Exekuce

Platby veřejnoprávní povahy (místní poplatky, daně, pokuty, odvody, jiné úhrady apod.) se mohou kromě dvou již zmíněných variant vymáhat rovněž v režimu daňové nebo jiné správní exekuce.

Seznam zákonů a vyhlášek, které se týkají problematiky exekucí:

• zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (SŘ)
• zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
• zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (OSŘ)
• zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád)
• zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách
• vyhláška č. 330/2001 Sb, o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradách hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem
• vyhláška č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti

1. 1   Základní právní pojmy

1. 1. 1   Exekuce

Práva a povinnosti, která jsou vymezena v pravomocném soudním rozhodnutí, nejsou ze strany povinného vždy dobrovolně v dané lhůtě splněna. Pokud povinný subjekt takto uloženou povinnost nesplní, může být k jejímu plnění přinucen pomocí exekučního řízení. Exekuce je nucený výkon rozhodnutí v případě, že povinná osoba včas a řádně nesplní povinnost, kterou má stanovenou vykonatelným rozhodnutím. Exekuce je procesními normami svěřena různým správním orgánům.

1. 1. 2   Exekuční úkon

Exekučním úkonem je povinný donucován ke splnění dříve uložené povinnosti, kterou nesplnil dobrovolně, řádně a včas. Bezprostředním podkladem pro jeho provedení je písemný příkaz, který vydá správní orgán příslušný pro provedení správní exekuce. Exekuční úkony provádějí pověření zaměstnanci správního orgánu. Zákon stanoví případy, kdy úkon nelze provést. Při vymáhání peněžitých plnění se na provádění exekučních úkonů podílejí i třetí osoby, např. plátce mzdy, peněžní ústavy. Soud může provedením úkonu pověřit buď soudního vykonavatele (zaměstnanec soudu) nebo soudního exekutora (soukromá osoba, kterou touto činností pověřil stát). Pro provádění exekučních úkonů platí zásada přiměřenosti.

1. 1. 3   Příslušnost

Exekučním správním orgánem příslušným k exekuci může být exekuční soud, obecný správce daně (finanční úřad a celní úřad), obecní a krajský úřad, nebo i soudní exekutor. Exekučním správním orgánem příslušným k exekuci na nepeněžitá plnění podle správného řádu je správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni. Exekuce na peněžité plnění se řídí jiným procesním právním předpisem, kterým je zákon o správě daní a poplatků. Příslušným orgánem je v tomto případě místně příslušný správce daně. Orgány obce i kraje však mohou podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Exekučním soudem je v prvním stupni vždy okresní soud. Místně příslušným je soud, v jehož obvodu má povinný bydliště anebo sídlo (u právnických osob), pokud není zákonem stanoveno jinak. Jde-li o výkon rozhodnutí pro vymožení výživného nezletilého dítěte, pak je namísto obecného soudu příslušným soud, kde má dítě trvalé bydliště. Tam, kde je nařízen výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti nebo podniku, je příslušným soud, v jehož obvodu se nemovitost nebo podnik nachází. Soudem, který rozhoduje o opravných prostředcích (odvolací soud) je příslušný krajský soud.

1. 1. 4   Účastníci řízení

Výkon rozhodnutí soud nařizuje na návrh oprávněného, a to většinou bez slyšení povinného. Soud nařídí jednání pouze tehdy, považuje-li to za nezbytné. Soud poskytne účastníkům poučení o jejich procesních právech a rozhoduje usnesením. Účastníky exekučního řízení jsou povinný a oprávněný. Tam, kde je výkonem rozhodnutí postižen majetek ve společného jmění manželů, je účastníkem řízení i manžel povinného.

1. 1. 5   Exekuční titul

Nezbytným předpokladem k tomu, aby mohla být exekuce provedena je, že oprávněný musí disponovat tzv. exekučním titulem, kterým je především:

• pravomocné a vykonatelné rozhodnutí soudu, pokud přiznává právo, zavazuje k povinnosti nebo postihuje majetek, zejména tedy rozsudek, platební rozkaz a směnečný platební rozkaz
• vykonatelné rozhodnutí soudu a jiného orgánu činného v trestním řízení, pokud přiznává právo nebo postihuje majetek, zejména rozsudek nebo trestní příkaz
• vykonatelné rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy
• vykonatelný rozhodčí nález
• notářský nebo exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti
• některá další vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, jejichž výkon připouští zákon

1. 1. 6   Náklady exekuce

V případě exekuce ve správním řízení spočívá náhrada exekučních nákladů v úhradě paušální částky ve výši 2.000,- Kč a v náhradě hotových výdajů vzniklých při provádění exekuce.

Při provádění exekuce soudním exekutorem tvoří náklady exekuce odměna exekutora, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností a je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty. Náklady exekuce hradí povinný. Exekutor má právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce.

1 Druhy exekuce

2. 1   Druhy exekuce dle správního řádu (SŘ)

2. 1. 1  Exekuce na nepeněžitá plnění

Exekuce k vymožení nepeněžité povinnosti lze nařídit a provést těmito způsoby:

• náhradním výkonem v případě zastupitelných plnění

Ukládá-li exekuční titul, aby povinný provedl nějakou práci, kterou může vykonat i někdo jiný než povinný, vydá exekuční správní orgán exekuční příkaz, kterým pověří  jinou osobu provedením prací (pokud ta s tím souhlasí). Práce se provádí na náklady povinného.

• přímým vynuceným v případě nezastupitelných plnění
• vyklizením
• odebráním movité věci
• předvedením
• ukládáním donucovacích pokut

Nelze-li provádět exekuce náhradním výkonem či přímým vynuceným, vymáhá se splnění povinnosti postupným ukládáním donucovacích pokut až do výše 100.000,- Kč. Výše pokuty se určí s ohledem na povahu nesplněné povinnosti. Pokuty správní orgán vybírá podle zákona o správě daní a poplatků.

2. 1. 2  Exekuce na peněžitá plnění

Exekuce na peněžité plnění se řídí zákonem o správě daní a poplatků. Příslušným orgánem k provedení exekuce je místně příslušný správce daně, tedy finanční a celní úřad.

2. 2   Druhy exekuce podle občanského soudního řádu (OSŘ)

2. 2. 1  Exekuce na nepeněžitá plnění

Podle těchto ustanovení se vykonávají rozhodnutí, která ukládají jinou povinnost než zaplacení peněžité částky.

