše hmotné škody v roce 2006, je způsobeno i snížením množství dopravních nehod, které lze připisovat nové právní úpravě a možnosti řešit dopravní nehodu cestou pojišťoven, jestliže způsobená škoda nepřesáhne částku 50 000 Kč, a při splnění dalších zákonem stanovených podmínek.

3  Specifické přestupky při dopravní nehodě

V České republice je základem právní úpravy přestupků zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále zákon o přestupcích). V § 2 odst.1 zákona o přestupcích je přestupek definován jako zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů anebo o trestný čin. K odpovědnosti za přestupek stačí zavinění z nedbalosti. Novelizací zákona o přestupcích (zákonem č.411/2005 Sb.), která nabyla účinnosti k 1. červenci 2006, došlo k zásadním změnám v úpravě přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích uvedených v § 22 zákona o přestupcích. U některých přestupků došlo k výraznému zvýšení sankcí, a také byla u většiny přestupků stanovena spodní hranice sankce. V blokovém řízení byly u vyjmenovaných přestupků určeny pevné sankce (např. u nedání přednosti v jízdě je v blokovém řízení stanovena sankce přesně 2 500 Kč). Dále byl zaveden tzv. bodový systém, který za vyjmenované porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích ukládá od jednoho do sedmi bodů. Při získání 12 bodů řidič přichází na jeden rok o řidičský průkaz.

V souvislosti s dopravní nehodou se řidič může dopustit všech přestupků, kterých se může dopustit i při běžném provozu bez způsobení dopravní nehody. Jejich výčet a popis by byl značně obsáhlý, a proto se budu dále zabývat pouze přestupky, které jsou pro dopravní nehodu specifické, a bez předchozího způsobení dopravní nehody se jich řidič nemůže dopustit.

Mezi specifické přestupky související s dopravní nehodou můžeme zařadit dopravní nehodu se škodou převyšující 50 000 Kč, ujetí z místa dopravní nehody a dále dopravní nehodu se zraněním.

3.1    Dopravní nehoda se škodou převyšující  50 000 Kč

Jestliže dojde k dopravní nehodě, při které je způsobena na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech hmotná škoda převyšující zřejmě částku 50 000 Kč, jedná se o přestupek podle ustanovení § 22 odst.1 písm.i) zákona o přestupcích.

Výše škody na místě dopravní nehody je v tomto případě posuzována odhadem policisty, který dopravní nehodu šetří. Na místě nikdy nelze škodu přesně odhadnout a proto se jedná o nepřesný údaj. Navíc posuzování dopravní nehody podle výše škody, stanovené hranicí 50 000 Kč, není zcela objektivním. Na novém vozidle, na kterém dojde pouze k minimálnímu poškození, je škoda téměř vždy přesahující 50 000 Kč, ale nebezpečnost uvedeného jednání je menší než způsobená dopravní nehoda starším vozidlem, které samo o sobě nemá hodnotu 50 000 Kč, a při dopravní nehodě je totálně zdemolováno.

Za dopravní nehodu podle uvedeného ustanovení uloží správní orgán ve správním řízení  pokutu ve výši od 2 500 Kč až do 5 000 Kč. Pokud řidič tento přestupek spáchá v období po sobě jdoucích dvanácti kalendářních měsíců dvakrát a vícekrát, bude mu uložen zákaz řízení v rozmezí od šesti měsíců do jednoho roku. Již při prvním spáchání uvedeného přestupku je řidiči do karty řidiče zapsáno sedm bodů.

V zákoně o přestupcích není uvedena sankce pro blokové řízení. Policie ČR, na základě interních předpisů, tento přestupek v blokovém řízení neřeší, a věc dopravní nehody je zpracována na protokol o nehodě v silničním provozu. K dopravní nehodě je vyhotoven spisový materiál a následně je dopravní nehoda oznamována do správního řízení příslušnému správnímu orgánu. Vzhledem k této skutečnosti se celé řízení o přestupku prodlužuje a vzrůstají náklady na jeho vyřízení. Poškozený řidič navíc musí ve většině případů čekat až na konečné rozhodnutí, bez kterého mu pojišťovna nevyplatí náhradu škody způsobenou při dopravní nehodě.

Jako příklad lze uvést dopravní nehodu, u níž je příčinou nedodržení bezpečnostní vzdálenosti za před sebou jedoucím vozidlem. V prvním případě dojde ke škodě zřejmě převyšující 50 000 Kč, protože se jedná o nové vozidlo. Řidič bude oznámen do správního řízení k projednání přestupku, kde mu hrozí výše uvedená sankce. V druhém případě je příčina úplně stejná, ale řidiči mají starší vozidla a škoda 50 000 Kč nepřesáhne. Věc dopravní nehody je vyřízena v blokovém řízení se sankcí v maximální výši 2 000 Kč přímo na místě (podle ustanovení § 22 odst.1 písm.l) zákona o přestupcích) a řidiči nejsou ani připsány žádné body do karty řidiče. Zde je názorně vidět neobjektivnost uvedeného ustanovení, protože za stejný způsob spáchání dopravní nehody jsou odlišné sankce jen proto, že v druhém případě měl řidič starší vozidlo a nemohl tedy ani způsobit škodu převyšující 50 000 Kč.

