Obchodní právo

Vývoj a prameny právní úpravy podnikání

Právní úprava podnikání v českých zemích vychází z rakouského obchodního zákoníku, který upravuje podnikání obdobně jako i v dalších německy mluvících zemích. Tento zákoník mluví o kupcích a obchodech. Obchodníkem se zde v moderní terminologii rozumí ten, kdo uskutečňuje vlastním jménem obchody, aby dosahoval určitého příjmu, trvalého příjmu v tomto případě zisku, přičemž pod pojmem obchod si představujeme činnost typickou pro tento druh povolání, který činí z určité osoby obchodníka.

Právní regulace této činnosti, obchodování, je historicky spjato se vznikem velkých a moderních obchodních kodexů převážně z napoleonské doby.

Právní úprava, kterou zahrnujeme pod pojem obchodní právo, představuje speciální úpravu proti právu občanskému, kdy občanské právo je obecným základem práva obchodního a obchodní právo představuje soubor právních norem, odlišností od práva občanského.V různých zemích je tato skutečnost odlišně upravena. Obchodní právo je součástí práva občanského a právní normy upravující podnikání jsou součástí občanského zákoníku. V dalších zemích jsou tyto právní normy zahrnuty do občanského a obchodního zákoníku.

Vzhledem k prudkému ekonomickému vývoji, který našel odraz i v právní úpravě, se domníváme, že obchodní právo má opodstatnění v samostatném právní úpravě kodexu obchodního zákoníku.

V obchodním právu můžeme dále najít existenci dalších právních speciálních právních norem, jako norem práva obchodních společností, práva družstevního, soutěžního práva, konkursního práva, daňového práva, směnečného práva a dalších, které vzhledem ke specifičnosti vyžadují samostatnou právní úpravu. Další ekonomický vývoj tuto praxi jistě podpoří, i když jsou určité teoretické názory zahrnující obě právní úpravy pod jeden celek do jednoho obecného předpisu.

Další změnu v této oblasti jistě vyvolají i směrnice ES, které usilují o harmonizaci práva, tedy a zejména obchodního práva v jednotlivých zemích Evropské unie. (například snahu o harmonizaci sazeb daně z příjmu v jednotlivých zemích ES).

V České republice do roku 1989 platilo socialistické hospodářské právo, hospodářský zákoník a zákon o hospodářské arbitráži, což byly na svoji dobu velice pokrokové právní normy, které ovšem nepřekročily rámec kontinuity se socialistickým právním řádem a jistá politická a právní východiska.

Podmínky čs. ekonomiky se promítly i do určitých specifik našeho obchodního práva podobně jako i u dalších nových zemí, členů ES. Specifickým problémem čs. obchodního práva jsou dopady privatizačních a restitučních zákonů, podobně v zemědělství transformační zákon. Všechny tyto zákony sice umožnily privatizaci státního majetku a vytvoření plurality vlastnictví.

Na druhé straně je nutné připomenout, že s praktickým dopadem těchto privatizačních a transformačních zákonů se české soudy dodnes potýkají.

Prameny soukromoprávní úpravy podnikání.

Soukromoprávní úprava podnikatelských vztahů je dána stručně řečeno spojením občanskoprávních základů podnikání a obchodního práva jako zcela konkrétně vytvořeného souboru právních norem.Vztah občanského a obchodního práva můžeme vymezit jako vztah obecného a speciálního právního předpisu. Občanské právo je tím obecným právním předpisem, podobně jako i u jiných právních norem, na němž je postaveno obchodní právo jako soubor speciálních právních norem.

Obchodní právo tedy můžeme považovat jako právní normy práva soukromého, upravující právní postavení podnikatelů a další zvláštnosti a odchylky jejich právních vztahů od norem občanského práva.

Obchodní právo dává podnikatelům značnou volnost oproti právní úpravě, proto ObchZ má značnou část ustanovení dispozitivní povahy, tedy jednotlivé subjekty se mohou od těchto ustanovení v obchodně závazkových vztazích odchýlit projevy vlastní vůle.

Základním pramenem obchodního práva je Obchodní zákoník, tedy zákon č.513/1991 Sb. v platném znění, který byl v průběhu let mnohokrát novelizován, kdy poslední úprava je zákonem č.413/2005 Sb.Všechny úpravy obchodního zákoníku byly vyvolány zejména potřebou podnikatelské praxe, snahou reagovat na ekonomický vývoj.

Předmět právní úpravy ObchZ a členění

Obchodní zákoník je velice rozsáhlý právní předpis, který se člení do čtyř částí, tyto dále do jednotlivých hlav a ustanovení.

Část prvá – Obecná ustanovení

Část druhá – Obchodní společnosti a družstva

Část třetí – Obchodní závazkové vztahy

Část čtvrtá – Ustanovení společná, přechodná a závěrečná

V části první je upraven rozsah působnosti tohoto zákona, kdy nelze–li řešit některé otázky podle norem obchodního práva, nastupuje právo občanské a pokud nejde řešit ani podle těchto norem, nastupují obchodní zvyklosti či zásady obchodního práva (zásada smluvní volnosti, zásada dodržování smluv, zásada ochrany práv nabytých v dobré víře, zásada ochrany věřitelů, zásada ochrany drobných akcionářů apod.)

Dále zde v této obecné části Obchz upravuje, kdo je podnikatelem podle tohoto zákona a rozsah působnosti obchodního zákoníku, který upravuje postavení podnikatelů, obchodně závazkové vztahy, jakož i jiné vztahy s podnikáním související.

Podnikáním se rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. V praxi je tedy obtížné považovat za podnikatele subjekt, který opakovaně po mnoho let nevykazuje žádný zisk a přitom vlastní značný majetek.

Podnikatelem se rozumí ve smyslu tohoto zákona osoba, která je zapsaná v obchodním rejstříku, dále osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění, osoba podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění a to podle zvláštních předpisů, osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.

V praxi není důvod, aby se fyzická osoba zapisovala do obchodního rejstříku, neboť to nepřináší žádné výhody, ale dříve to bylo jinak; např. osoba nezapsaná v OR nemohla provozovat zahraniční obchod. Výjimku zápisu do OR představuje pro fyzickou osobu podnikatele dosažení určité hranice výnosů nebo příjmů snížené o DPH, jak dále uvedeno v ust.§ 34 ObchZ, popřípadě provozování živnosti průmyslovým způsobem, kdy tato činnost musí splňovat znaky uvedené v živnostenském zákoně.

Podnikání podle živnostenského oprávnění upravuje Živnostenský zákon č.455/1991 Sb., který byl rovněž často novelizován, kdy poslední úprava je vedena pod číslem 635/2004 Sb.

Živnostenský zákon rozděluje živnosti na ohlašovací, řemeslné, vázané, volné, koncesované. V posledních letech dochází ke zjednodušení právních předpisů regulující živnostenské podnikání a většina živností jsou živnosti volné, u kterých zákon nevyžaduje prokazování odborné, ani jiné způsobilosti, pouze splnění obecných podmínek § 6 odst.1 zákona.

