Vývoj lidských práv v Číně v souvislosti s pořádáním LOH v Pekingu v roce 2008

Název Čínská lidová republika přetrval dodnes a je tedy oficiálním názvem státu. Od roku 1949 je země pod autoritářským režimem Komunistické strany Číny, která si činí nárok i na ostrov Tchaj‑wan a několik dalších menších území. Tato území jsou ale spravována vládou Čínské republiky, což je oficiální název státního útvaru Tchaj‑wan. Čína považuje Tchaj‑wan za svou 23. provincii, přestože jej fakticky neovládá.

Do současnosti se v čele strany vystřídaly čtyři generace vůdců. Porušování lidských práv a svobod občanů je stále běžným politickým prostředkem. Co se týče otázky Tibetu, Čína jej považuje za své svébytné území. Ačkoliv byla několikrát ze strany Tibetu projevena snaha jednat s čínskými vůdci o řešení situace, v září 1993 čínská strana výrazně odmítla tibetské návrhy a požadavek nezávislosti. V následujícím roce byly přijaty další diskriminační zákony a by zesílen tlak na Tibet. [1]

V roce 2001 Čína ratifikovala Mezinárodní úmluvu o ekonomických, sociálních a kulturních právech, ale vymínila si výhrady k právu na svobodné odbory. Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech Čína podepsala, ale dosud neratifikovala. [2] A co víc, podle kritiků do dnešní doby nic nenasvědčovalo tomu, že by Čína měla vůbec kdy zájem tuto smlouvu ratifikovat. [3]

Letní olympijské hry v roce 2008

Pořádání LOH v Pekingu v roce 2008

Mezinárodní olympijský výbor v Moskvě zvolil 13. července 2001 na svém 112. zasedání Peking jako město pořádání LOH v roce 2008. Peking byl již před volbou považován za hlavního favorita, takže jeho zvolení nebylo pro zasvěcené velkým překvapením. Potřebnou nadpoloviční většinu hlasů ale nakonec získal až ve druhém kole. Porazil tak ostatní čtyři soupeře, kterými byla města Toronto, Paříž, Istanbul a Ósaka. Získání pořadatelství olympijských her vzbudilo v Číně velké nadšení, představitelé čínské kandidatury pochopitelně o vítězství Pekingu nepochybovali od samého počátku. [4]

Podle Mezinárodního olympijského výboru si Peking pořádání olympijských her zasloužil, protože podle něj olympiáda do budoucna pomůže rozvoji čínského hospodářství. [5] Je pravda, že již samotná příprava her stála Čínu obrovské množství peněz, vložených zejména na vybudování lepší infrastruktury a nových stadionů. A také poskytnuté investice a dotace od Mezinárodního olympijského výboru jsou jedním z faktorů, který by mohl urychlit ekonomické a společenské změny v Číně.

Ekonomický dopad her

Právě ekonomický dopad na hospodářství v Číně plynoucí z pořádání olympijských her je obecně jedním z nesporných kladů. Odhaduje se, že právě ony budou pro čínskou ekonomiku potřebnou vzpruhou. Prosperující Čína se stává důležitým ekonomickým partnerem v oblasti obchodu a zdroje a zisky plynoucí z pořádání her by mohly podpořit růst ekonomiky. Tento ekonomický dopad by mohl mít vliv i na oblast lidských práv a není natolik irelevantní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Ekonomická situace totiž úzce souvisí se situací a samotným dodržováním lidských práv: k zlepšení v této oblasti může totiž dojít až poté, co dojde ke zlepšení ekonomiky dané země. Jak řekl Wang Wej z pekingského přípravného výboru: "Hry pomohou nejen ekonomice, ale nastartují také zlepšení sociálních podmínek, včetně vzdělání, péče o zdraví a lidských práv." [6]

Druhým důležitým aspektem ekonomické stránky her jsou zahraniční sponzoři. Právě oni by mohli být těmi, kdo bude mít vliv na čínskou vládu, a kdo bude vyvíjet tlak na lepší dodržování lidských práv. Způsobů jak toho dosáhnout se nabízí hned několik. Například tlakem sponzorů na omezení kontroly obsahu zpráv pro média a podporou svobody projevu tím, že by to byli oni sami, kdo by vydával nezávislé zprávy. Jiným vhodným prostředkem je reklama, kde je možné veřejně demonstrovat demokratické principy. A samozřejmě je také nutné zapojení vlastních zpravodajských společností, které by měly přinášet konkrétní zprávy o případech porušování lidských práv.