3.2    Ujetí z místa dopravní nehody

Ujetí z místa dopravní nehody je v současnosti poměrně častým jevem. Řidiči mají strach z následných sankcí a z toho, že jim budou připsány za dopravní nehodu body do karty řidiče. V některých případech se jedná o neúmyslné ujetí z místa dopravní nehody, a to v případech, kdy řidič vozidla dopravní nehodu nezaregistruje (jedná se např. o drobné poškození stojícího osobního vozidla nákladním vozidlem, ve kterém není náraz slyšet ani cítit).  Ve velkém množství případů se bohužel jedná o úmyslné ujetí z místa dopravní nehody a řidiči se spoléhají na to, že je Policie ČR nedohledá. Této skutečnosti nahrává i to, že pokud na místě není zjištěn svědek, případně nějaká část vozidla, která může vozidlo pachatele identifikovat, tak jsou šance na dohledání vozidla, které z dopravní nehody ujelo minimální. V případě dohledání vozidla nastává další problém v ustanovení řidiče, který vozidlo v době dopravní nehody řídil. Novelizací, zákonem č.411/2005 Sb., sice bylo do zákona o přestupcích přidáno ustanovení postihující provozovatele vozidla, který nezná údaje o totožnosti osoby, které svěřil nebo přikázal vozidlo k řízení, ale majitelé vozidel často využívají možnost, že nemusí v dané věci uvést údaje k osobě, pokud se jedná o osobu blízkou, a to i v případech, že vozidlo sami řídili.

Ujetí z místa dopravní nehody je v současné úpravě obsaženo ve dvou ustanoveních. Jestliže řidič při dopravní nehodě, při které byla způsobena na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí  nebo na jiných věcech pouze hmotná škoda nižší než 50 000 Kč, neprodleně nezastaví vozidlo a neprokáže totožnost navzájem včetně sdělení údajů o vozidle nebo neohlásí dopravní nehodu policistovi nebo nedovoleně opustí místo dopravní nehody nebo se neprodleně nevrátí na místo dopravní nehody po poskytnutí nebo přivolání pomoci nebo po ohlášení dopravní nehody, dopustí se přestupku podle ustanovení § 22 odst. 1 písm.j). Ne ve všech případech musí být osoba, která se dopustí uvedeného přestupku, zároveň viníkem dopravní nehody. Směrodatným pro uvedené ustanovení je opět zhodnocení výše škody, která při dopravní nehodě vznikne. Pohled na výši škody je stejně jako u předchozího ustanovení § 22 odst. 1 písm.i) pouze orientační a ne zcela přesný údaj, protože se jedná o pouhý odhad policisty, který dopravní nehodu šetří. Opět zde platí stejná situace, že pohled na škodu se nejeví jako zcela objektivním měřítkem pro posuzování spáchaného přestupku. Za přestupek, kterého se řidič dopustí porušením ustanovení § 22 odst.1 písm. j) mu ve správní řízení od správního orgánu hrozí pokuta ve výši od 2 500 Kč do 5 000 Kč a při opakovaném spáchání takového skutku i zákaz činnosti v rozmezí od jednoho do šesti měsíců. Dále mu za tento přestupek budou do karty řidiče připsány tři body.

Druhé ustanovení týkající se ujetí z místa dopravní nehody je obsaženo v § 22 odst. 1 písm. k) zákona o přestupcích, kterého se řidič dopustí jestliže při dopravní nehodě podle písm. i) se dopustí jednání uvedeného v písm.j).  V tomto případě je tedy podmínkou vznik hmotné škody na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech, zřejmě převyšující částku 50 000 Kč. Řidiči u uvedeného přestupku dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. k) hrozí ve správním řízení od správního orgánu pokuta v rozmezí od 2 500 Kč do 5 000 Kč a při opakovaném spáchání takového skutku i zákaz činnosti v rozmezí od jednoho do šesti měsíců. V tomto případě je navíc řidiči do karty řidiče zapsáno sedm bodů.

Obě tato ustanovení jsou rozlišena výší způsobené hmotné škody, což mi opět připadá jako ne příliš objektivní. Jak již bylo uvedeno, při stejném jednání je řidič, který vzhledem k tomu, že poškodí drahé vozidlo trestán přísněji (v tomto případě rozdíl pouze v počtu bodů zapsaných do karty řidiče) než řidič, který poškodí vozidlo, které má malou hodnotu.

Z uvedených ustanovení, týkajících se ujetí z místa dopravní nehody vyplývá, že řidiči zúčastněných vozidel jsou povinni si navzájem prokázat totožnost a sdělit údaje o vozidle. Z ustanovení však není zřejmé, zda jsou si povinni navzájem sdělit i údaj o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (zejména u které pojišťovny je vozidlo pojištěno a číslo dokladu o pojištění). Tento údaj je přitom jedním z nejdůležitějších pro následnou náhradu škody pojišťovnou.