Živností není podnikání fyzických osob, které provádí činnost podle zvláštních zákonů.

a) lékařů, lékárníků, stomatologů, psychoterapeutů, přírodních léčitelů a řady dalších

b) veterinárních lékařů, dalších veterinárních pracovníků

c) advokátů, notářů, patentových zástupců, soudních exekutorů

d) znalců a tlumočníků

e) auditorů a daňových poradců

f) burzovních dohodců a makléřů

g) zprostředkovatelů a rozhodců při řešení kolektivních sporů a rozhodců při řešení

majetkových sporů

h) úředně oprávněných zeměměřičských inženýrů

i) autorizovaných architektů a autorizovaných inženýrů činných ve výstavbě pokud

tuto činnost vykonávají jako svoje svobodné povolání.

Dále živnostenský zákon vyjmenovává, co živností není: činnost bank, provozování loterií, hornická činnost, výroba elektřiny, její přenos, výroba plynu, přenos plynu, distribuce elektřiny, výroba tepelné energie, zemědělství, doprava námořní, provozování dráhy a celou řadu dalších činností. Zde vyjmenováváme pouze ty nejdůležitější. Jde o důležité a významné činnosti, které stát upravuje jednotlivými speciálními zákony. (Např. Zákon o bankách)

Obchodní zákoník také pamatuje na nedovolené podnikání, které provozují subjekty, podnikatelé bez příslušného oprávnění. Je zde uvedeno, že v tomto případě odpovídají za škodu touto činností způsobenou. Tím není dotčena odpovědnost trestněprávní dle ust.§ 118 a dalších trestního zákona. Výše trestní sazby závisí na prospěchu tímto neoprávněným podnikáním získaným.

Pro účely podnikání obchodní zákoník stručně charakterizuje podnik, obchodní jmění a obchodní majetek podnikatele. Zde je rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou. U fyzické osoby se jedná pouze o majetek sloužící k podnikání, nutno odlišit soukromý majetek. U právnické osoby se jedná o veškerý majetek. U podnikatelů, fyzických osob je vzhledem k rizikům podnikání záhodno právně oddělit soukromý majetek od majetku sloužícího k podnikání (např.zúžením SJM ).

Vždy jde o majetek sloužící k podnikání (věci, pohledávky, jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty), tento majetek označujeme jako obchodní jmění, čisté obchodní jmění je obchodní majetek podnikatele po odečtení závazků. (blíže rozvádí zákon o účetnictví v platném znění 563/1991 Sb. ve znění zákona 669/2004 Sb. a zákona o čs. účetních standardech a vyhlášek k provedení uvedených zákonů).

Organizační složka podniku se rovněž zapisuje do OR jako odštěpný závod.

Nově obchodní zákoník koncipuje obchodní firmu, která se zapisuje v případě právnických osob do OR a podnikatel je povinen podnikat pod touto firmou.

Fyzická osoba podniká zásadně pod svojí firmou, což je jméno a příjmení fyzické osoby, popřípadě odlišující dodatek za jménem (tento musí být uveden v živnostenském oprávnění). Firma nesmí být zaměnitelná s firmou jiného podnikatele, což v praxi bývá někdy problém, neboť agenda rejstříkových soudů není pro nedostatek kapacit ještě propojena. Neoprávněné, nebo špatně používané obchodní jméno firmy může vést ke vzniku škody a následně ke vzniku odpovědnosti za tuto způsobenou škodu.

Za podnikatele jedná v případě právnické osoby statutární zástupce nebo osoba vybavená plnou mocí, či osoba, jejíž zastupování vychází z vnitřních předpisů firmy. Za fyzickou osobu jedná osobně podnikatel nebo zástupce vybavený plnou mocí.

Obchodní zákoník zavedl pojem obchodní listiny a povinnost tyto listiny vést a řádně označovat a to zejména údaji sloužící k identifikaci firmy (IČ, DIČ, údaje o zápisu do OR, či ŽR, vznik oprávnění podnikat apod.). Tyto údaje slouží k větší stabilitě obchodně závazkových vztahů. Při jednání podnikatelů nelze opomenout prokuru, což je vlastně zvláštní forma plné moci - oprávnění jednat za podnikatele. Oprávnění prokuristy (pouze fyzická osoba ) se blíží oprávněním podnikatele samého s výjimkou prodávat nemovitosti. Prokura se zapisuje do OR s vyznačením, jak se prokurista s uvedením jména firmy podepisuje. V současné době není prokura příliš rozšířena.

Obchodní zákoník také upravuje obchodní tajemství firmy jako právo patřící firmě a zahrnující veškeré obchodní, technické, výrobní skutečnosti hmotně, či nehmotně vyjádřená.

Podnikání zahraničních osob

Zahraniční osoby mohou podnikat na území České republiky za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako české osoby. Je to dáno mezinárodními smlouvami, které Česká republika podepsala a zakomponovala do čs. právního řádu a členstvím České republiky v EU.

Zahraniční osobou se pro účely obchodního zákoníku rozumí fyzická osoba, s bydlištěm nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky.

Českou právnickou osobou se rozumí právnická osoba se sídlem na území České republiky.

Oprávnění zahraniční osoby podnikat na území České republiky vzniká dnem zápisu do Obchodního rejstříku, podnikáním se rozumí mít na území České republiky organizační složku nebo podnik, nebo se podílet majetkovou účastí na české právnické osobě (např. společník ve společnosti s.r.o ).

Zahraniční osoba může také čs. právnickou osobu založit jako jediný společník. Platí odchylný režim pro občany zemí EU a evropského hospodářského prostoru oproti jiným zemím.

Obdobně to je u podnikání fyzických osob, osoby ze zemí EU mají v podstatě stejná pravidla, stejný právní režim jako české fyzické osoby. Je zajištěna ochrana majetkových zájmů zahraničních osob, které podnikají na území České republiky.Majetek zahraničních osob může být vyvlastněn pouze na základě zákona. Obchodní zákoník rovněž připouští přemístění sídla zahraniční osoby na území České republiky, rovněž po zápisu do OR a přemístění sídla právnické osoby do zahraničí je rovněž možné.

Obchodní rejstřík

Obchodní rejstřík je veřejný seznam, do kterého se zapisují zákonem stanovené údaje o podnikatelských subjektech. Je veden OR v elektronické podobě. Obchodní rejstřík vede zvláštní soud (rejstříkový soud), jeho působnost a podmínky vedení OR stanoví zvláštní předpis, podle kterého vede rejstříkový soud pro každý zapsaný subjekt zvláštní složku, jejíž součástí je sbírka listin.

Rejstříkový soud zveřejní každý zápis do obchodního rejstříku, změny, výmazy, uložení listin bez zbytečného odkladu a rovněž o těchto údajích informuje příslušné orgány (finanční úřady, orgány statistiky, živnostenské orgány apod.). Tyto podrobnosti upravuje vláda nařízením.

Obchodní rejstřík je každému přístupný. Lze do něj nahlížet, pořizovat výpisy, kopie apod. Na žádost, která je zpoplatněna, vydá obchodní rejstřík ověřené kopie. Tímto úředním ověřením se prokazuje shoda opisu se zápisem nebo uloženou listinou.