Nesouhlas s pořádáním her v Číně

I přes ekonomické výhody měla ale už samotná kandidatura Pekingu mnoho odpůrců po celém světě. Mezi hlavní patřily organizace Amnesty International, Human Rights Watch nebo Reporters without Borders, což jsou mezinárodní nevládní organizace bojující za lidská práva. Nejen tyto, ale i jiné organizace poukazovaly na to, že kandidatura a následné zvolení Pekingu jako pořádajícího města je v rozporu s Olympijskou chartou a tím pádem i se samotným principem olympijských her. V Chartě je mimo jiné uvedeno, že národní vláda města se musí zaručit, že bude respektovat a dodržovat Olympijskou chartu a zásadní principy olympismu jako například „respektování zásadních etických principů“ anebo „vytvoření mírové společnosti, která dbá o zachování lidské důstojnosti“. V Chartě se také objevuje spojení „sport ve službách lidskosti“, což je ale v rozporu se skutečností, že v Číně stále dochází k porušování lidských práv. [7]

Dalším nesporným faktem mluvícím proti čínské kandidatuře a hlavně jejímu podpoření je, že zvolením Číny západní země souhlasily se současnou situací v Číně. Tím, že nepodnikly žádná opatření týkající se zlepšení stavu lidských práv, se z jejich strany v podstatě se jednalo o tichý souhlas s nelidským zacházením. Čínští vůdci se tedy mohou právem domnívat, že právě jejich model společnosti je ten správný. Což dokládá i výrok prezidenta Ťiang Ce‑mina: „However, WTO and Olympic status for China means our strategy of Western-style economic development coupled with one-party rule is correct." [8]

Důvody a argumenty kandidatury Pekingu

Jedním z projektů, který se také snaží poukázat na porušování lidských práv v Číně je Celosvětová štafeta s olympijskou pochodní lidských práv. Štafeta vyzývá známé osobnosti z různých oblastí, aby vyjádřili svůj nesouhlas a veřejně vystoupili proti porušování práv v Číně. V souvislosti s touto organizací je ve článku ze semináře Svět bez komunismu, jehož autorem je ManYan Ng z Mezinárodní společnosti za lidská práva, přiblíženo, jak a za jakým účelem se Čína snažila o získání pořadatelství olympijských her. Tvrdí se v něm, že Čínská komunistická strana má jedinou zásadu ‑ posílit moc, a že jejím hlavním cílem bylo „…vyhrát olympiádu v roce 2008 pro Peking za každou cenu.“ [9] A to hlavně proto, aby strana mohla poté posílit boj proti opozici, protože se podle jejich slov povedlo přesvědčit svět, že stav v Číně se lepší, a že zvolení Číny jako hostující země podpoří lidská práva. To byl také hlavní argument čínské strany při její kandidatuře, totiž že dojde ke zlepšení lidských práv. [10] Jaké oblasti se to bude týkat a v jakém rozsahu přesně už ale řečeno nebylo.

Z pohledu jiného názoru, podle sinologa Roberta Fürsta, byla hlavním důvodem kandidatury Číny prestiž: „…(vláda) Chce prezentovat před celým světem pokrok Číny, čínské reformy. Olympiády i doma propagandisticky jistě využije a domnívám se, že disidenti nebudou mít mnoho šancí na svoji prezentaci. Jednak jich je málo a jednak je bude po dobu her nepochybně ještě pozorněji hlídat tajná policie." [11]