Pro náhradu škody pojišťovnou je nutné znát vozidlo, které škodu způsobilo. Pokud se vozidlo, které z místa dopravní nehody ujede nedohledá a nejsou ani žádné poznatky k vozidlu je náhrada škody na poškozeném, který si vzniklou škodu musí uhradit sám. V případě, že se jedná o vozidlo, na které je uzavřeno havarijní pojištění, lze náhradu škody uplatňovat cestou tohoto pojištění dle pojistných podmínek.

Policie ČR i v případě zjištění vozidla, které z místa ujelo a při následném ustanovení řidiče, věc dopravní nehody neřeší v blokovém řízení, ale oznamuje ji do správního řízení příslušnému správnímu orgánu, který vydá v dané věci rozhodnutí.

3.3 Dopravní nehoda se zraněním

Jako poslední přestupek specifický pro dopravní nehodu uvádím přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst.1 písm.h), kterého se dopustí řidič, jestliže porušením zvláštního právního předpisu (zákon o provozu na pozemních komunikacích) způsobí dopravní nehodu, při které dojde k usmrcení nebo zranění osoby.

Do 30.6.2006 docházelo v silničním provozu, při dopravní nehodě se zraněním (v případě, že se jednalo o zranění, které nenaplňovalo skutkovou podstatu trestného činu), k naplnění skutkové podstaty přestupku ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Tento přestupek byl návrhovým ve smyslu ustanovení § 68 odst. 1 zákona o přestupcích, což znamená, že pokud byl uvedený přestupek spáchán mezi osobami blízkými, lze jej projednat pouze na návrh. Zároveň se v tomto případě jednalo o zranění způsobené jiné osobě.

Ustanovení § 22 odst.1 písm. h) zákona o přestupcích je vzhledem ke své povaze v poměru speciality k ustanovení § 49 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích a při dopravní nehodě se zraněním je tedy preferováno. Po novelizaci zákonem č. 411/2005 by se přestupek ublížení na zdraví, podle ustanovení § 49 odst.1 písm.b) zákona o přestupcích, již v řízení o dopravní nehodě neměl objevovat. V případě ustanovení § 22 odst.1 písm. h) zákona o přestupcích dochází k naplnění skutkové podstaty i v případě, že pachatel způsobí zranění sám sobě, nemusí se nutně jednat o jinou osobu. Zároveň oproti ustanovení § 49 odst.1 písm. b) zákona o přestupcích, který byl do 30.6.2006 používán, se nejedná o přestupek, který je návrhovým. V tomto případě bude řidič za uvedené ustanovení postižen i v případě, že způsobí zranění osoby blízké.

Za přestupek dle ustanovení § 22 odst.1 písm.h) hrozí řidiči ve správním řízení od správního orgánu pokuta ve výši od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz řízení v rozmezí od jednoho roku do dvou let. Z uvedeného je zřejmé, že pokud se řidič takového přestupku dopustí, byť zraní sám sebe, tak jej čeká minimální sankce ve výši  25 000 Kč a zákaz řízení jeden rok v tom nejlepším případě.

Posuzování způsobeného zranění je základním problémem. V případě, že pachatel zraní sám sebe, není až tak důležité o jakou újmu na zdraví jde. V případě, že dojde ke zranění jiné osoby, je třeba již posuzovat zranění z důvodu vyloučení případného trestného činu ublížení na zdraví podle ustanovení § 223 popř. § 224 trestního zákona. Za přestupkové zranění je obecně považováno takové zranění, které je povahy lehké s obvyklou dobou léčení do sedmi dnů. Pokud u poškozeného je léčení zranění ukončeno do sedmi dní, lze tedy považovat jednání řidiče, který dopravní nehodu způsobil za přestupek a řidič tak naplnil skutkovou podstatu přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, podle ustanovení § 22 odst.1 písm.h).

Pokud doba léčení u poškozené osoby přesáhne sedm dní, nejedná se nutně o trestný čin. Pro spáchání trestného činu je třeba naplnit další znaky skutkové podstaty. Zde lze zmínit zejména porušení důležité povinnosti a dále omezenost v běžném způsobu života. O trestných činech ublížení na zdraví se dále budu zabývat v další kapitole.

Sankce, která řidiči za přestupek podle § 22 odst.1 písm.h) je dle mého názoru nepřiměřená. Jako příklad lze uvést cyklistu, kterému při jízdě po lesní cestě podklouzne kolo a dojde k jeho pádu na vozovku. Cyklista se zraní, a proto si na místo přivolá vozidlo rychlé záchranné služby, a tím dopravní nehodu sám oznámí. U cyklisty samozřejmě není zjištěno požití alkoholu a jedná se tedy pouze o pád cyklisty, který si při pádu způsobí sám sobě zranění. Z výše uvedeného je zřejmé, že se dopustí přestupku podle ustanovení § 22 odst.1 písm.h) a hrozí mu tedy minimálně sankce ve výši 25 000 Kč. Zákaz činnosti cyklistovi nelze uložit, protože pro jízdu na jízdním kole není třeba žádného oprávnění (pokud by se v tomto případě jednalo o řidiče, např. osobního vozidla, tak jej čeká ještě zákaz řízení minimálně v délce trvání jeden rok). Jestliže se vžijeme do situace uvedeného cyklisty je zřejmé, že sankce 25 000 Kč není zcela přiměřená způsobu dopravní nehody.