Velice důležitou skutečností je důvěra v zapisované údaje do obchodního rejstříku, tak zvaný princip veřejné víry – údaje zapsané v obchodním rejstříku jsou správné a za jejich správnost vedle rejstříkového soudu odpovídají osoby, statutární orgány subjektů, jejichž údaje se zapisují do obchodního rejstříku.

Údaje o zapisovaných skutečnostech se podávají OR na předepsaných formulářích a v podobě, kterou stanoví vyhláška ministerstva spravedlnosti.

Do obchodního rejstříku se zapisují:

a) obchodní společnosti a družstva

b) zahraniční osoby

c) fyzické osoby, které o to požádají (cizinci z EU apod.)

d) další osoby, kde to stanoví zákon.

Fyzické osoby se zapisují vždy, když výsledek jejich podnikatelské činnosti dosáhl určité výše a když provozují živnost průmyslovým způsobem. Při splnění některé z těchto podmínek musí fyzická osoba - podnikatel - podat bezodkladně návrh na zápis do OR. Do obchodního rejstříku se zapisují:

a) firma, sídlo, místo bydliště fyzické osoby

b) předmět podnikání

c) právní forma

d) u fyzické osoby rodné číslo

e) identifikační číslo

f) jméno, místo bydliště, rodné číslo statutárních osob a způsob jednání za společnost

g) jméno a bydliště prokuristy, způsob jednání

h) další skutečnosti, které stanoví zákon.

U právnických osob se zápisy v jednotlivých případech liší podle typu právnické osoby (např. veřejná obchodní společnost a družstvo a další). Navrhovatel zápisu do obchodního rejstříku odpovídá za skutečnost, že návrh bude doložen předepsanými doklady (společenskou smlouvou, dokladem o bezúhonnosti, živnostenským oprávněním, právním důvodem užívání prostor, kde je sídlo firmy, nebo místo podnikání, dokladem o splacení příslušných vkladů). Uvedené listiny se přikládají k návrhu na zápis do OR.

Do obchodního rejstříku se rovněž zapisují údaje o fúzích právnických osob (splynutí, sloučení), dále rozdělení právnických osob, změna formy právnické osoby, převod jmění na společníka,vstup společnosti do likvidace, ukončení likvidace, prohlášení konkursu, výmaz společnosti z OR.Všechny tyto skutečnosti, až na výjimky, kdy jedná soud z vlastní iniciativy, na základě zákona, musí být podány oprávněnými osobami a doloženy příslušnými doklady.

Do sbírky listin právnické osoby se ukládají důležité listiny, které ukládá zákon a které jsou pro společnost důležité, jakož i pro další subjekty (soudy, policii, státní zastupitelství, obchodní partnery apod.).

Některé tyto listiny vyjmenováváme:

- společenská smlouva, zakladatelská listina, stejnopisy notářského zápisu ustavující valné

hromady akciové společnosti, ustavující schůze družstva, stanovy rozhodnutí o volbě, jmenování, odvolání, nebo jiné doklady o ukončení funkce

- jmenování likvidátorem, správcem konkursní podstaty

- výroční zprávy včetně účetních výkazů, zprávy auditora

- rozhodnutí soudu o zrušení právnické osoby, rozhodnutí o změně právnické osoby, smlouvy o fúzi, znalecké posudky, projekty rozdělení sloučení firem

- rozhodnutí soudu o neplatnosti valné hromady

- posudky znalců při ocenění nepeněžitých vkladů při založení společnosti

- rozhodnutí soudu při vyhlášení nebo rušení konkursu, smlouvy o převodu podniku nebo jeho části, ovládací smlouvy, smlouvy o převodu zisku

- doklad o udělení souhlasu druhého manžela s použitím majetku ve společném jmění manželů, soudní rozhodnutí o zúžení společného jmění manželů apod.

- smlouvy o zastavení obchodního podílu o převodu obchodního podílu

- usnesení valné hromady

- rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí na obchodní podíl, podnik, část podniku, popřípadě další listiny, které stanoví zákon, obdobné je to i u zahraničních osob podnikajících na území České republiky a to fyzických i právnických osob.

Obchodní zákoník stanoví povinnost podnikatelů neprodleně předkládat uvedené listiny rejstříkovému soudu k založení do sbírky listin. Dále stanoví obchodní zákoník omezení vykonávat funkci statutárního orgánu u právnické osoby pro osoby, které obdobnou funkci vykonávaly u právnické osoby, na kterou byl prohlášen nebo zamítnut konkurs.

Účetnictví podnikatelů

Podnikatelé jsou povinni vést účetnictví v rozsahu a způsobem stanoveném zvláštními předpisy. Vedení účetnictví je činnost, jejíž obsahem je zobrazování hodnotové stránky hospodářské činnosti. Z právního hlediska lze konstatovat, že vedení účetnictví je souhrnem povinností podnikatele, které mu ukládají právní předpisy při zobrazování jeho hospodářské činnosti. Podrobnosti stanoví zákon o účetnictví, který rovněž stanoví, v kterých případech musí být účetní závěrka ověřena auditorem (akciové společnosti, družstva).

Nevedení účetnictví je trestným činem podle trestního zákona ust. § 125 a dalších, který se nazývá „Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění“ s trestní sazbou až tři léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem (nevedení účetních knih, zkreslování údajů o majetku a jmění, zničení účetních knih apod.).

Hospodářská soutěž

Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, nemusí být i podnikatelé (soutěžitelé), mají právo svobodně rozvíjet svoji soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti, jsou však povinny při tom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. (obchodní zákoník v ustanovení § 41.

Soutěžní právo upravuje pouze soutěž hospodářskou, představující ekonomické soupeření na trhu mezi subjekty nabídky a poptávky s cílem dosáhnout před ostatními určitých ekonomických výsledků. Její účastníci musí mít právní subjektivitu, ale není třeba, aby byly všichni podnikatelé. Společenskou funkcí soutěže je podpora podnikatelů a zajištění celkové rovnováhy na trhu umožňující uplatnění schopnosti soutěžitelů.

Soutěžní právo je vymezeno pouze obecně, toto právo doplňuje soudní judikatura a pravidla rovněž určuje i příslušný orgán státní správy (úřad pro ochranu hospodářské soutěže).

Zákon popisuje nekalou soutěž jako nekalé soutěžní jednání, kdy nějaký účastník zneužívá svého postavení. Na toto pamatuje právo antimonopolní, kartelové dohody, antitrustové, různé fúze, zneužívání monopolního nebo dominantního postavení na trhu.

Významné pravomoci zde vykonává Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se sídlem v Brně, který byl zřízen samostatným zákonem v roce 1996 a v jehož čele stojí předseda jmenovaný prezidentem na návrh vlády. Úřad plní funkci představitele veřejné moci při usměrňování soutěže.

Zahraniční osoby, které podnikají v České republice, mají stejnou ochranu proti nekalé soutěži jako osoby české podle těchto ustanovení obchodního zákoníku, nebo podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které vyšly ve Sbírce zákonů.

Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži v rozporu s dobrými mravy soutěže a toto jednání přináší újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalá soutěž se zakazuje.