• vyklizení bez náhrady

Na základě rozhodnutí soudu je povinný vyklidit nemovitost, byt nebo místnost, aniž by mu byly zajištěny náhradní bytové nebo nebytové prostory.

• vyklizení se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší

Zajištění bytové náhrady nebo přístřeší pro povinného je povinen prokázat oprávněný. Nezačne-li povinný bytovou náhradu bez vážného důvodu do šesti měsíců užívat, jeho práva k náhradě uplynutím této lhůty zanikají.

• odebrání věci
• rozdělení společné věci

Ukládá-li rozhodnutí, aby byla společná věc prodána a její výtěžek rozdělen mezi spoluvlastníky, provede se výkon rozhodnutí přiměřeně podle ustanovení o prodeji movitých a nemovitých věcí. Za určitých okolností může být společná věc rozdělena jinak než prodejem (např. reálné rozdělení pozemku).

• provedení prací a výkonů

Ukládá-li rozhodnutí, aby povinný provedl nějakou práci, může práci vykonat i někdo jiný než povinný, ovšem na základě povolení soudu a na náklady povinného.

2. 2. 2  Exekuce na peněžitá plnění

Výkon rozhodnutí, které ukládají povinnost úhrady peněžité částky.

• srážky ze mzdy

Srážky provádí plátce příjmů do doby, než je částka uhrazena. Povinnému musí být ponechána základní nezabavitelná částka. Zákon stanoví postup a přesnou výši srážek.

• přikázání pohledávky
  • přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu
  • přikázání jiných peněžitých pohledávek
• příkaz k výplatě z účtu u peněžního ústavu
• prodej movitých věcí

Vykonavatel v bydlišti povinného provede soupis věcí, které budou použity k exekuci. Věci se prodají v dražbě. Z výtěžku je uspokojena pohledávka oprávněného. Exekucí nelze postihovat běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti, snubní prsten a jiné předměty podobné povahy, zdravotnické potřeby a léky, hotové peníze do částky 1 000 Kč. Je-li povinným podnikatel, nemůže se exekuce týkat věcí, které potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti.

• prodej nemovitostí

Oprávněný označí nemovitost povinného, jejíž prodej navrhuje. Úřední cenu nemovitosti stanovuje soudní znalec. Před dražbou je vydána dražební vyhláška, která obsahuje místo a čas dražby, označení nemovitosti a příslušenství, výši nejnižšího podání  (činí 2/3 z úředně stanovené ceny) a výši dražební jistoty.

• zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech
• prodej podniku

Oprávněný musí označit podnik jehož prodej navrhuje a doložit, že podnik je majetkem povinného. Soud vydá rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku a ustanoví správce podniku. Vydražitel přebírá všechny pohledávky a závazky původního majitele podniku.

2. 2. 3  Výkon rozhodnutí o výchově nezletilých dětí

Jestliže se povinný odmítá podrobit soudnímu rozhodnutí o výchově nezletilých dětí (např. odmítne umístit dítě do ústavu, neumožňuje rodiči styk s dítětem) soud ho písemně vyzve, aby rozhodnutí respektoval a poté mu uloží pokutu, a to i opakovaně.

2. 2. 4   Výkon rozhodnutí o vykázání ze společného obydlí a nenavazování kontaktů s oprávněným

Nařídil-li soud předběžným opatřením, aby povinný dočasně opustil společné obydlí nebo aby se zdržel setkávání s určitou osobou, soud v součinnosti s příslušnými státními orgány vykáže povinného ze společného obydlí.

2 Zákon o soudních exekutorech (exekuční řád)

Institut soudního exekutora byl zřízen zákonem č. 120/2001 Sb., zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), který nabyl účinnosti dnem  1. 5. 2001. Cílem bylo přenést některé pravomoci soudů na exekutory a tím ulehčit přetíženým soudům. Činnost soudu zde končí vydáním pravomocného soudního rozhodnutí. Je-li toto rozhodnutí vykonatelné a povinnému uplynula lhůta k dobrovolnému plnění povinnosti, je možné na návrh oprávněné osoby uskutečnit exekuci. Pravomoci soudů, popř. jiných státních orgánů pro oblast exekučního řízení (výkonu rozhodnutí) dle platné procesní úpravy obsažené v občanském soudním řádu popř. zvláštních právních předpisech (daňová exekuce, správní exekuce) zůstaly zachovány. Rovněž dosavadní druhy exekucí vykonávané soudy či jinými státními orgány zůstávají nezměněny. Právní řád se tedy rozšiřuje o další druh exekuce prováděný soudními exekutory.

3. 1    Soudní exekutor

Soudním exekutorem je fyzická osoba, kterou stát pověřil exekutorským úřadem. Exekutorem jmenuje ministr spravedlnosti občana České republiky, který má plnou způsobilost k právním úkonům, získal úplné vysokoškolské vzdělání na právnické fakultě, vykonal alespoň tříletou exekutorskou praxi (nebo praxi advokáta, soudce, notáře apod.), je bezúhonný a složil exekutorskou zkoušku. Exekutor musí složit slib do rukou ministra a uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti. Exekutor má při výkonu exekuční činnosti postavení veřejného činitele a je oprávněn požádat o ochranu a součinnost též Policii ČR. Soudní exekutoři jsou sdruženi v Exekutorské komoře České republiky se sídlem v Brně.

3. 2   Územní působnost soudního exekutora

Exekutoři jsou jmenováni vždy v určitém počtu pro obvod jednoho okresního soudu.  Sídlo musí mít vždy v okrese, pro který byli jmenováni. Jejich územní působnost je však neomezená a mohou vykonávat činnost na celém území České republiky. Soudní exekutor může provádět exekuci podle jakéhokoli exekučního titulu bez ohledu na to, kde byl vydán a kde je bydliště, sídlo nebo pobyt oprávněného nebo povinného.

3. 3   Činnost soudního exekutora

Těžiště činnosti exekutora spočívá v provádění exekucí, což je nucený výkon exekučních titulů (exekuční činnost). Exekutor může v rámci další činnosti soudního exekutora:

• Poskytovat právní pomoc oprávněnému nebo povinnému po vydání exekučního titulu, jakož i v souvislosti s exekuční činnosti a další činností.
• Sepisovat listiny.
• V souvislosti s exekučním nebo jiným řízením přijímat do úschovy peníze, listiny a jiné movité věci.
• Provádět dražby movitých nebo nemovitých věcí na návrh vlastníka nebo osoby oprávněné disponovat s věcí (dobrovolná dražba).