Stejně jako u dopravní nehody se škodou převyšující 50 000 Kč a ujetí z místa dopravní nehody, Policie ČR neřeší dopravní nehodu se zraněním v blokovém řízení. Věc dopravní nehody zpracuje a celý spisový materiál oznámí do správního řízení příslušnému správnímu orgánu, který vydá rozhodnutí.

4 Trestné činy

V České republice je  základem právní úpravy trestných činů zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále trestní zákon). Trestný čin je definován v ustanovení § 3 odst.1 trestního zákona jako pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. V souvislosti s dopravní nehodou se řidič může dopustit několika trestných činů, kterých se může dopustit i bez spáchání dopravní nehody. Některé trestné činy jsou podmíněny vznikem dopravní nehody. Patří sem např. trestný čin ublížení na zdraví. Rozdíl mezi přestupkem a trestným činem je zejména ve stupni společenské nebezpečnosti jednání. Některé skutkové podstaty trestných činů přímo navazují na skutkové podstaty přestupků, zde je možné zmínit např. již uvedené ublížení na zdraví.

4.1 Ublížení na zdraví

Pokud dojde při dopravní nehodě ke zranění, popř. úmrtí osob, jedná se o fakticky nejzávažnější možný následek dopravní nehody. Ztráty na životech jsou nenahraditelné a komplikace , které vznikají s vážnějším zraněním jsou často velmi těžko odstranitelné. Trestní zákon se problematice ublížení na zdraví věnuje ve zvláštní části trestního zákona, v hlavě sedmé, nazvané trestné činy proti životu a zdraví. Pro případ dopravní nehody připadají v úvahu dva trestné činy ublížení na zdraví, a to podle ustanovení § 223 trestního zákona a § 224 trestního zákona. Oba tyto trestné činy jsou nedbalostní.

Z § 223 trestního zákona vyplývá, že kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona dopustí se uvedeného trestného činu.

Pachatelem uvedeného trestného činu se může stát kdokoli, obecnou podmínkou subjektu je dostatečný věk a příčetnost. Pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 223 trestního zákona je nutné splnit dvě základní podmínky. Musí se jednat o zranění, které naplní znaky skutkové podstaty trestného činu a dále musí ke zranění dojít v důsledku porušení důležité povinnosti uložené mu ze zákona.

Posouzení zranění a rozhodnutí, zda se jedná o zranění spadající do přestupkového řízení anebo zranění naplňující znak skutkové podstaty trestného činu, není jednoduché. O zranění se zpravidla vyžádají lékařské zprávy od praktického, popř. odborného lékaře, kde je uvedena doba léčení zranění. Hranicí, mezi přestupkovým zraněním a zraněním naplňujícím znak skutkové podstaty trestného činu, je obecně doba léčení, která činí sedm dní. Tato doba však nemusí být pravidlem. Další podmínkou u zranění, které má naplnit znak skutkové podstaty trestného činu je omezenost v běžném způsobu života.  Pokud osoba utrpí tržnou ránu na ruce, se kterou se sice bude léčit 10 dní, ale nebude nijak omezena na běžném způsobu života, nejedná se v tomto případě o naplnění skutkové podstaty trestného činu, ale o přestupek podle ustanovení § 22 odst.1 písm.h) zákona o přestupcích. V případech, kdy dochází k nejasnostem ohledně zranění je na místě vyžádat si znalecký posudek (od soudního znalce z oboru soudního lékařství), ve kterém je na základě položených otázek zranění znalecky zkoumáno. Výsledek znaleckého zkoumání je objektivním posouzením zranění a na základě tohoto výsledku se lze rozhodnout o skutečnosti, zda se jedná o zranění, které naplňuje znak skutkové podstaty trestného činu.

Druhou podmínkou je porušení důležité povinnosti vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uložené podle zákona. Co je důležitou povinností nikde v zákoně nenalezneme. Vychází se převážně ze zažité praxe a pojem důležité povinnosti je většinou vykládán s odkazem na jednotlivé judikáty trestního práva. Za takové porušení důležité povinnosti se považuje zejména jízda pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky, nedání přednosti v jízdě (i při přejíždění z jednoho pruhu do druhého nebo mezi odbočujícím a předjíždějícím vozidlem), jízda na světelný signál s červeným světlem „stůj“, předjíždění v místě, kde je to zakázáno, nepřiměřená rychlost jízdy, v důsledku které dojde ke střetu s jiným vozidlem nebo se vozidlo dostane do protisměrné části vozovky, zejména v zatáčce, jízda přes železniční přejezd v případech, kdy je to zakázáno, couvání nebo otáčení vozidla na dálnici, silnici pro motorová vozidla, na frekventovaném nebo nepřehledném místě, aniž by řidič měl dostatečný rozhled, bez zajištění pomoci způsobilé a náležitě poučené osoby, jízda s vozidlem, které nesplňuje stanovené podmínky pro provoz na pozemních komunikacích, řízení motorového vozidla bez příslušného oprávnění  a dále ujetí z místa dopravní nehody. K uvedenému výčtu můžeme také přidat neohleduplné chování řidiče vůči chodci, který přechází po vyznačeném přechodu pro chodce. Výčet uvedených jednání je pouze demonstrativní, protože taxativní výčet nikde nenajdeme. Obecně se jedná o jednání, které má za následek ohrožení života nebo zdraví lidí anebo majetkovou škodu.