Zákon uvádí příklady tohoto jednání:

a ) klamavá reklama

b ) klamavé označování zboží a služeb

c ) vyvolávání nebezpečí záměny

d ) parazitování na pověsti podniku, výrobku či služeb jiného soutěžitele

e ) podplácení

f ) zlehčování

g ) srovnávací reklama

h ) porušování obchodního tajemství

i ) ohrožování zdraví spotřebitelů a životního prostředí.

Celá řada případů v praxi, kdy někdo nějaký soutěžitel šíří nepravdivé údaje, které mohou způsobit jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům újmu a vlastnímu podniku nebo cizímu podniku přinést prospěch, tedy musí být splněna podmínka, že je to na úkor jiných účastníků a vzájemný příčinný vztah. Újma i prospěch mohou být materiální nebo nehmotné, ohrožení dobré pověsti. Reklamu definovala Rada pro reklamu v Zásadách etické reklamní praxe v ČR. Přesvědčovací proces prováděný za úhradu jakýmkoliv podnikatelským subjektem nebo jiným subjektem jednajícím v jeho zájmu, jehož účelem je poskytnout spotřebiteli informace o zboží a službách.

Zde se míní klamavost označení, jímž je poškozen soutěžitel nebo spotřebitel. Možnost vyvolání omylu místa původu zboží nebo služeb, osoby výrobce, poskytovatele služeb, zvláštních charakteristických znaků či jakosti. Označení může být použito jakýmkoliv způsobem (obal, tisk, fotografie, rozhlas, televize, ceníku, obchodních písemnostech apod.)

Vyvolání možnosti záměny spojuje dva jevy – klamavost a zaměnitelnost. V praxi jde nejvíce o napodobení cizího výrobku, jeho obalu, užití zvláštních cizích označení, která jsou typická pro nějaký výrobek nebo výrobce (logo, katalog, tiskopisy apod). Napodobením se rozumí neoprávněné využívání výsledků cizí tvůrčí práce, především nechráněných nehmotných statků.

Parazitování na pověsti je blízké vyvolání nebezpečí záměny, nedochází však k napodobení nebo převzetí cizího označení, ale pověst cizího výrobku se používá jako opora, opěrná reklama, např. naše výrobky jsou stejně dobré jako výrobky…….

K podplácení dochází v hospodářské soutěži. Cílem podplácení je získání neoprávněné výhody v soutěži na úkor jiných soutěžitelů. Prospěch – úplatek - může být materiální nebo nemateriální.

Ke zlehčování dochází v případě tzv. srovnávací reklamy, kdy jsou v soutěžním vztahu soutěžitelův podnik, výrobek, služba srovnávány s vlastními a ohodnoceny jako horší.

Porušování obchodního tajemství je jednání, kdy jednající další osobě nebo osobám sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodního tajemství, které může být v soutěži využito v podobě materiálního prospěchu.

Ohrožování zdraví a životního prostředí je jednání, jimž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že provozuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony, které ohrožují zdraví, životní prostředí, aby tak získal neoprávněné výhody pro sebe nebo jiného na úkor dalších soutěžitelů.

Právní prostředky proti nekalé soutěži

Osoby, jejichž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se domáhat proti rušiteli, aby se tohoto jednání zdržel nebo odstranil protiprávní stav. Dále může požadovat přiměřené zadostiučinění, náhradu škody vydanou v penězích, popřípadě vydání bezdůvodného obohacení.

V úvahu přicházejí žaloby podle obchodního zákoníku zdržovací, zápovědní, negatorní, odstraňovací, odvolání, na náhradu škody, na vydání bezdůvodného obohacení a na přiměřenou satisfakci (omluva, dementi, peněžitá náhrada), podle občanského soudního řádu přichází v úvahu i žaloba určovací.

V současné době řeší tyto spory krajské soudy a v praxi jde o často velmi složité spory, které se táhnou dlouhou dobu, neboť jde o složité věci zpravidla velkých materiálních hodnot.

Pokud se prokáže i zaviněné jednání fyzických osob (statutárních orgánů, podnikatelů samých atd.), přichází v úvahu i trestní odpovědnost, kterou upravuje trestní zákon v ust. § 149, 150, 151,152, ve kterých jsou popsány skutkové podstaty jednání v rozporu s pravidly hospodářské soutěže nebo se zvyklostmi této soutěže, ohrožení chodu podniku, označování výrobků nebo služeb ochrannou známkou, k níž svědčí právo jinému nebo známkou s ní snadno zaměnitelnou, zasahování do průmyslových práv, vynálezů, užitnému vzoru, nebo porušování autorských práv, či práv obdobných autorským právům.

Obchodní společnosti a družstvo

Obchodní společnost je právnickou osobou založenou za účelem podnikání. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným a akciová společnost.

Zakladateli společnosti mohou být fyzické nebo právnické osoby, pokud zákon nestanoví jinak.

Fyzická osoba nebo právnická osoba může být společníkem s neomezeným ručením pouze v jedné společnosti.

Obchodní zákoník stanoví u jednotlivých forem společností, jakým způsobem ručí společníci za závazky společnosti. Zvláštní režim platí pro společnost v konkursu a likvidaci.

Obchodní společnosti vznikly jako jedna ze základních forem podnikání vytvářených za účelem společného provozování společné podnikatelské činnosti a to jak ve formě sdružení osob i majetku. Postupem doby se vyvinuly jako samostatný subjekt organizačně i právně.

Obchodní společnosti jsou na rozdíl od družstva korporacemi uzavřeného typu. To znamená, že ke změně počtu osob, které tvoří společnost, je nutné změnit společenskou smlouvu, zakladatelskou listinu, stanovy společnosti.

Jiným účelem než je podnikání se mohou zabývat pouze společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost. Nejde o dosahování zisku, může jít dokonce i o činnost nevýdělečnou nebo další činnost, pokud není zákonem zakázána. Některé druhy činností jsou zákonem přímo určeny určitým typům společností (burza cenných papírů může být pouze a.s.).

Od obchodních společností musíme odlišit obecně prospěšné společnosti, které se zakládají podle jiného zákona a jež poskytují za předem stanovených podmínek a pro všechny uživatele za stejných podmínek obecně prospěšné služby, nikoli zisk pro zakladatele nebo společníky.Vytvořený zisk musí být použit na poskytování veřejně prospěšných služeb, tedy k účelu, pro který byla veřejně prospěšná společnost založena. V tom je zásadní rozdíl od obchodních společností, které vytvořený zisk dříve nebo později rozdělují mezi společníky.

Společnost se zakládá zpravidla společenskou smlouvou podepsanou všemi zakladateli. Podpisy těchto osob musí být úředně ověřeny. Pokud zakládá společnost jediný společník, mluvíme o zakladatelské smlouvě pořízené formou notářského zápisu, který musí obsahovat stejné náležitosti jako společenská smlouva.

Toto je možné pouze u společnosti s ručením omezeným. Zákon umožňuje uzavření společenské smlouvy pomocí zmocněnce, který k tomu účelu musí být vybaven úředně ověřenou plnou mocí k tomuto účelu.