Podstatným argumentem při kandidatuře Pekingu byl zcela jistě počet obyvatel Číny, který již překročil hranici 1,300,000,000 (údaj z června 2007) a Čína se tak stala nejlidnatější zemí světa.[12] Neopomenutelný je i zájem mnoha Číňanů o pořádání olympijských her v zemi. Důležitým kritériem byla také skutečnost, že olympiáda byla do této doby v Asii pořádána pouze dvakrát (zimní olympijské hry v roce 1972 v japonském Sapporu a letní v roce 1988 v hlavním městě Jižní Koreje - Soulu). Čína již v minulosti kandidovala na pořádání olympiády, konkrétně na hry konané v roce 2000, ale neúspěšně. Proto se v souvislosti s její kandidaturou z roku 1993 mluví i o jakési „odměně“ za těsnou prohru o 2 hlasy se Sydney. [13] Dalším faktorem bylo i to, že neposkytnutí šance Číně, která svou kandidaturou a zájmem o pořádání her projevuje své otevírání se světu, by mohlo vést k jejímu ještě většímu uzavření.[14]

Neslučitelnost sportu a politiky

Na druhé straně ale zastánci volby Pekingu spolu se členy Mezinárodního olympijského výboru zdůrazňují, že bychom neměli slučovat sport s politikou nebo politickým systémem země. To, že do hodnocení kandidátů Mezinárodní výbor nehodlá zahrnovat společenský systém, bylo dost jasně vyjádřeno volbou Pekingu jako pořádajícího města a také tím, že tato volba nebyla nijak komentována. V této souvislosti se jedná o stále velmi diskutované téma, zda zahrnovat do posuzování politickou situaci či ne. Otázka lidských vztahů a základních lidských práv a svobod ale přesto zůstává důležitým aspektem při pořádání celosvětové soutěže, jako jsou olympijské hry a měl by se na ně brát ohled.

Argumenty pro zvolení

Jedním z argumentů, kterým členové Mezinárodního výboru podporovali kandidaturu Číny, bylo, že se Čína bude snažit v době od svého zvolení do samotného pořádání her o vytvoření dobrého obrazu ve světě. Hlavně ze strany západního světa bude Čína pod neustálým dohledem. Bude se tedy snažit přesvědčit nejen Evropu, že se situace uvnitř země podstatně zlepšila, a proto by mohlo dojít k celkovému snížení porušování lidských práv. A co se týče Tchaj‑wanu, mohlo by podle některých odhadů dojít ke zlepšení jejich vzájemných vztahů, protože Tchaj‑wan od počátku podporoval kandidaturu Pekingu a nabízel Číně ekonomickou pomoc. [15]

Stav lidských práv v Číně

Situace na počátku nového tisíciletí

I přesto, že v Číně dochází k stále rychlejšímu sociálnímu a ekonomickému rozvoji, který byl završen například v roce 2001 vstupem do Světové obchodní organizace, [16] je situace týkající se lidských práv čím dál více alarmující. Navzdory veškerému ekonomickému rozmachu dochází ke stále většímu porušování lidských práv, jak dokumentují studie mezinárodních organizací. Nezávažnějšími projevy jsou veřejné popravy, pronásledování etnických a náboženských skupin, svévolné zatýkání jejich členů a dokonce i jejich mučení. Dokazuje to například i zpráva organizace Human Rights Watch za rok 2001. Podle ní dochází ke klasickým případům omezování základních lidských práv jako je omezování svobodného vyjadřování, věznění vysokoškolských učitelů, likvidace novin a časopisů, přísná kontrola internetu, obcházení právních záruk pro podezřelé (tzv. kampaň „tvrdý úder“), pronásledování členů hnutí Fa‑lun‑gong a další osvědčené nástroje. V případě hnutí Fa‑lun‑gong neváhala vláda uvěznit tisíce lidí a používat mučení a psychologický nátlak, často pro potvrzení falešných obvinění. Dokonce i útoky ze září 2001 a následný boj proti terorismu Čína využila k ospravedlnění tvrdých zákroků v Tibetu a Sin‑ťiangu. [17]