• Zpeněžování konkursní podstaty na návrh správce.

• Sepisovat exekutorské zápisy, kterými se osvědčují skutkové děje a stav věcí.
• Sepisovat exekutorské zápisy o dohodě, kterou se účastník zaváže splnit pohledávku nebo jiný nárok druhého účastníka. Pozoruhodný je zejména institut exekutorského zápisu s doložkou vykonatelnosti, který sám může sloužit jako exekuční titul, na jehož základě je možné nařídit a provést exekuci bez nalézacího řízení (řízení před soudem). Exekutorský zápis je veřejnou listinou; to znamená, že skutečnosti v něm uvedené jsou považovány za pravdivé, pokud není prokázán opak.

3. 4   Exekutorská komora České republiky

Exekutorská komora ČR má sídlo v Brně. Jejími členy jsou ze zákona všichni soudní exekutoři. Od roku 2002 je komora členem UIHJ (Mezinárodní unie soudních exekutorů) se sídlem v Paříži. Počet soudních exekutorů jmenovaných do úřadu na území České republiky je v současné době 123.

3. 5   Druhy exekuce dle zákona o soudních exekutorech (exekuční řád)

O způsobu provedení exekuce rozhoduje exekutor po zjištění majetkových poměrů povinného, přičemž může vést exekucí více, popřípadě i všemi způsoby zároveň.

3. 5. 1   Exekuce na peněžitá plnění

Exekuci ukládající zaplacení peněžité částky lze provést:

• srážkami ze mzdy a jiných příjmů,
• přikázáním pohledávky,
• prodejem movitých věcí a nemovitostí,
• prodejem podniku.

3. 5. 2   Exekuce na nepeněžitá plnění

Při provádění exekuce, která ukládá jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí k uspokojení nepeněžitých plnění.

• vyklizením,
• odebráním věci,
• rozdělením společné věci,
• provedením prací a výkonů.

3. 5. 3   Exekuce prodejem zástavy pro zajištěnou pohledávku

Nedobrovolnou veřejnou dražbu je možné použít výhradně pro výkon rozhodnutí, které přiznává pohledávku zajištěnou zástavním právem. Tento způsob výkonu rozhodnutí spočívá v provedení dražby takto zastavené věci nebo nemovitosti a v uspokojení zajištěné pohledávky věřitele (oprávněného) z jejího výtěžku.

3 Exekuční řízení

4. 1   Správní a daňové exekuční řízení

Platby veřejnoprávní povahy (místní poplatky, daně, pokuty, odvody, jiné úhrady apod.) se přednostně vymáhají v režimu daňové nebo jiné správní exekuce. Vymáhání těchto plateb se uskutečňuje dle zákona o správě daní a poplatků (tzv. daňová exekuce). V tomto zákoně je zakotvena možnost, aby si oprávněný zvolil režim vymáhání, tj. buď nadále postupovat dle zákona o správě daní a poplatků nebo požádat o vymáhání soud nebo soudního exekutora prostřednictvím návrhu na výkon rozhodnutí. Je zde však také zakotvena povinnost postupovat tak, aby při vyžadování povinností od dlužníků volily jen takové prostředky, které dlužníky nejméně zatěžují a umožňují přitom dosáhnout vybrání dlužné částky.

4. 2   Exekuční řízení dle OSŘ

4. 2. 1   Pomoc soudu před nařízením výkonu rozhodnutí

Před podáním návrhu na výkon rozhodnutí může oprávněný požádat soud o pomoc při zjištění zaměstnavatele povinného, zjištění čísel účtů, které má povinný v bankách. Soud vyzve povinného a ten je povinen do jednoho týdne ode dne doručení dotazu soudu odpovědět. V případě, že neodpoví nebo odpoví nepravdivě, může soud uložit povinnému pořádkovou pokutu. Rovněž v případě, kdy jde o vymáhání výživného, lze požádat soud o zjištění bydliště povinného. Soud postupuje v součinnosti s ostatními státními orgány.

4. 2. 2   Prohlášení o majetku

Jestliže nedojde ke zjištění zaměstnavatele příp. účtu povinného na základě pomoci soudu, může oprávněný soudu navrhnout, aby předvolal povinného a vyzval ho k tzv. prohlášení o majetku. Po doručení soudní výzvy k prohlášení o majetku je povinnému zakázáno s jeho majetkem nakládat. Povinný je povinen se dostavit osobně a soud jej vyzve, aby předložil seznam svého majetku, popřípadě listiny dokládající tento majetek. Seznam musí obsahovat úplné a pravdivé údaje. V případě, že povinný tak neučiní nebo poskytne nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, dopouští se trestného činu poškozování věřitele.

4. 2. 3   Nařízení výkonu rozhodnutí

Návrh na nařízení exekuce se podává okresnímu soudu, v jehož obvodu je bydliště nebo sídlo (u právnických osob) povinného (Příloha č. 1: Návrh na exekuci – VZOR). Výkon rozhodnutí může být nařízen jen na základě návrhu oprávněného. V návrhu musí být uvedeno, jakým způsobem má být exekuce vedena (např. srážkami ze mzdy povinného nebo přikázáním pohledávky z účtu povinného, přičemž musí být vždy uveden zaměstnavatel nebo číslo účtu a název banky). Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho uspokojení. Jestliže oprávněný navrhne několik způsobů k vydobytí své pohledávky, ačkoliv mu stačil jen jeden způsob, soud nařídí výkon rozhodnutí jen tím způsobem, který mu stačí k uspokojení jeho pohledávky. Po nařízení výkonu rozhodnutí se o jeho provedení postará soud.