Základní kapitál společnosti představuje souhrn všech peněžitých i nepeněžitých vkladů jednotlivých společníků do společnosti. Základní jmění se vytváří povinně u společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti a jeho výše se zapisuje do obchodního rejstříku. Z hlediska účetnictví je základní kapitál stranou pasiv bilance, jeden z vlastních zdrojů společnosti. Základní kapitál je nutno odlišovat od čistého obchodního jmění.

Vklad společníka je majetek společníka s tím, že vklady se člení na peněžité a nepeněžité. Vklad můžeme charakterizovat jako majetek, musí být ocenitelný a převoditelný. Nepeněžitý vklad může být věc movitá i nemovitá, pohledávka, cenný papír, obchodní podíl, práva z průmyslového a duševního vlastnictví apod. Hodnota nepeněžitého vkladu se stanoví na základě posudku znalce.

Před vznikem společnosti spravuje splacené části vkladu zakladatel pověřený správou vkladu ve společenské smlouvě. Správou vkladu se rozumí péče o majetek, který je předmětem vkladu, tedy nejenom vklady peněžité, ale i nepeněžité.

Správce vkladu vydává písemné prohlášení o splacení vkladu nebo jeho části jednotlivými společníky. Po vzniku společnosti, tedy zápisem do obchodního rejstříku, musí správce vkladu odevzdat svěřené vklady nebo jejich části společnosti. Pokud společnost nevznikne, musí vše vrátit společníkům.

Podíl je charakteristický pro obchodní společnosti a vyjadřuje v podstatě míru účasti společníka na čistém obchodním jmění společnosti. Při zániku účasti společníka ve společnosti má tento společník nárok na vypořádací podíl a pokud společnost se ruší likvidací, má nárok na podíl na likvidačním zůstatku.

S podílem jsou spojena určitá práva a povinnosti společníka. Každý společník může mít ve společnosti pouze jeden podíl, ledaže jde o akciovou společnost.Výše podílu je vyjadřována procentem nebo zlomkem hodnoty čistého obchodního jmění. U akciové společnosti je výše podílu akcionáře dána poměrem jmenovité hodnoty akcie a základního jmění.

Podíl akcionáře na akciové společnosti vykazuje proti jiným společnostem jisté zvláštnosti. Podíl akcionáře na akciové společnosti se ztělesňuje v cenném papíru, akcii, zatímním listu, jakmile byl tento cenný papír vydán.

Každý akcionář má tolik účastí na akciové společnosti a v takovém rozsahu, kolik akcií (zatímních listů) této společnosti a o jaké jmenovité hodnotě má.

U veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti je to obdobné jako u společnosti s ručení omezeným. Každý společník má pouze jeden podíl.

Na rozdíl od založení vzniká společnost dnem, kdy je zapsána do obchodního rejstříku. Návrh na zapsání do obchodního rejstříku musí být podán do 90 dnů od založení. Pokud není v návrhu výslovně uvedena doba určitá, platí, že byla založena na dobu neurčitou.

Všechny právní úkony týkající se založení společnosti, změn, zrušení nebo zániku musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy.

Zákon stanoví, kdy je nutná forma notářského zápisu. Před vznikem společnosti, tedy v době od založení do vzniku společnosti (zápisu do OR), jednají za společnost pověřené osoby, které jsou tímto jednáním zavázané, ale po vzniku společnosti je společnost povinna tato jednání do tří měsíců schválit a potom tato jednání jsou závazná pro celou společnost od samého počátku.

V praktickém životě jednotlivých společností je velice důležitý zákaz konkurence, který je obecně specifikován v obchodním zákoníku ust. § 65 a potom odchylně u jednotlivých typů společností.

Na uplatňování tohoto pravidla v praxi končí většina společností, i když se tyto případy většinou neřeší u soudu. Zákaz konkurence v zákonné úpravě, nebo ve společenské smlouvě, či stanovách společnosti znamená zákaz určitých jednání, která by představovala ve vztahu k obchodní společnosti a jejím podnikatelským aktivitám nekalou konkurenci v tom smyslu, že by tyto osoby mohly využívat svých znalostí a zkušeností získaných ve společnosti pro vlastní prospěch a tím společnost poškozovat.

Osoby, které jsou členy statutárního orgánu společnosti či jiných orgánů společnosti, mohou ze svých funkcí odstoupit, musí však tuto skutečnost neprodleně oznámit orgánu společnosti, jehož jsou členem nebo který je zvolil. Je to nezadatelné právo, které je v souladu s principem osobní svobody, svobody volby povolání a zákazu nucené práce, který má oporu v mezinárodních smlouvách i v zákoníku práce.

Vztah mezi společností a členy statutárního orgánu se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě uzavřené podle obchodního zákoníku. Společenské smlouvy jednotlivých společností mohou upravit tento vztah odchylně, ale ne v rozporu se zákonem. Z přiměřeného použití ustanovení mandátní smlouvy plyne, že osoba zařizující záležitosti pro společnost má právo na úplatu s tím související a náhradu účelně nebo nutně vynaložených nákladů a povinnost řídit se pokyny společnosti. Odměny, které pobírají fyzické osoby, členové statutárních nebo jiných orgánů společnosti, zákon řadí mezi příjmy ze závislé činnosti - viz ustanovení § 6 odstavec 1 písm.ZoDzP č.586/1992 Sb. v platném znění. Obdobně jako mzda plynoucí z pracovního poměru, ale i zde jsou odchylky - viz problematika člena statutárního orgánu cizince - zde je nutno řešit otázku- zda jde o daňového rezidenta či nikoliv a v případě, že jde o daňového nerezidenta- zda jeho bydliště je ve státě, s kterým má Česká republika uzavřenu smlouvu o zamezení dvojího zdanění a podle toho dále postupovat. Jiný právní režim zdanění příjmů statutárních orgánů je u veřejné obchodní společnosti a komanditní společnosti. Fyzické osoby, které jsou samy statutárním orgánem, nemohou být členy tohoto orgánu.

Obchodní zákoník také určuje obecná pravidla pro utváření vůle právnických osob, tedy v orgánech společnosti, které označuje jako usnášení orgánů společnosti. Statutární nebo jiné orgány společnosti se mohou usnášet, jen je–li přítomna nadpoloviční většina jejich členů a k usnesení je zapotřebí souhlasu většiny přítomných členů. Při rovnosti hlasů je rozhodující hlas předsedajícího.

Po zkušenostech z praxe se do obchodního zákoníku dostal institut ovládající a ovládané osoby. Ovládající osoba je osoba, která má faktický vliv přímo nebo nepřímo na firmu jiné osoby (ovládaná osoba). Když některé osoby jednají ve shodě a mají většinu hlasovacích práv, jedná se vždy o ovládající osoby. Zákon spojuje ovládající osobu s držením 40 % hlasovacích práv na určité osobě a naopak ovládanou osobou je osoba, která nedrží tento počet hlasů.

Od uvedených osob musíme rozlišit osobu řídící a řízenou. Jestliže je jedna nebo více osob podrobeny jednotnému řízení jednou osobou (řídící osoba), tvoří tyto osoby s řídící osobou holding (koncern) a jednotlivé podniky jsou koncernové podniky. V tomto případě je nutné uzavřít ovládající smlouvu. Pokud není ovládající smlouva uzavřena, nesmí řídící osoba využít svého vlivu na řízení tak, aby ovládaným osobám nevznikla majetková újma. Každý společník nebo člen ovládané osoby má právo do určitého termínu požádat soud, aby určil znalce k přezkoumání zprávy o vztazích mezi propojenými osobami. Z toho plyne i povinnost nahradit škodu ovládané osobě.