Pokud v jednání pachatele dopravní nehody nelze spatřovat porušení důležité povinnosti a v případě zranění se nejedná o těžkou újmu, nejedná se o trestný čin ublížení na zdraví podle ustanovení § 223 trestního zákona a jednání je nutné posoudit jako přestupek podle ustanovení § 22 odst.1 písm.h) zákona o přestupcích.

Za trestný čin podle ustanovení § 223 trestního zákona hrozí řidiči trest odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti.

Druhým trestným činem je trestný čin ublížení na zdraví podle ustanovení § 224 trestního zákona, který je rozčleněn do tří odstavců. V prvním odstavci pachatel musí jinému způsobit těžkou újmu na zdraví nebo smrt. Pro naplnění druhého odstavce se takového jednání musí dopustit porušením důležité povinnosti uložené mu ze zákona a ve třetím odstavci musí způsobit těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob tím že hrubě poruší předpisy o ochraně životního prostředí nebo předpisy o bezpečnosti práce nebo dopravy nebo hygienické předpisy.

Ve všech odstavcích nalézáme pojem těžká újma na zdraví. Těžkou újmou na zdraví se rozumí vážná porucha zdraví nebo vážné onemocnění. V § 89 odst. 7 trestního zákona nalezneme taxativní výčet. Za těžkou újmu na zdraví můžeme tedy považovat:

a)      zmrzačení,

b)      ztráta nebo podstatné snížení pracovní způsobilosti,

c)      ochromení údu,

d)     ztráta nebo podstatné oslabení funkce smyslového ústrojí,

e)      poškození důležitého orgánu,

f)       zohyzdění,

g)      vyvolání potratu nebo usmrcení plodu,

h)      mučivé útrapy nebo

i)        delší dobu trvající porucha zdraví.

Za delší dobu trvající poruchu zdraví se obecně považuje zranění, jehož léčení si vyžádá dobu delší než šest týdnů. Pokud dojde k těžké újmě na zdraví nebo smrti jiné osoby, jedná se o trestný čin i v případě, že nedojde k porušení důležité povinnosti. Jestliže řidič poruší důležitou povinnost a dojde k těžké újmě na zdraví nebo smrti jiné osoby, je jednání kvalifikováno jako naplnění skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví, podle ustanovení § 224 odst.1,2 trestního zákona.

I zde platí, že pokud jsou nejasnosti o charakteru zranění, je na místě vyžádat znalecký posudek (od soudního znalce z oboru soudního lékařství), na základě kterého lze zranění objektivně posoudit. To platí zejména pro posouzení zranění, které vykazuje delší dobu trvající poruchu zdraví. Pro porušení důležité povinnosti platí stejné skutečnosti uvedené u trestného činu ublížení na zdraví podle ustanovení § 223 trestního zákona.

Za trestný čin ublížení na zdraví podle ustanovení § 224 trestního zákona hrozí řidič v prvním odstavci trest odnětí svobody až na dvě léta  nebo zákaz činnosti. Ve druhém odstavci trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let a peněžitý trest a v třetím odstavci trest odnětí svobody na tři léta až deset let.

V případě, že při dopravní nehodě dojde ke zranění osoby blízké, jedná se podle § 163 odst.1 o trestný čin u kterého lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Tato skutečnost se týká trestných činů ublížení na zdraví podle § 223 i § 224 trestního zákona. V případě obou trestných činů ublížení na zdraví je pachateli do karty řidiče připsáno sedm bodů.

4.2    Neposkytnutí pomoci

Trestný čin neposkytnutí pomoci nalezneme v hlavě páté trestního zákona nazvané trestné činy hrubě narušující občanské soužití, a to v § 207 a §208 trestního zákona.  Dále se budu zabývat § 208 trestního zákona, ve kterém je uvedeno, že kdo jako řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě , na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, dopustí se uvedeného trestného činu. Trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 208 trestního zákona je v poměru speciality k § 207 trestního zákona.

Řidičem dopravního prostředku se v tomto případě rozumí řidič každého dopravního prostředku, nejen motorového vozidla. Dopravním prostředkem může být i jízdní kolo nebo povoz tažený koňmi. Jiná osoba, která není řidičem dopravního prostředku (chodec) se trestného činu neposkytnutí pomoci podle ustanovení § 208 trestního zákona nemůže dopustit a může být trestná pouze podle ustanovení § 207 trestního zákona. Účast na dopravní nehodě má i řidič, který dopravní nehodu nezavinil. Musí se však na dopravní nehodě objektivně podílet. Pouhou přítomnost na místě dopravní nehody nelze považovat za účast na dopravní nehodě.