4. 3   Exekuční řízení dle zákona o soudních exekutorech

Návrh na nařízení exekuce lze podat přímo u soudního exekutora nebo u příslušného exekučního soudu. Soud usnesením rozhoduje o nařízení exekuce avšak neurčuje jakým způsobem bude exekuce provedena a toto rozhodnutí ponechá na samotném exekutorovi. V dalším průběhu exekučního řízení je naprostá většina rozhodovací pravomoci na exekutorovi, soudy pouze rozhodují o opravných prostředcích proti rozhodnutím exekutora. Exekutor pověřený provedením exekuce činí i bez návrhu úkony směřující k jejímu provedení. I bez součinnosti s oprávněným zabezpečuje zmapování a zajištění majetkové podstaty povinného s využitím všech oprávnění daných mu zákonem. Exekutor jako veřejný činitel je oprávněn získat informace o osobních a majetkových poměrech povinného jak od státních orgánů (finančních úřadů, policie, správ sociálního zabezpečení apod.), tak od dalších osob. Exekutor na základě zjištěných skutečností posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena a vydá exekuční příkaz ohledně majetku povinného, který má být exekucí postižen. Exekutor může libovolně kombinovat jednotlivé způsoby výkonu rozhodnutí, jakož i změnit způsob výkonu rozhodnutí v průběhu exekučního řízení a rovněž může exekutor nařídit provedení exekuce několika způsoby najednou.

4 Současná praxe při výkonu rozhodnutí

V roce 2007 bylo nově nařízeno 427 800 soudních exekucí oproti 309 457 exekucím nařízeným v roce 2006. Meziroční nárůst představuje 118 343 nově nařízených exekucí, což je nárůst téměř o 40%. V relativním vyjádření je to sice výrazně méně než v roce 2005 (kdy počet nově nařízených exekucí meziročně vzrostl o 74%), avšak v absolutních číslech se jedná o nejvyšší meziroční nárůst od roku 2001, kdy institut soudních exekucí začal fungovat. Tento vývoj dokládají graf č. 1 (Vývoj počtu nově nařízených a skončených soudních exekucí v letech 2001 – 2007) a graf č. 2 (Nárůst celkového počtu exekucí v ČR v letech 2004 – 2007).

Z důvodové zprávy k zákonu č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech vyplývá, že hlavním záměrem zákonodárců bylo odstranit nežádoucí neefektivnost soudů. Problémem nebyla jen délka nalézacího řízení, ale i neefektivnost a zdlouhavost exekučního řízení. Po vyhraném soudním sporu často docházelo k tomu, že v důsledku zdlouhavé a nepružné exekuce nebylo soudem přiznané právo oprávněného uspokojeno.

Dlužno říci, že přijetím zákona o soudních exekutorech bylo uvedeného záměru dosaženo. Objevily se ovšem problémy nové.

5. 1   Exekuce věcí nepodléhajících výkonu rozhodnutí

Okruh věcí, které nejsou exekučně postižitelné, stanoví ust. § 321 a § 322 občanského soudního řádu. Z exekuce jsou vyloučeny věci, které dlužník nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, a věci, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly, tedy

• běžné oděvní součásti a obvyklé vybavení domácnosti,
• snubní prsten a jiné předměty podobné povahy,
• zdravotnické potřeby a jiné věci, které dlužník potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,
• hotové peníze do částky 1.000,- Kč.

Je–li dlužník podnikatelem, pak jsou z exekuce vyloučeny rovněž i věci, které dlužník nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti. Má–li však být uspokojena pohledávka věřitele, v jehož prospěch vázne na těchto věcech zástavní právo, pak tyto věci exekučnímu postihu neuniknou.

Z praxe – příklad č. 1:

Skutečnost, že určité věci tvoří typické vybavení domácnosti (kupř. barevný televizor, přehrávací aparatura, sedací souprava apod.), ještě sama o sobě neznamená, že jsou tyto věci ve smyslu ustanovení § 322 OSŘ vyloučené z exekuce. Exekuci totiž nepodléhají pouze takové věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, které jsou pro dlužníka či členy jeho rodiny nezbytně potřebné. I když jsou tedy dotyčné věci součástí tzv. obvyklého vybavení domácnosti, nejsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny, jestliže jsou současně věcmi k uspokojování dlužníkových potřeb zbytnými.

Otázkou se Nejvyšší soud ČR zabýval např. ve svém usnesení ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2133/2001. V dané věci soudy nižších instancí shodně zamítly návrh dlužnice na zastavení výkonu rozhodnutí postihující věci, které podle dlužnice nepodléhaly výkonu rozhodnutí, a sice sedací soupravu, barevný televizor, dřevěné nástěnné hodiny, prádelník, skříň a dva noční stolky. Oba soudy totiž tyto věci nepovažovaly za věci, které povinná či členové její rodiny nezbytně potřebují k uspokojování základních potřeb. Nejvyšší soud ČR dovolání dlužnice zamítl jako neopodstatněné, přičemž vyslovil tento právní názor:

"Základním hlediskem pro určení toho, zda věci zahrnuté do soupisu mohou být prodány v dražbě, je jejich nezbytnost při uspokojování hmotných potřeb povinné a její rodiny; ve vztahu ke konkrétním poměrům povinné platí, že výkonem rozhodnutí nelze postihnout jen takový majetek, který slouží k uspokojování základních životních potřeb povinné a její rodiny. (…) Okolnost, že povinná věci postižené výkonem rozhodnutí každodenně (…) užívá, není sama o sobě rozhodná a nevylučuje potřebnost při uspokojování hmotných potřeb ve smyslu § 322 odst. 1 o.s.ř. kvalifikovat jako nikoliv nezbytnou. Kritérium nezbytnosti se totiž neodvíjí pouze od četnosti a způsobu užívání věcí, nýbrž má základ (…) v úvaze, zda lze po povinné požadovat, aby při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny se bez uvedených věcí obešla."

Z hlediska právní jistoty účastníků řízení, předvídatelnosti soudního rozhodování a v neposlední řadě i odlehčení přetíženým soudům by bylo vhodné, aby toto pravidlo, k němuž došla judikatura, bylo do zákona výslovně vtěleno, podobně jako je tomu na Slovensku. Snadněji by se tak posuzovala i zákonnost postupu exekutora, popř. soudního vykonavatele.