Dále musíme u společností rozlišit jednání ve shodě, které zákon definuje jako jednání dvou nebo více osob uskutečněné ve vzájemné domluvě s cílem nabýt, postoupit nebo vykonávat hlasovací práva v určité osobě a dosáhnout v této osobě rozhodujícího vlivu.

Hlavním smyslem této úpravy je regulovat určité případy jednání uskutečněné ve shodě stejně jako případy samostatných jednání, pokud důsledky těchto jednání jsou pro ostatní společníky shodné.

10.

Rezervní fond

Rezervní fond je podle českého obchodního práva vlastním zdrojem majetku společnosti a že je vykazován v pasivech jako součást vlastního jmění. Tomu odpovídá i pojetí rezervního fondu v účetnictví. Rezervní fond tvoří povinně společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Rezervní fond může být vytvořen již při vzniku společnosti vklady jednotlivých společníků nad hodnotu vkladů.

Podíl na zisku společnosti lze určit teprve po doplnění rezervního fondu v souladu se stanovami, společenskou smlouvou nebo tímto zákonem. Lze tedy konstatovat, že účelově je určen k úhradě ztráty ten rezervní fond, který se k úhradě ztráty vytváří. Rezervní fond vytvořený ze zisku lze použít i k jiným účelům než k úhradě ztráty, pokud je tento vyšší než 10 % základního kapitálu.

11.

Zrušení a zánik společnosti

Společnost zaniká ke dni výmazu z obchodního rejstříku. Pokud je založení společnosti podle českého obchodního práva složité, je nutno poznamenat, že zrušení společnosti je až na výjimky podstatně obtížnější co do vynaloženého času a nákladů, pokud se má společnost zrušit předepsaným způsobem. Proto také většina společností svoji činnost nekončí předepsaným způsobem, společnosti nejsou vymazány z obchodního rejstříku, společníci spolu nekomunikují a na dotazy státních orgánů společnosti prostě nereagují. Obchodní zákoník rozlišuje mezi zrušením a zánikem společnosti .Zrušením společnosti se rozumí právní skutečnost, s níž zákon spojuje zánik společnosti. Zánikem společnosti se rozumí ukončení právní subjektivity společnosti jako právnické osoby. Společnost zaniká ke dni výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Zániku společnosti předchází její zrušení s likvidací nebo bez likvidace, přechází-li její jmění na právního nástupce. Likvidace není rovněž nutná a nevyžaduje se, pokud je zamítnut návrh na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku nebo, když po ukončení konkursního řízení nezbude ve společnosti žádný majetek.

Likvidací společnosti rozumíme vypořádání závazků společnosti s jejími věřiteli a práv (pohledávek) společnosti s jejími dlužníky. Zbude-li po tomto vypořádání ještě nějaký majetek (likvidační zůstatek), rozdělí se mezi společníky, popřípadě se s ním naloží podle dohody společníků jinak. V úvahu přichází převod na obec, nadaci pro humanitární věci, charitativní účely apod. Zrušuje-li se společnost bez právního nástupce, vstoupí společnost do likvidace ohlášením této skutečnosti do obchodního rejstříku. Současně se určí likvidátor společnosti, který se rovněž zapisuje do obchodního rejstříku.

Zápis vstupu společnosti do obchodního rejstříku má tyto důsledky:

a) po dobu likvidace se užívá obchodního jména společnosti s dodatkem „v likvidaci“

b) působnost statutárního orgánu přechází na likvidátora zapsaného v obchodním rejstříku. Působnost likvidátora je však omezena pouze na úkoly spojené s likvidací společnosti. Vstup společnosti do likvidace se oznamuje vždy v Obchodním věstníku.

Likvidátorem je vždy fyzická osoba pověřená k této funkci tím, kdo je k tomu oprávněn. Jmenování několika likvidátorů je neobvyklé a přichází v úvahu u velkých společností. Likvidátora jmenuje statutární orgán u společnosti s ručením omezeným a u akciové společnosti valná hromada, u družstva členská schůze. Likvidátora může rovněž jmenovat a odvolat soud v případech, kdy to určuje zákon. Likvidátor se může své působnosti vzdát. Likvidátorem by měla být osoba znalá práva obchodních společností. Právní vztah likvidátora ke společnosti se řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě. Likvidátor má nárok na odměnu v dohodnuté výši nebo jako podíl na likvidačním zůstatku. Vstupem společnosti do likvidace nezanikají orgány společnosti, pouze působnost statutárního orgánu v rozsahu vymezeném pro likvidaci přechází na likvidátora. Působnost likvidátora je vymezena tak, že činí jménem společnosti úkony směřující k likvidaci společnosti. Likvidátor sestaví ke dni vstupu společnosti do likvidace likvidační účetní závěrku. Pokud likvidátor zjistí v průběhu likvidace, že společnost je předlužena (tj. veškerý majetek společnosti nepostačuje k úhradě jejich dluhů), musí sám podat návrh na prohlášení konkursu. Ke dni ukončení likvidace likvidátor sestaví účetní závěrku, sestaví konečnou zprávu o průběhu likvidace, účetní závěrku a konečnou zprávu předloží společníkům ke schválení, podá návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Zápisem výmazu do rejstříku společnost zanikne.

Společnost se zrušuje:

a) uplynutím doby, na kterou byla založena

b) dosažením účelu, pro který byla založena

c) dnem uvedeným v rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy bylo toto rozhodnutí přijato

d) dnem uvedeným v rozhodnutí soudu o zrušení společnosti, jinak dnem, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci

e) rozhodnutím společníků nebo příslušného orgánu společnosti o sloučení, splynutí nebo rozdělení společnosti nebo její přeměně v jinou formu obchodní společnosti nebo v družstvo

f) zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu z důvodu, že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkursu, anebo zamítnutím návrhu na prohlášení konkursu pro nedostatek majetku.

Pokud je zamítnut návrh na prohlášení konkursu z jiného důvodu než pro nedostatek majetku, nepovažuje se společnost za zrušenou. V každém případě, když zbude majetek společnosti, provede se likvidace společnosti. Po dobu likvidace nebo konkursu vykonává statutární orgán svoji působnost v rozsahu, který nepřešel na likvidátora nebo správce konkursní podstaty.

Důležité z hlediska chodu společnosti je ustanovení § 68 odstavec 6,7, že společnost může být zrušena na základě rozhodnutí soudu a to na návrh státního orgánu nebo osoby, která osvědčí právní zájem, jestliže se nekonají delší dobu valné hromady, nebyly zvoleny orgány společnosti, společnost pozbude oprávnění k podnikatelské činnosti, společnost porušuje povinnosti vytvářet rezervní fond, společnost nepracuje pro nepřekonatelné rozpory mezi společníky a další.

Před zrušením společnosti stanoví soud přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy.