Újma na zdraví nemusí mít závažnost těžké újmy na zdraví a nemusí ani dosahovat ublížení na zdraví. Povaha zranění však musí vyžadovat poskytnutí pomoci, tzn. že zranění nesmí být pouze nepatrného charakteru, např. oděrky. Potřebnou pomocí je třeba rozumět pomoc, která je nutná k odvrácení nebezpečí smrti nebo další újmy na zdraví zraněné osoby. Podle povahy a okolností se může jednat i o pouhé přivolání rychlé záchranné služby, popř. Policie ČR. Poskytnout pomoc nemusí v případě, že by sám vystavil sebe nebo jinou osobu nebezpečí.

Tento trestný čin má své opodstatnění, protože ve velkém množství případů dopravních nehod, zejména za účasti poškozených chodců a cyklistů, kdy pachatel z místa ujíždí, dojde k těžkému zranění účastníka dopravní nehody a není mu na místě poskytnuta potřebná pomoc. Riziko úmrtí takhle zraněné osoby s časem samozřejmě roste. Přitom v případě zastavení na místě, nebo alespoň přivolání pomoci, lze život takto zraněné osoby zachránit.

Jedná se o úmyslný trestný čin. Za tento trestný čin hrozí pachateli trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti.

4.3 Ohrožení pod vlivem návykové látky

Jedná se o jeden z nejnebezpečnějších trestných činů v souvislosti s provozem na pozemních komunikacích. Tento trestný čin je možné spáchat jak při běžném řízení vozidla, tak i specificky při dopravní nehodě. Následky těchto dopravních nehod pod vlivem návykové látky bývají většinou velmi závažné. Trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky je upraven v § 201 trestního zákona, který nalezneme v hlavě páté nazvané trestné činy hrubě narušující občanské soužití. § 201 trestního zákona doznal s novelizací zákonem č. 411/2005 Sb. zásadních změn, které jsou účinné od 1.července 2006. Byl rozdělen na dva odstavce a trestným se stalo už pouhé řízení pod vlivem návykové látky za splnění podmínek uvedených v prvním odstavci. Trestného činu podle § 201 odst.1 trestního zákona se dopustí ten, kdo byť i z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Návykovou látkou se rozumí zejména alkohol (nejčastěji prokazovaná látka v souvislosti s řízením vozidla) , omamné a psychotropní látky a ostatní látky schopné nepříznivě ovlivnit ovládací a rozpoznávací schopnosti člověka.

Za alkoholické nápoje se, podle zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, rozumí lihovina, víno a pivo a rovněž jiný než uvedený nápoj, jestliže obsahuje více než 0,5 objemového procenta alkoholu.  Vliv alkoholu na řidiče je již v malém množství. Při hodnotě 0,2 promile alkoholu v krvi nastává u řidiče pocit uvolnění, zhoršuje se odhad vzdálenosti a zvyšuje se u něj riskování. Při hodnotě přes 0,3 promile alkoholu v krvi roste riziko nehodovosti při řízení vozidla. Tento mírný stupeň podnapilosti se na většině řidičů nepozná a ani samotní řidiči se necítí být ovlivněni alkoholem. Od hladiny 0,5 promile alkoholu v krvi se významně prodlužuje reakční doba. U hladiny alkoholu nad 0,8 promile dochází k zúžení zorného pole řidiče, dochází k poruchám prostorového vidění, řidič jedná impulzivně, nepřiměřeně riskuje, značně překračuje povolenou rychlost a předjíždí i v nepřehledných úsecích. Od 1,5 promile alkoholu v krvi řidiče se dále prodlužuje reakční doba, svalová koordinace je podstatným způsobem narušena a ubývá schopnost hodnotit vlastní jednání. Při dalším zvyšování hladiny alkoholu v krvi dochází až k ospalosti, bezvědomí, případně smrti.  Po ukončení požívání alkoholu dochází ke spálení 0,12 až 0,18 promile alkoholu za hodinu. Tuto dobu nelze nijak výrazněji ovlivnit. Uvedené ovlivnění je rozdílné v závislosti na pohlaví, váze apod.

Za stav vylučující způsobilost, který je jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 201 trestního zákona, je obecně považována hodnota 1 promile alkoholu v krvi. Vychází se z toho, že nikdo není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, jestliže jeho krev obsahuje alespoň 1 promile alkoholu. Ve stavu vylučujícím způsobilost může být i osoba, která nedosáhne hladiny 1 promile alkoholu v krvi. Zde je nutné prokazovat, že osoba opravdu byla ve stavu vylučujícím způsobilost. V praxi, ať už při běžné silniční kontrole nebo při dopravní nehodě, se za stav vylučující způsobilost považuje výše uvedená hladina alkoholu v krvi přesahující 1 promile. U jiných návykových látek než alkoholu je třeba zjišťovat konkrétní stav ovlivnění takovou látkou a porovnat ho s ustáleným posuzováním stavu vylučujícím způsobilost , který byl přivozen alkoholem. K posouzení se zpravidla přibírá soudní znalec.

Ohrožení nemusí být bezprostřední a konkrétní. Z povahy motorového vozidla, které svou motorickou sílou a hmotností může způsobit závažné destrukční účinky vyplývá, že ohrožení nastává již při zahájení jízdy. Na druhou stranu při jízdě podnapilého cyklisty na jízdním kole obecně nevzniká ohrožení z důvodu konstrukce a váhy jízdního kola, které nemá větší kinetickou energii. Ohrožení může za určitých okolností vzniknout, ale v takovém případě vyplývá z dané konkrétní situace (např. střet s chodcem).