5. 2   Odvoz věcí z bytu, které nepatří povinnému

Exekutor se při provádění exekuce řídí především exekučním řádem a dále podpůrně občanským soudním řádem ve vztahu k těm otázkám, o nichž exekuční řád neobsahuje vlastní odchylnou právní úpravu. Co se týče exekuce prodejem movitých věcí, exekuční řád stanoví jedinou avšak závažnou odchylku od občanského soudního řádu. Soudní vykonavatel při výkonu rozhodnutí podle OSŘ movité věci, které zabavil, resp. pojal do soupisu, zpravidla ponechává na místě, tj. např. v bytě povinného, a tyto věci pouze označí štítky. Ovšem zcela odlišné pravidlo stanoví § 66 odst. 1 exekučního řádu: "Při provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného exekutor vždy, i bez návrhu oprávněného, zajistí movité věci, které sepsal. Zajištěné věci převezme do své úschovy nebo je uloží u vhodného schovatele." Z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že exekutor je povinen vždy zabavené movité věci odvézt z bytu či jiné místnosti povinného.

Má-li být exekuce prodejem movitých věcí úspěšně provedena, pak je zapotřebí v prvé fázi nalézt a zabavit movité věci povinného, které by mohly být zpeněženy. U movitých věcí přitom není zpravidla na první pohled zjevné, kdo je jejich vlastníkem. Co je však u movitých věcí obvykle velmi dobře rozpoznatelné, je to, kdo má dané movité věci ve své faktické moci, tj. kdo s nimi volně nakládá. Právo proto tradičně vychází z vyvratitelné právní domněnky, že ten, kdo má věci ve své faktické moci (v bytě, garáži aj.), je jejich vlastníkem. Důkazní břemeno v případném sporu musí unést ten, jehož právo k věci je silnější než toho, kdo věc fakticky ovládá.

Stejným principem se řídí exekutor při sepisování movitých věcí, o nichž důvodně předpokládá, že jejich vlastníkem je povinný. Pokud se dotyčné movité věci nacházejí ve faktické moci povinného, tedy jsou např. umístěny v bytě, v němž bydlí, exekutor vychází z toho, že tyto věci náležejí povinnému a je oprávněn je pojmout do soupisu. Výjimkou jsou pouze věci, které se sice nacházejí v bytě povinného, ale zcela zjevně náležejí někomu jinému než povinnému (např. věci vnesené návštěvou, popř. věci, u nichž vlastnictví třetí osoby nepochybně vyplývá z předložených písemných dokladů). Všechny ostatní věci je exekutor oprávněn pojmout do soupisu, čímž dochází k jejich zabavení. Ten, kdo tvrdí, že některá ze zabavených věcí je v jeho vlastnictví, se může bránit žalobou na vyloučení této věci z exekuce (tzv. vylučovací žaloba), přičemž je na něm, aby prokázal, že je skutečně vlastníkem dané věci. Jestliže tedy exekutor zabaví movité věci, které se nacházejí v bytě povinného, nejenže postupuje v souladu s právními předpisy, ale navíc postupuje jediným možným způsobem, jakým lze tento způsob exekuce provádět.

Sám fakt, že exekutor zabavil věci, které ve skutečnosti patří někomu jinému, nemusí mít pro vlastníka věci fatální následky, je-li splněna aspoň jedna z těchto podmínek:

• Soudy jsou schopny rozhodnout o tom, zda se dotyčná věc vylučuje z exekuce, v krátké době po podání vylučovací žaloby (např. do 14 dnů),
• zabavené movité věci jsou ponechány na místě, tj. třetí osoba coby jejich vlastník s nimi sice nemůže nakládat, avšak může je běžným způsobem užívat.

V České republice není bohužel splněn ani jeden z těchto předpokladů, neboť soudní řízení o vyloučení věci z exekuce trvá minimálně půl roku (a spíše ještě déle) a navíc exekutor je dle zákona povinen zabavené movité věci zajistit. V důsledku kombinace těchto faktorů mnohdy dochází k tomu, že skutečný vlastník dotyčné věci, ač sám za dluh neodpovídá, raději "dobrovolně" zaplatí vymáhaný dluh za povinného. Chce tím zabránit tomu, že mu exekutor jeho věci zabaví a odveze pryč a on se bez nich bude muset obejít třeba tři čtvrtě roku, než se mu podaří soudně domoci vyloučení těchto věcí z exekuce. Exekutorovi tedy pomalost českých soudů umožňuje tímto způsobem třetí osobu doslova vydírat ve stylu "buď zaplať za dlužníka, nebo věci odvezu a budeš po dobu mnoha měsíců bydlet v holobytě". Viz např. tento případ:

Z praxe Občanské poradny Jižní Město, Praha – příklad č. 2:

Manželský pár má dospělou dceru, která je již cca 13 let závislá na heroinu. Již několik let "žije na ulici", rodiče dokonce asi před rokem dosáhli toho, že byl dceři úředně zrušen trvalý pobyt na jejich adrese. Dcera ovšem má v občanském průkazu jako místo trvalého pobytu stále uvedenu předešlou adresu rodičů a občas jí na tuto adresu chodí pošta. Přesto do bytu rodičů doslova vtrhl exekutor v rámci exekuce nařízené k uspokojení pohledávky Dopravních podniků za jejich dcerou (byla chycena při černé jízdě v MHD). Bez jakéhokoli ohledu na fakt, že dceři byl na této adrese zrušen trvalý pobyt, začali sepisovat věci v majetku rodičů, přičemž je ihned hodlali odvézt (rodičům by v bytě zůstala víceméně jen postel, rádio, stůl s dvěma židlemi a nějaké svršky). V tomto případě šlo evidentně o neoprávněnou exekuci, neboť věci byly zabavovány na místě, které nebylo bytem ani jinou místností povinného, a rovněž případný spor o vyloučení takto zabavených věcí z exekuce by rodiče nejspíše vyhráli. Dcera by totiž asi sotva mohla být vlastníkem těchto věcí - vzhledem k tomu, že je dlouhodobě závislá na tvrdých drogách a nikdy nepracovala ani neměla žádný vlastní příjem, z něhož by si tyto věci mohla pořídit. Rodiče však při vyhlídce, že by se o vyloučení zabavených věcí soudili několik dalších měsíců, raději odvrátili hrozbu odvezení věcí z bytu dohodou s exekutorem, na jejímž základě dceřin dluh splácí oni sami, a to částkou 3.000,- Kč měsíčně.

