PRÁVNÍ VĚDOMÍ

Stačí se rozhlédnout kolem sebe, například na ulici, a hned si můžeme všimnout, jak se lidé staví k českým zákonům, k českému právnímu systému, k jeho dodržování a popřípadě i porušování. Můžeme pozorovat, jaký vztah mají k uznávaným zvyklostem a normám, ať už mluvíme o normách morálních či právních. Dodržování toho, co je dáno a uznáváno jako správné a platné pro všechny, kterých se to týká, by mělo být samozřejmostí, ale bohužel tomu vždy tak není. Budu se snažit na příkladech popsat, jak se lidé staví k dodržování různých povinností, kolik toho vědí o svých právech a také jak je porušují, ať už nevědomě, nebo jak tomu ve většině případů bývá – vědomě, aneb s částečným či plným vědomím toho, že dělají něco nesprávného, neuznávaného a zavrženíhodného, a že je za to může stihnout i trest, ať už v podobě finanční pokuty, vzetí do vazby, nebo napomenutí. Právo je tedy kolem nás každý den našeho života, ať chceme nebo ne, a konfrontace či interakce s ním je nutná a nemůžeme se jí jen tak zbavit, pokud žijeme v lidské společnosti. V našem případě je to společnost demokratická, nebo řekněme „snaha o demokratickou společnost“, která by měla uznávat a snad i uznává určitá daná pravidla, povinnosti a práva svých členů. Myslím si, že takováto společnost je pak lepší, může se více vyvíjet a rozvíjet, a převedeme-li tento pojem na pojem „stát“, mohu říct, že mám pocit, že žijeme v právním státě, i když mnohdy uplatnění opravdu oprávněného požadavku je mnohokráte komplikované, řešení právního problému zdlouhavé a kolikráte i nevyřešitelné z všemožných příčin.

Dále mě zaujalo vůbec slovo „právo“ a  s tím spojená slova odvozená, například „pravomoc“ a „pravé“ či „správné chování“. Zde je vidět, že plnění určitých povinností a i znalost práva vychází z přirozenosti člověka, chovat se určitým způsobem, který je správný a pro společnost i pro stát dobrý.

Hned prvním, denně porušovaným pravidlem, kterého si jistě každý všimne v silničním provozu, je přecházení chodců přes přechod na červenou. Všichni chodci vědí už odmalička, že na červenou se přecházet nesmí, neboť je to znamení „stůj“, protože v tu chvíli mají zelenou automobily. Z toho vyplývá, že chodci jsou často bezohlední a nezodpovědní, protože i když vědí, že to dělat nesmějí, tak to dělají. V tomto případě nejde jen o porušení nějakého pravidla, které by mohlo někomu uškodit na cti nebo na penězích, ale často jde o zdraví a nebo ještě hůře, o život. Následky srážky auta s chodcem si jistě už každý dokáže představit sám. Přecházením na červenou nebo mimo přechod chodci porušují zákon a může jim být uložena bloková pokuta. Přebíháním přes čtyři pruhy frekventované komunikace ohrožují chodci především sami sebe a nejde zde o to, udělit někomu pokutu, ale zabránit tragédii. Po vzoru neopatrných dospělých totiž stále častěji riskují i děti. Ještě zodpovědněji by se však měli chovat řidiči dopravních prostředků, aby neohrozili ani zdraví, ani život, ani majetek spoluobčanů. V tomto případě musí ještě důrazněji dodržovat dopravní předpisy, hlavně nejezdit na červenou, jezdit přiměřenou rychlostí, nejezdit v opilosti, zastavit před přechodem pro chodce, mít trpělivost v kolonách i v předjíždění.

Jiným porušováním pravidel může být včasné nezaplacení nějakého poplatku, nájemného, složenky za telefon, vlastně i nezaplacení pokuty například za jízdu „na černo“, čímž se vlastně dopouštíme už zase dalšího porušení a můžeme si tím způsobit nehezký problém. Při nedodržení termínu splatnosti nás mohou čekat finanční komplikace v podobě pokut, penále či zablokování bankovního nebo telefonního účtu. I při již zmíněném ježdění v MHD je možné při nedodržování pravidel, jako je jízda bez platné jízdenky nebo předplaceného kupónu, právně vymáhat pokutu.

Dalšími problémy s porušováním zákona je rušení nočního klidu, Chození pozdě do školy může být trestáno napomenutím, avšak chození pozdě do zaměstnání může mít za následek napomenutí, nebo i srážku ze mzdy či propuštění. Zaměřím-li se na ochranu přírody nebo zvířat, nepřijde mi legislativa v této oblasti dostatečná. Považování domácího mazlíčka za věc mi přijde více než zcestné. Od toho, že zvíře je pouze věcí se odvíjí i lhostejnost některých majitelů k jejich svěřencům, týrání s minimálním postihem atp. Dále mohu z vlastního pozorování uvést parkování na místech k tomu neurčených, venčení psů na dětských hřištích, nezaplacení známky pro pejska, odhazování odpadků a ničení přírody v CHKO, distribuce drog – to vše je známé tím, že se dělat nemá a nesmí, ale kolik lidí si z toho vezme ponaučení, že jejich chování bude mít nedozírné následky?

Podle mého názoru více pravidla porušují ti, kteří o nich vědí a kteří je znají. Jedno staré moudro říká, že: „Pravidla hry můžeme porušovat teprve tehdy, až když je známe.“ Toto je asi nejvíce patrné a viditelné u vysoce postavených a více vzdělaných lidí, kteří své znalosti práva zneužívají a to vědomě za účelem nějakého zisku, většinou finančního obohacení. Známé je například tunelování firem,  v politice pak najdeme korupci.

Proč porušujeme zákony a pravidla? A co k tomu lidi vede? Říká se, že pravidla jsou zde od toho, aby se porušovala. To zní sice zajímavě, ale často je v sázce velice cenná věc, třeba jako zdraví, nebo život. Možná si mnoho lidí myslí, že přes nějaké to „obejití“ zákona získá více, než ti ostatní a že za to nebudou potrestáni, nebo si myslí, že jim to projde bez problémů. Dalo by se říci, že pro porušení zákona nám stačí málo. Buď toho uděláme přespříliš, nebo něco neuděláme. Nejlepším řešením je harmonie mezi tím, co víme a co si myslíme, že je správné, a tím, jak to doopravdy je. A pokud žijeme v České republice, která tedy je právním státem a má právní řád, měly by právě zákony být pro nás tím základním, správným a daným, co budeme dodržovat a nebudeme porušovat

Každý člověk, v našem státě tedy občan, by se měl chovat správně, to znamená tak, aby neporušoval zákony, věděl o svých právech, ale i povinnostech a toto právní vědomí předával dál, nejvíce potom svým dětem. Protože zákony mají chránit naše práva, naše zdraví a životy, náš majetek, naši přírodu i životy zvířat. Nedokonalosti a mezery v právním systému by se měli opravovat. Právní předpisy doplňovat a aktualizovat, občané by pak měli mít alespoň jejich základní znalost.