Pokud bylo započato s rozdělováním likvidačního zůstatku, nemohou společníci své rozhodnutí o zrušení společnosti odvolat nebo zrušit.

Neplatnost společnosti může prohlásit jenom soud a to i bez návrhu, když se zjistí, že společníci jsou nezpůsobilí k právním úkonům, nebyla dodržena ustanovení o splacení minimálních vkladů, nebyla uzavřena společenská smlouva, chybí forma společnosti atd.

Po dobu trvání společnosti může společnost změnit svojí formu, fúzí, rozdělením, převodem jmění na společníka. Fúze se může uskutečnit splynutím nebo sloučením. Rozdělení kombinací různých forem.

Po novelizaci obchodního zákoníku je možná i změna právní formy.V tomto případě se mění vnitřní právní poměry společnosti a právní poměry jejich společníků. V tomto případě právnická osoba nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce. Změna se zapisuje do obchodního rejstříku, ke změně je zapotřebí souhlas společníků ve formě notářského zápisu.

Návrh na změnu musí být ekonomicky zdůvodněn, zákon vyžaduje mimořádnou účetní závěrku ověřenou auditorem ke dni návrhu změny, popřípadě je povinnost společnosti nechat ocenit majetek společnosti znalcem. Při změně právní formy klade obchodní zákoník velký důraz na ochranu věřitelů, tj. nesmí dojít v důsledku změny právní formy k poškození jednotlivých věřitelů. Společnost musí poskytnout dostatečné záruky a je stanovena odpovědnost členů statutárních orgánů za poškození věřitelů. Promlčecí doba je v tomto případě stanovena na pět let ode dne zápisu návrhu změny do obchodního rejstříku. Neplatnost návrhu změny může prohlásit jenom soud.

12.

Veřejná obchodní společnost

Veřejná obchodní společnost má statut právnické osoby. Může být založena právnickými i fyzickými osobami. Společník - fyzická osoba - musí mít plnou způsobilost k právním úkonům. Jeho způsobilost nemůže být ani omezena. Veřejná obchodní společnost může být využita pouze k účelům podnikání. Veřejná obchodní společnost je společnost osobní. Žádný ze společníků nemá ze zákona vkladovou povinnost. Tato může být určena jen společenskou smlouvou. Tato společnost nevytváří povinně základní kapitál. Zákon nezakotvuje povinné zřizování orgánů společnosti, jako je tomu u kapitálových společností, ale předpokládá se osobní účast společníka na činnosti pro společnost. Tuto skutečnost je potřeba upravit ve společenské smlouvě, neboť zákon tuto povinnost neukládá.

Nejvýraznějším rysem této společnosti je solidární ručení společníků za závazky společnosti. Společníci ručí veškerým svým majetkem za závazky společnosti nejen za trvání společnosti, ale i po zániku společnosti.

Právní postavení společníků veřejné obchodní společnosti v sociálním a zdravotním pojištění je obdobné jako u osob samostatně výdělečně činných. Obchodní jméno společnosti musí obsahovat označení „ veřejná obchodní společnost“, nebo zkratku „veř. obch. spol.“, nebo „ v.o.s.“, či jméno jednoho ze společníků s dodatkem „ a spol.“.

Společenská smlouva musí obsahovat:

a) obchodní jméno a sídlo společnosti

b) určení společníků s uvedením názvu a sídla právnické osoby nebo jméno a bydliště fyzické osoby

c) předmět podnikání společnosti.

Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku podepisují všichni společníci a přikládá se k němu společenská smlouva.

Práva a povinnosti společníků se řídí společenskou smlouvou. Společník je povinen splatit svůj vklad ve lhůtě stanovené společenskou smlouvou. Neprodleně po vzniku společnosti, jinak bez zbytečného odkladu. Společník je při plnění svých povinností povinen postupovat s péčí řádného hospodáře.

Pokud je společník v prodlení se splacením peněžitého vkladu, je povinen zaplatit úrok z prodlení ve výši 20%, pokud společenská smlouva nestanoví jinak.

K obchodnímu vedení společnosti je oprávněn každý společník nebo pověřený společník. Pověření společníka lze ostatními společníky odvolat. Toto lze rovněž pověřeným společníkem vypovědět. Pověřený společník musí informovat ostatní společníky o všech záležitostech společnosti.

Zisk se dělí mezi společníky rovným dílem. Ztrátu zjištěnou účetní závěrkou rovněž. Společníci odpovídají společnosti za způsobenou škodu, kterou lze vymáhat žalobou k soudu.

Do společnosti může změnou společenské smlouvy přistoupit další společník. Společník může ze společnosti vystoupit. Statutárním orgánem společnosti jsou všichni společníci, ale jeden nebo několik společníků mohou být pověřeni řízením společnosti.

Veřejná obchodní společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně. Společník, který do společnosti přistoupil, ručí i za dřívější závazky společnosti.

Společnost lze zrušit výpovědí společníka, rozhodnutím soudu, smrtí společníka, zánikem právnické osoby, která je společníkem, nařízením výkonu rozhodnutí na podíl některého společníka, zbavením nebo omezením způsobilosti k právním úkonům některého společníka.

Při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Zrušení společnosti bez likvidace znamená fůzi společnosti, rozdělení společnosti nebo převod jmění na jednoho společníka.

Rovněž změna právní formy je možná, ale v tomto případě ručí společníci za případnou majetkovou újmu způsobenou věřitelům.

13.

Komanditní společnost

Je společností, kde jeden nebo několik společníků ručí za závazky společnosti celým svým majetkem. Takovou osobu nazýváme komplementářem. Ostatní společníci ručí pouze do hodnoty svého nesplaceného vkladu. Tyto společníky nazýváme komanditisté. Komplementářem může být jen osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti. Je- li komplementářem právnická osoba, vykonává práva a povinnosti spojená s účastí ve společnosti statutární orgán společnosti. Na komanditní společnost se použijí přiměřeně ustanovení obchodního zákoníku, na veřejnou obchodní společnost a na právní postavení komanditistů ustanovení o společnosti s ručením omezeným.

Společenská smlouva musí vždy obsahovat:

a) firmu a sídlo společnosti

b) určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a sídla fyzické osoby

c) předmět podnikání

d) určení, kdo ze společníků jsou komplementáři a kteří komanditisté

e) výše vkladu každého komanditisty.

Firma společnosti musí obsahovat název komanditní společnost nebo zkratku „k. s.“ nebo „kom. spol“.

Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku podepisují všichni společníci a přikládá se společenská smlouva.

K obchodnímu vedení společnosti jsou příslušní pouze komplementáři. Společnost může být založena pouze k podnikání. V ostatních záležitostech rozhodují komplementáři společně s komanditisty většinou hlasů. Společenská smlouva může upravit odchylně. Ke změně společenské smlouvy je zapotřebí souhlasu všech společníků, pokud společenská smlouva nestanoví jinak.

Komanditista je povinen vložit do základního kapitálu částku minimálně 5.000,-Kč a to ve stanovené lhůtě. Komanditista je oprávněn nahlížet do účetních knih společnosti a kontrolovat údaje tam uvedené. Má právo na účetní závěrku. Zákaz konkurence neplatí pro komanditistu.