Z praxe ombudsmana – příklad č. 3:

S podobnými případy se často setkává i Veřejný ochránce práv, viz případ popsaný zaměstnankyní ombudsmana, Olgou Němečkovou. V daném případě byla povinnou dcera žijící fakticky samostatně na jiné adrese. Poté, co byly zabaveny určité věci u dcery, proběhla exekuce i u rodičů, kde měla dcera trvalý pobyt (fakticky se tam nezdržovala). Rodičům byly zabaveny typově shodné předměty (lednička, žehlička,…). Pro ilustraci cituji z jejich dopisu: "Pánové přistavili Avii a domáhali se vstupu do domku. My jsme po nich žádali soudní rozhodnutí, že můžou do domu vstoupit, to neměli, proto jsme je odmítli vpustit. Manželka chtěla zavřít dveře, ale pracovník H. strčil nohu mezi dveře a vyhrožoval manželce, že jí bude žalovat za napadení veřejného činitele. Já jsem volal na linku 158, ale policie stále nejela, tak manželka volala panu V. (exekutor, pozn. aut.) a prosila ho, aby nám žádný nábytek neodváželi (před exekutorem klečela na kolenou). Neustále s námi jednali jako s dlužníky a sjednávali s námi měsíční splátku 5.000,- Kč. Nakonec z nás vymohli 5.000,- Kč z našeho důchodu a dohodli jsme s nimi, že nebudou nic odvážet. Provedli soupis naších movitých věcí a polepili je štítky ZABAVENO …"

Další vady stávající právní úpravy obsahuje ust. § 50 a § 51 vyhl. č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Umožňují totiž exekutorům, aby bez jakékoli odpovědnosti za majetkovou újmu, kterou tím způsobí třetím osobám, zabavili a odvezli i takové věci, u nichž třetí osoba exekutorovi předloží v době provádění soupisu písemné doklady, z nichž jasně vyplývá, že vlastníkem zabavované věci je někdo jiný než povinný. Exekutoři totiž na základě těchto ustanovení odmítají na takové doklady byť jen na pohlédnout, argumentujíce tím, že jim dle právních předpisů nepřísluší posuzovat otázku, kdo je skutečným vlastníkem zabavovaných věcí. Ust. § 50 totiž výslovně zmiňuje jen 3 typy exekučně zpeněžitelných věcí, které exekutor není oprávněn zabavit, ačkoli se nacházejí v bytě či jiné místnosti povinného:

• Věci, o nichž je nepochybné, že na místo soupisu byly přineseny těmi, kdo jsou tam pouze na návštěvě,
• movité věci, které tvoří příslušenství nemovitosti (ty lze v rámci exekuce prodat jen spolu s dotyčnou nemovitostí),
• věci, o nichž to výslovně prohlásí oprávněný.

Protože vyhláška v tomto výčtu neuvádí věci, u nichž je z předložených důkazů nepochybné, že je vlastníkem jiná osoba než povinný, exekutoři vycházejí z toho, že jsou oprávněni sepsat i tyto věci. Pokud ovšem exekutor zabaví věci, u nichž mu byly předloženy jednoznačné důkazy o tom, že jejich vlastníkem je někdo jiný než povinný, uvaluje tím náklady na třetí osoby. Exekutor navíc neodpovídá za takto vzniklou škodu, neboť tu není splněn základní předpoklad - s  ohledem na ust. § 50 a 51 cit. vyhlášky lze totiž jen stěží dospět k závěru, že škoda vznikla v důsledku protiprávního jednání exekutora.

Výše popsané případy lze řešit následujícími změnami v právních předpisech:

1. 1. Novelizovat předpisy tak, aby zabavené věci zůstaly na místě a naopak jejich odvoz byl jen výjimkou. Tím by se jednak snížily náklady na uskladnění zabavených věcí, jednak by se tak aspoň zčásti zamezilo výše popsaným praktikám některých exekutorů. Povinný, popř. jiná osoba, by samozřejmě s věcmi zahrnutými do soupisu nesměl nakládat, protože tím by se vystavoval trestnímu postihu pro maření výkonu úředního rozhodnutí.
2. 2. Urychlit soudní řízení o vyloučení věci z exekuce. Jednak je vlastnické právo třetích osob k dotyčným věcem po nepřiměřeně dlouhou dobu omezeno, jednak se tím pochopitelně protahuje i samo exekuční řízení.
3. 3. Výslovně stanovit, že exekutor není oprávněn sepsat takové věci, u nichž je již v době provádění soupisu mimo důvodnou pochybnost, že patří někomu jinému než povinnému. Zároveň by platilo, že pokud třetí osoba na základě totožných dokladů, které předtím bezúspěšně předložila oprávněnému či exekutorovi a z nichž jasně vyplývalo, že je vlastníkem zabavovaných věcí, posléze dosáhne vyloučení těchto věcí z exekuce rozhodnutím soudu, má tato osoba nárok na náhradu veškeré takto vzniklé škody vůči exekutorovi, resp. oprávněnému.

5. 3   Exekuce sociálních dávek

Z tiskové zprávy ombudsmana „Úřady práce nezákonně exekuují rodičovské příspěvky“: Rodičovský příspěvek je opakující se dávkou státní sociální podpory, která (v režimu exekucí) představuje příjem nahrazující odměnu za práci. Z uvedeného důvodu nelze tuto dávku exekucí postihnout jinak než srážkou ze mzdy (tedy pouze částečně).

Ochránce se od druhé poloviny roku 2005 ve zvýšené míře setkává s podněty matek, kterým úřady práce v návaznosti na exekuční příkazy soudních exekutorů v důsledku nesprávného metodického vedení Ministerstva práce a sociálních věcí přestaly vyplácet rodičovský příspěvek, případně také další dávky (příspěvek na bydlení, sociální příplatek). Ochránce zastává názor, že opakující se dávky státní sociální podpory obecně podléhají výkonu rozhodnutí. Ty dávky, které představují příjem nahrazující odměnu za práci, však lze postihnout pouze srážkou ze mzdy (tedy jen zčásti při zohlednění tzv. nezabavitelných částek). Příjmem nahrazujícím odměnu za práci je právě rodičovský příspěvek. Jeho účelem je zajištění rodiče, který pečuje o dítě (děti), pročež se nemůže plně věnovat výdělečné činnosti a zajistit si tak prostředky k uspokojení svých základních potřeb prací.

S ohledem na ustanovení § 317 odst. 2 občanského soudního řádu exekuci nepodléhají jednorázové dávky státní sociální podpory. Dle ustanovení § 299 odst. 1 občanského soudního řádu pak dávky, které nahrazují odměnu za práci, podléhají exekuci srážkou ze mzdy, což vylučuje jejich exekuci přikázáním jiných peněžitých pohledávek. Úřady práce proto podle názoru ochránce postupují v rozporu s ustanovením § 299 odst. 1 občanského soudního řádu, pokud rodičovský příspěvek postihují přikázáním jiných peněžitých pohledávek.