Za trestný čin podle ustanovení § 201 odst.1 trestního zákona hrozí pachateli trest odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest nebo zákaz činnosti.

V odstavci 2 § 201 trestního zákona jsou taxativně vyjmenovány čtyři způsoby naplnění této skutkové podstaty. Podmínkou je samozřejmě naplnění všech znaků skutkové podstaty uvedených v odstavci 1. Jednání jsou rozdělena pod čtyři písmena:

a)                      byl-li za čin uvedený v odstavci 1 v posledních dvou letech odsouzen nebo z výkonu trestu odnětí svobody uloženého za takový čin propuštěn,

b)                     byl-li za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech postižen,

c)                      způsobí-li takovým činem havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek,

d)                     spáchá-li takový čin při výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých je vliv návykové látky zvlášť nebezpečný, zejména řídí-li hromadný dopravní prostředek.

Jednání uvedené pod písmenem c) je specifické pro způsobení dopravní nehody ve stavu vylučujícím způsobilost. Oproti předchozí úpravě uvedeného ustanovení bylo třeba k naplnění skutkové podstaty trestného činu způsobit při dopravní nehodě škodu převyšující 50 000 Kč na cizím majetku popř. zranění. Podle současné úpravy postačí pouze způsobení dopravní nehody bez nutnosti uvedeného následku. Pokud při dopravní nehodě, kterou zaviní řidič ve stavu vylučujícím způsobilost, dojde ke zranění osoby, je řidič stíhán pouze pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky. Musí se však jednat o zranění, které by jinak naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle ustanovení § 223 trestního zákona. Pokud by se jednalo o těžkou újmu na zdraví nebo smrt dochází k jednočinnému souběhu a řidič je vedle § 201 trestního zákona stíhán i pro trestný čin ublížení na zdraví podle ustanovení § 224 trestního zákona.

Za uvedená jednání obsažená v § 201 odst.2 hrozí řidič trest odnětí svobody od šesti měsíců do tří let nebo zákaz činnosti.

V případě, že řidič dopravní nehodu způsobí pod vlivem alkoholu, ale není prokázán stav vylučující způsobilost, jedná se o přestupek. Pachateli uvedeného trestného činu je do karty řidiče připsáno sedm bodů.

4.4 Řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění

Řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění je novým trestným činem, který byl do trestního zákona zařazen novelou zákonem č. 411/2005 Sb. Jedná se o ustanovení § 180d trestního zákona, které nalezneme v hlavě čtvrté trestního zákona, nazvané trestné činy obecně nebezpečné. Zavedení tohoto trestného činu je reakcí na vzrůstající počet řidičů, kteří řídí motorové vozidlo i přes to, že nevlastní příslušné oprávnění. Za tento trestný čin hrozí pachateli trest odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest nebo zákaz činnosti.

U tohoto nového ustanovení vyvstává problém jak rozlišit skutek, který bude zakládat trestný čin podle ustanovení § 180d trestního zákona od jemu obdobného přestupku uvedeného v ustanovení § 22 odst.1 písm.e) zákona o přestupcích. Je zřejmé, že podle ustanovení § 180d trestního zákona lze postihovat především osoby, které řídí motorové vozidlo bez jakéhokoliv řidičského oprávnění. V případech, kdy osoba je řidičem a vlastní řidičské oprávnění k řízení motorového vozidla určité skupiny, ale řídí motorové vozidlo, k jehož řízení nemá oprávnění ve smyslu rozdělení řidičského oprávnění do podskupin, bude se jednání posuzovat jako přestupek podle ustanovení  § 22 odst.1 písm. e) zákona o přestupcích, za který mu hrozí ve správním řízení od příslušného správního orgánu pokuta ve výši od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti v rozmezí od jednoho roku do dvou let.  Jako příklad lze uvést řidiče, který řídí autobus obsazený lidmi. Jestliže nevlastní žádné řidičské oprávnění, je zřejmé použití ustanovení § 180 trestního zákona. Pokud bude vlastnit řidičské oprávnění např. skupiny A, jejíž získání je v extrémním nepoměru k získání řidičského oprávnění skupiny D, lze opět na základě tohoto konkrétního případu uvažovat o použití ustanovení § 180d trestního zákona. V případě, že řidič bude vlastnit podskupinu řidičského oprávnění D1, pak v této konkrétní situaci se bude jednat o přestupek podle ustanovení  § 22 odst.1 písm. e) zákona o přestupcích. V obou případech, a to ať se jedná o trestný čin nebo přestupek, bude řidiči do karty zapsáno sedm bodů.