Rozdělení zisku a ztráty se určí poměrem určeným ve společenské smlouvě. Veškeré postihy majetku komanditisty nejsou důvodem pro zrušení tohoto typu společnosti (konkurs, zamítnutí konkursu na majetek komanditisty, exekuce na jeho podíl apod.).

Komanditní společnost se může změnit na společnost v.o.s. Při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Tento se rozděluje podle poměrů uvedených ve společenské smlouvě. Zrušení společnosti bez likvidace znamená fúzi s veřejnou obchodní společností nebo rozdělení společnosti. V úvahu připadá také zrušení společnosti s převodem podílu na jednoho společníka. Ve všech případech ručí komplementáři za závazky společnosti. Zrušením společnosti či změnou právní formy nemohou být dotčena práva dalších osob.

14.

Společnost s ručením omezeným

Společnost s ručením omezeným je společnost, která je nejrozšířenější právní formou podnikatelských aktivit v oblasti drobného a středního podnikání, neboť v sobě spojuje výhody kapitálových i osobních společností.

Společnost s ručením omezeným umožňuje spojit kapitálové prostředky více podnikatelů, popřípadě i jejich činnost a současně rozděluje podnikatelské riziko.

Společnost s ručením omezeným umožňuje úplné oddělení majetku použitého k podnikání od osobního majetku svých zakladatelů jednotlivých společníků, a tím omezuje riziko podnikání.

Při individuálním podnikání nese podnikatel riziko celým svým majetkem, nejen tou jeho částí, která slouží k podnikání.

Výhodou společnosti s ručením omezeným proti osobním společnostem je to, že u společnosti s ručením omezeným je více omezeno riziko podnikání.

K založení veřejné obchodní společnosti není sice třeba žádný počáteční kapitál, avšak společníci ručí za závazky společnosti celým svým i osobním majetkem. Mají tedy obdobné postavení jako při individuálním podnikání. Rozdíl je pouze v tom, že u individuálního podnikání přímo odpovídají za porušení závazků, zatímco ve veřejné obchodní společnosti pouze ručí.

Společnost s ručení omezeným je společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků a jejíž společníci ručí za závazky společnosti, dokud nebylo zapsáno splacení vkladů do obchodního rejstříku.

Společnost může být založena jediným společníkem. Společnost může mít nejvíce padesát společníků. Jedna fyzická osoba může být jediným společníkem nejvýše tří společností s ručením omezeným.

Společnost odpovídá za porušení svých závazků celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti do výše svých nesplacených vkladů v rozsahu, v jakém nesplacení vkladů vyplývá ze zápisu do obchodního rejstříku. Proto se do obchodního rejstříku zapisuje nejen výše vkladu každého společníka, ale i rozsah, v němž již splatil na svůj vklad.

Obchodní jméno společnosti musí obsahovat označení „společnost s ručením omezeným“, postačí však zkratka „ spol. s r. o.“ nebo „s. r. o.“.

Výše základního kapitálu společnosti musí činit alespoň 200.000,--Kč. Výše vkladu společníka musí činit alespoň 20.000.—Kč, může být pro jednotlivé společníky stanovena rozdílně, ale vklad každého společníka musí být dělitelný tisícem. Každý společník se může podílet na základním kapitálu společnosti pouze jedním vkladem. U nepeněžitého vkladu musí být uveden předmět vkladu s uvedením hodnoty. Společenská smlouva musí obsahovat alespoň:

a) firmu a sídlo společnosti

b) určení společníků uvedením firmy nebo názvu a sídla právnické osoby nebo jména a bydliště fyzické osoby

c) předmět podnikání

d) výši základního kapitálu a výši vkladu každého společníka včetně způsobu a lhůty splacení vkladu

e) jména a bydliště prvních jednatelů společnosti a způsob, jakým jednají za společnost

f) jména a bydliště členů první dozorčí rady, pokud se zřizuje

g) určení správce vkladu

h) jiné údaje, které vyžaduje zákon

i) společnost může vydat stanovy, pokud to určuje společenská smlouva, které rozvedou některé údaje uvedené ve společenské smlouvě. Před podáním návrhu na zápis společnosti do obchodního rejstříku musí být splaceno na každý vklad minimálně 30 % a celkem 100.000,-- Kč.

Když je společnost založena jediným zakladatelem, musí být základní kapitál splacen v plné výši.

Návrh na zápis společnosti do obchodního rejstříku podepisují všichni jednatelé a k návrhu na vklad se přikládá:

a) společenská smlouva

b) doklad o splnění splacení členských vkladů.

Základní povinností každého společníka je povinnost splatit vklad. Lhůtu a podmínky mohou určit i stanovy společnosti. V zákoně je však uvedeno, že tato poplatková povinnost je pět let. Závazek ke splacení vkladu nelze společníku prominout. Společník není oprávněn žádat vrácení vkladu, protože ten se splacením stal majetkem společnosti.

Společník, který je v prodlení se splacením peněžitého vkladu, je povinen platit úrok z prodlení ve výši 20 % z dlužné částky, pokud se společníci nedohodnou ve smlouvě jinak. Společnost může vyzvat společníka, který nesplnil svoji povinnost se splacením vkladu k jeho dodatečnému splacení a to pod pohrůžkou vyloučení. Pokud není povinnost splněna ani v náhradní lhůtě, může být společník rozhodnutím valné hromady vyloučen a jeho podíl převeden na jiného společníka.

Souhrn všech práv a povinností a jim odpovídající účast na společnosti s ručením omezeným označuje obchodní zákoník jako obchodní podíl. Obchodní podíl je druhem majetkové hodnoty, jde o penězi ocenitelnou hodnotu. Hodnota obchodního podílu se určuje z hodnoty čistého obchodního jmění. Každý společník může mít pouze jeden obchodní podíl.

Společník může se souhlasem valné hromady převést smlouvou svůj obchodní podíl.

Základní dispozicí s obchodním podílem je jeho převod. Právním titulem, na jehož základě se podíl převádí, je smlouva o převodu obchodního podílu.

Převod obchodního podílu na třetí osoby je možný pouze se souhlasem valné hromady a pokud to určuje společenská smlouva.

Společenská smlouva může připustit volnou převoditelnost obchodního podílu nebo ji vázat na splnění určitých předpokladů.

Převod obchodního podílu na jinou osobu než společníka je se zákona spojen s ručením převodce za splacení nesplaceného vkladu.

Pokud dochází k převodu obchodního podílu na jiného společníka, převodce ze zákona za splacení vkladu neručí.

Smlouva o převodu obchodního podílu se řídí režimem obchodního zákoníku a musí být písemná. Nedodržení písemné formy způsobuje její neplatnost.

Pokud je nabyvatelem obchodního podílu osoba, která nebyla dosud společníkem, je další podstatnou částí smlouvy prohlášení nabyvatele obchodního podílu, že přistupuje ke společenské smlouvě. Účinností smlouvy o převodu obchodního podílu ve vztahu ke společnosti se mění ze zákona společenská smlouva nebo zakladatelská listina.

Zánikem právnické osoby, která je společníkem, přechází obchodní podíl na právního nástupce. Obchodní podíl se rovněž dědí.

Společenská