Ochránce oslovil Ministerstvo práce a sociálních věcí, na jehož instrukce se úřady práce odvolávaly. V návaznosti na další jednání získal ochránce příslib Ministerstva práce a sociálních věcí, že jeho názor podpoří. Dne 1. dubna 2006 totiž vstoupila v účinnost novela občanského soudního řádu, která výslovně vymezila způsob exekuce opakujících se dávek státní sociální podpory. Všechny tyto dávky, tedy i ty, které nenahrazují odměnu za práci (např. sociální příplatek), mohou být postihovány pouze srážkami, tedy částečně, čímž je zohledněna nepostihnutelná část nutná pro výživu.

5. 4   Správní orgány vymáhají pomocí soudních exekutorů

Vymáhání veřejnoprávních plateb (místní poplatky, daně, pokuty, apod.) se uskutečňuje dle zákona o správě daní a poplatků (tzv. daňová exekuce). V tomto zákoně je zakotvena možnost, aby si obec zvolila režim vymáhání, tj. buď nadále postupovala dle zákona o správě daní a poplatků a dlužnou částku exekuovala sama, nebo požádala o vymáhání soud či soudního exekutora. Již při této volbě obec musí respektovat pravidla zakotvená v zákoně o správě daní a poplatků, byť se posléze rozhodne vymáhání svěřit soudnímu exekutorovi. Jedním z těchto pravidel je stanovená povinnost obce postupovat tak, aby při vyžadování povinností od dlužníků volila jen takové prostředky, které dlužníky nejméně zatěžují a umožňují přitom dosáhnout vybrání dlužné částky.

Ombudsman se však opakovaně setkal s případy, kdy obce, ačkoliv mohou samy nařídit exekuci, obracejí se bez uvážení na advokáta, který následně požádá o výkon rozhodnutí soudního exekutora. Je nutné zdůraznit, že exekucí pomocí soudního exekutora dojde k navýšení dlužné částky, poněvadž k tíži povinného jdou rovněž náklady exekuce, které zahrnují zejména odměnu exekutora, náhradu jeho hotových výdajů, náhradu za doručení písemností a rovněž i náhradu za ztrátu času při provádění exekuce. Výše nákladů exekuce pak celkovou částku vymáhaného nedoplatku několikanásobně překročí, a to naprosto zbytečně. Takový postup je v rozporu s povinností obcí volit šetrné prostředky při vymáhání.

Z praxe ombudsmana – příklad č. 4:

Jistina:                                                   250,-Kč (poplatek za komunální odpad)

Náklady správního řízení:                  2.500,-Kč (návrh advokáta na výkon rozhodnutí)

Odměna exekutora+19% DPH:         3.570,-Kč

Náklady exekuce+19%DPH:            6.365,31 Kč

Celkem:          pohledávka 250,-Kč a příslušenství 12.435,31 Kč

Jak vyplývá z uvedeného případu, náklady vymáhání dlužné částky prováděného soudním exekutorem podstatně navýší původní dluh. Jestliže se obec rozhodne vymáhat nedoplatek prostřednictvím soudního exekutora, nemusí to být ani pro ni optimální řešení. Exekutor si zpravidla po oprávněném vyžádá poskytnutí zálohy na náklady exekuce. Výše zálohy je vyjádřena procentuelně, a to do 30% odměny (v našem případě do 900,- Kč). Dalším rizikem pro obec je, že se nepodaří pohledávku vymoci vůbec. V takovém případě jí může být uložena povinnost uhradit exekutorovi náklady exekuce namísto povinného a tím zatíží svůj rozpočet. Je proto otázkou, zda je takové jednání v souladu s požadavkem obce řádně hospodařit.

Obce by tomuto problému měly věnovat pozornost, nepodceňovat vzdělávání svých pracovníků a seznámit se s možnostmi, které jim dává zákon o správě daní a poplatků. Ve shora uvedeném případu, kdy původní vymáhaná částka je ve značném nepoměru k celkové výši nákladů exekuce a kdy obce nevyužily možnosti provést vlastní správní exekuci, se jedná o porušení zákona o správě daní a poplatků a v něm uložené povinnosti volit při vymáhání šetrné prostředky.

6 Návrh novely zákona o soudních exekutorech

Ministerstvo spravedlnosti pracuje na novele exekučního řádu. Změnu si vynutila potřeba zrychlení exekucí, kterých každoročně přibývá „Novelu exekučního řádu potřebujeme vzhledem k neutěšenému stavu exekuční agendy, kdy soudy musí vykonávat obecnou administrativu nebo vydávat formální rozhodnutí, místo toho, aby měly čas se věnovat věcem, kde je mezi účastníky řízení spor nebo věcem, které jsou obtížné,“ říká ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

Exekuce už by neměly nařizovat soudy, ale v prvním kole sami exekutoři. U soudu by se exekuce pouze registrovala. Registraci by bylo možné napadnout formou návrhu na zastavení exekuce. Na autoritě soudce je kromě Česka závislé zahájení řízení také v Polsku nebo Španělsku. Ve většině zemí ale soudce do exekuci vstupuje pouze v případě konfliktu. Například ve Francii pak trvá rozhodnutí o exekuci týden, v Nizozemí 24 hodin. Zjednodušení by měla novela přinést také ve vyškrtnutí věci ze soupisu zabavených věcí, které nepatří dlužníkovi. To dnes provází zdlouhavé řízení. Návrh na vyškrtnutí by nově šel přímo k exekutorovi. Exekuci by měl také prioritně podléhat účet dlužníka, až potom by se přistupovalo k zabavování movitého majetku.

Na exekutory by měli nově dohlížet předsedové okresních soudů, což podle ministra Pospíšila zajistí efektivnější dohled. Dnes je kontroluje ministerstvo. Podle některých soudců by ale mohl být problém v tom, že exekutor má celostátní působnost, na rozdíl od okresních soudů.

Ministerstvo také navrhuje, aby dědické právo bylo přeneseno do působnosti notářů. Soudům by všechny tyto změny a úpravy měly pomoci od zahlcení, dostanou se k nim pouze sporné případy.