4.5 Obecné ohrožení

Trestný čin obecné ohrožení nalezneme v hlavě čtvrté trestního zákona, a to v ustanoveních § 179 a § 180 trestního zákona. Pro případ dopravní nehody a silničního provozu přichází v úvahu ustanovení § 180 trestního zákona, které je nedbalostní. Trestného činu podle § 180 odst.1 trestního zákona se dopustí ten, kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší obecné nebezpečí anebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění. Za obecné nebezpečí leze považovat stav, jestliže hrozí lidem bezprostředně a konkrétně nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo škoda velkého rozsahu (škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč) způsobená na cizím majetku. Obecné nebezpečí není způsobeno pouhým řízením autobusu obsazeného lidmi opilým řidičem, ale až tehdy, jestliže v důsledku opilosti řidiče hrozila dopravní nehoda anebo k dopravní nehodě přímo došlo. Vzhledem k tomu, že se jedná o ohrožovací trestný čin, není nutné aby k následku zranění nebo škody opravdu došlo. Postačí, že takový následek bezprostředně hrozil. Posouzení, zda došlo opravdu k obecnému ohrožení, záleží na konkrétní situaci, která vznikla. Za obecné nebezpečí lze např. považovat situaci, kdy řidič autobusu vjíždí na železniční přejezd v době, kdy osobní vlak je již v takové blízkosti železničního přejezdu a srážce se podařilo zabránit pouze tím, že strojvedoucí  včas použil rychlobrzdu. Pokud dojde ke střetu autobusu s protijedoucím nákladním vozidlem, kdy obě vozidla jsou brzděna a dojde pouze k bočnímu střetu v nízké rychlosti, zpravidla nevznikne obecné nebezpečí a skutek nelze kvalifikovat podle ustanovení § 180 trestního zákona. Za trestný čin podle ustanovení § 180 odst.1 trestního zákona hrozí řidiči trest odnětí svobody až na jeden rok nebo zákaz činnosti.

Trestného činu podle § 180 odst.2 se pachatel dopustí:

a)      způsobí-li činem uvedeným v odst.1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt,

b)      spáchá-li takový čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, nebo

c)      způsobí-li takovým činem značnou škodu.

Pojem těžká újma a porušení důležité povinnosti je vysvětlen u trestného činu ublížení na zdraví. K naplnění skutkové podstaty trestného činu podle ustanovení § 180 odst.2 písm.a) postačí způsobení těžké újmy nebo smrti jen jedné osobě.  Za trestný čin podle ustanovení §180 odst.2 hrozí pachateli trest odnětí svobody až na tři léta nebo zákaz činnosti.

Trestného činu podle ustanovení § 180 odst.3 se dopustí pachatel, jestliže porušením důležité povinnosti způsobí škodu velkého rozsahu, nebo těžkou újmu na zdraví nebo smrt. Za tento trestný čin hrozí pachateli trest odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitý trest.

Trestného činu podle ustanovení § 180 odst.4 se dopustí pachatel, jestliže porušením důležité povinnosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob. Pojem více osob znamená, že těžká újma na zdraví nebo smrt musí být způsobena nejméně třem lidem. Za tento trestný čin hrozí pachateli trest odnětí svobody na tři léta až deset let.

Ustanovení § 180 trestního zákona v sobě obsahuje zájem společnosti na ochraně života a zdraví lidí, a proto je vyloučen jednočinný souběh s trestným činem ublížení na zdraví podle ustanovení § 223 a § 224 trestního zákona. U tohoto jednání nelze jednoznačně určit počet bodů, které budou řidič zapsány do karty řidiče. Bude především záležet na příčině a také následku, který vznikne.

4.6 Ostatní trestné činy

Dalším trestným činem, který souvisí s provozem na pozemních komunikacích je trestný čin, který přímo s dopravní nehodou nesouvisí, ale může být zjištěn v průběhu jejího šetření. Tohoto trestného činu se řidiči dopouští i přímo v běžném silničním provozu, a lze je zjistit při běžné silniční kontrole.

Jde o celkem častý trestný čin, který nalezneme v hlavě třetí zvláštní části trestního zákona, nazvané trestné činy proti výkonu pravomoci státního orgánu a veřejného činitele. Jedná se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle ustanovení § 171 odst.1 písm.c) trestního zákona. Uvedeného trestného činu se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně stěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu tím, že vykonává činnost, která mu byla zakázána. Za tento trestný čin hrozí pachateli trest odnětí svobody až na šest měsíců nebo peněžitý trest.

V případě silničního provozu se jedná o zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Aby se řidič mohl dopustit uvedeného trestného činu musí mít pravomocným rozhodnutím zákaz činnosti uložen. Jestliže řídí vozidlo přesto, že mu byl odňat řidičský průkaz pro zdravotní nezpůsobilost, nejedná se o trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí.

Posledním trestným činem, který bych chtěl zmínit, a který má přímou souvislost s dopravní nehodou je trestný čin pojistný podvod podle ustanovení § 250a trestního zákona. Tento trestný čin v poslední době nabývá na svých rozměrech. Podstata spočívá v nepravdivém uvedení údajů týkajících se dopravní nehody, za účelem přiznání náhrady škody pojišťovnou. Jde o úmyslný trestný čin a způsob páchání je různý. Nejčastěji zjištěným způsobem je postavení poškozeného vozidla s tím, že celá věc je  oznámena jako poškození nezjištěným vozidlem. Jedná se většinou o d