Závěr

V České republice nastal od konce 90. let minulého století mohutný růst objemu bankovních i nebankovních úvěrů poskytovaných obyvatelstvu. Jde o vysoce dynamický trh s velice rozmanitou a komplexní nabídkou. V rámci konkurenčního procesu mezi bankami i nebankovními finančními institucemi se podstatně zvýšila dostupnost úvěrů pro obyvatelstvo. Obyvatelé ČR tak mají možnost získat hotovost rychle a téměř na cokoli. Česká populace se dnes k úvěrům dostává snadno jako nikdy předtím. Tomu odpovídá i relativně rychle rostoucí úroveň zadlužování domácností.

Počet lidí s nízkými příjmy, kteří přecení své finanční možnosti a nejsou schopni splácet své závazky, neustále roste. Svoji situaci řeší dalšími úvěry často za vysoké sazby, a tak se dostávají do dluhové pasti. V tomto ohledu je důležitý vývoj v sektoru nebankovních institucí. Jimi poskytované úvěry tvoří asi 60% závazků této skupiny lidí. Asi 86% všech úvěrů poskytnutých nebankovními institucemi domácnostem je určeno na spotřebu. Koncem roku 2007 to představovalo částku 126 miliard korun.

Problémem jsou vedle nízké finanční gramotnosti dlužníků také nekalé obchodní praktiky věřitelů. K jejich potlačení by měly přispět další chystané kroky posilující ochranu spotřebitelů. Mnohá sdružení a občanské poradny vydávají informační brožury o spotřebitelských úvěrech a  o základních principech finančního plánování a dluhového poradenství. Pozitivní výsledky by mělo přinést zavedení finančního vzdělávání do osnov základních a středních škol.

Příloha č. 1: Návrh na exekuci – VZOR

Okresnímu soudu Plzeň – město Veleslavínova 40

306 23 Plzeň

Návrh na nařízení exekuce

rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, číslo jednací 9C 120/2000, ze dne 9. 2. 2001, které nabylo právní moci dne 15. 3. 2001

Výše označeným rozhodnutím Krajského soudu v Plzni bylo povinnému uloženo, aby oprávněnému zaplatil částku 10.000,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 10. 3. 1998 do zaplacení a náhradu nákladů nalézacího řízení ve výši 6.000,- Kč.

Důkaz: Rozsudek Krajského soudu v Plzni, č. j. 9C 120/2000

Z této dlužné částky povinný dosud nezaplatil ničeho. Pohledávka oprávněného též nebyla dosud uspokojena ani ve výše označeném řízení o výkonu rozhodnutí.

Vzhledem k výše uvedenému navrhuji, aby soud vydal toto

u s n e s e n í

Nařizuje se exekuce rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, č. j. 9C 120/2000, ze dne 9.2. 2001, které nabylo právní moci dne 15. 3. 2001, za účelem upokojení pohledávky oprávněného v částce 10.000,- Kč s 16 % úrokem z prodlení od 10. 3. 1998 do zaplacení a náhrady nákladů nalézacího řízení v částce 6.000,- Kč.

Povinný je povinen zaplatit náklady exekuce ve výši určené příkazem k úhradě nákladů exekuce.

Provedením exekuce se pověřuje Roman Vytejček, soudní exekutor, se sídlem Táboritská 1000/23, 130 87 Praha 3.

Doručením usnesení o nařízení exekuce povinnému se pověřuje Roman Vytejček, soudní exekutor, se sídlem Táboritská 1000/23, 130 87 Praha 3.

V Praze dne 7. 7. 2001

(jméno a příjmení nebo obchodní firma a podpis oprávněného)

Graf č. 1: Vývoj počtu nově nařízených soudních exekucí a skončených soudních exekucí v letech 2001 - 2007

Zdroj: Exekutorská komora, 16. dubna 2008

Graf č. 2: Nárůst počtu exekucí v ČR v letech 2004 – 2007

Zdroj: deník Právo 12.5.2008

Seznam použitých pramenů a literatury

[1]  exekuce exekutorský úřad [online]. 2008 [cit. 2008-06-15],

URL: http://www.exekuceonline.cz/

[2]  Exekutorský úřad Praha 5 [online]. 2008 [cit. 2008-06-15],

URL: http://www.exekutor-praha.com/

[3]  Exekutorská komora České republiky [online]. 2008 [cit. 2008-06-20];,

URL: http://www.exekutorskakomora.cz/

[4]  Veřejný ochránce práv - ombudsman [online]. 2008 [cit. 2008-06-21],

URL: http://www.ochrance.cz/

[5]  Konkursní noviny [online]. 2008,  článek z vydání č. 9 ze dne 30.4.2008,

URL: http://www.konkurzni-noviny.cz/

[6]  Odborový svaz zdravotnictví a sociání péče ČR [online]. 2008,  Exekuce v občanskoprávním řízení,

URL: http://osz.cmkos.cz/CZ/Z_tisku/Bulletin/03_2002/members_exekuce.htm

[6]  Peníze.cz - podílové fondy, hypotéky, pojištění, kalkulačky, daně, banky [online]. 2008,  Exekuce majetku a práva třetích osob nedostatky zákona - Peníze.cz,

URL: http://www.penize.cz/18233-exekuce-majetku-a-prava-tertich-osob-nedostatky-zakona

[7]  EKONOM.IHNED.CZ – analýzy & trendy [online]. 2008,  Zadlužených přibývá,

URL: http://ekonom.ihned.cz/c1-25587960-zadluzenych-pribyva

[8]  Novinky.cz [online]. 2008,  Ministr Pospíšil představil novelu exekučního řádu,

URL: http://www.novinky.cz/clanek/139620-ministr-pospisil-predstavil-novelu-exekucniho-radu.html

[9] Dluhové poradenství - Občanská poradna Jiží město [online]. 2008,

URL: http://www.spolcest.cz/poradna/?doc=dluh_por

[10]  SCISKALOVÁ M., Správní řízení, Karviná 2006, kapitola 8, Správní exekuce, str. 124-126

[11]  Edice ÚZ č. 545, Správní řád, Ostrava: Sagit, 2008, ISBN 978-80-7208-551-4

[12]  ZÁKON, verze 4.0.37.366 – ProfiData, Předpisy k 1.5.2008 [online],Copyright © Počítačová škola Bárta, spol. s r.o. 1994-2007

URL: http://www.pravnipredpisy.cz/