Příklady omezování práv a cenzury podle zprávy HRW

V roce 2000 začali funkcionáři země postupně čím dál více omezovat právo na informace, hlavně co se týče novinářů a uživatelů internetu. Postupně bylo zakázáno publikovat články s určitou tematikou a nakonec došlo i k zatýkání vysokoškolských profesorů. Omezení toku informací se kromě zpráv nevyhovujících režimu a ohrožujících její stabilitu týkalo také výzkumu HIV/AIDS, a to proto, že státní úředníci často využívali nevědomosti a profitovali z obchodu s nezdravou krví. Zpřísnění podmínek šíření informací se týkalo médií i novin, televize a rádia byly varovány, že budou zrušeny, pokud budou vysílat či publikovat cokoliv týkající se citlivého nebo tabu tématu jako je domácí politika, národní jednota anebo sociální stabilita. Později byla tabu témata mimo jiné rozšířena také na jakékoliv spekulace o změnách ve vedení, výzvy k politickým reformám a kritiku strany. Následně se omezení dotkla také oblasti vydavatelství, a to jak novin, tak i knih a umlčena byla rovněž zahraniční média. Například když Times otiskl článek o hnutí Fa‑lun‑gong, Peking zakázal jeho prodej v Číně. [18]

Svoboda pro média?

Vzhledem k popsané situaci a též na základě předchozích zpráv se Human Rights Watch rozhodla a vyzvala Mezinárodní olympijský výbor, aby ještě před samotnou volbou vyžadoval po Číně ujištění (a to nejlépe písemné), že nebude zamezovat novinářům vstup na její území a to na základě jejich politického nebo náboženského přesvědčení anebo jejich země původu. Druhým požadavkem této organizace bylo, aby byla na území Číny až do doby samotného pořádání her vytvořena speciální pozorovací jednotka, která by dohlížela na dodržování a případně sledovala porušování lidských práv. [19]

Proto se ještě před rozhodnutím o pořádajícím městě se konala tisková konference, na níž generální tajemník Pekingského přípravného výboru Wang Wej ujišťoval, že: „médiím bude v průběhu her i před nimi dána naprostá svoboda informovat…“. Nejen, že sliboval novinářům volný pohyb po Číně a přístup k informacím, ale uvedl již zmíněné, že: „hry pomohou nejen ekonomice, ale nastartují také zlepšení sociálních podmínek, včetně vzdělání, péče o zdraví a lidských práv.“ [20]

Nicméně v rozporu s tímto prohlášením je incident, kdy byl americký fotograf Stephen Shaver pracující pro Agence‑France Presse zmlácen čínskou policií před začátkem koncertu „Tří tenorů“, který měl podpořit kandidaturu Číny. Poté co byl zadržen a následně propuštěn, byl zbit podruhé. Důvodem bylo jeho zdokumentování zatýkání jednoho z protestujících proti čínské kandidatuře na olympijské hry. [21]

Další problémy lidských práv

Volba Pekingu se nepřímo dotýká i jiných oblastí mezinárodní politiky, jako je například vztah Číny a Tchaj‑wanu, několikrát zmíněná situace v Tibetu a dalších. Jejich popis a rozbor by ale byl rozsáhlý a není hlavním cílem mé práce, proto jsem se rozhodla je zde zmínit pouze pro úplnost a přehled.

Lidská práva v Číně v době před pořádáním LOH

Dva roky před olympiádou

Čínští vůdci se při návštěvě komisařky OSN pro lidská práva v srpnu 2005 vyjádřili v tom smyslu, že berou situaci lidských práv a hlavně její zlepšení vážně, a že jsou přesvědčeni, že dosáhli více než jen malého pokroku v této oblasti. Podle OSN je Čína na dobré cestě ke zlepšení stavu lidských práv. Na závěr své dvoutýdenní návštěvy vysoká komisařka OSN Louise Arbourová prohlásila, že se Čína hodlá zajímat o schvalování konvence OSN o lidských a politických právech. Čína tuto konvenci podepsala již v roce 1998, ale dosud ji neratifikovala. A právě během své návštěvy komisařka dosáhla dohody směřující k podepsání ratifikace. [22]

O několik měsíců později, dva roky před pořádáním her, vydaly společné prohlášení mezinárodní organizace Olympic Watch, Reporters Sans Frontieres, International Society For Human Rights, Solidarité Chine a Laogai Research Fondation. Říkají, že Mezinárodní olympijský výbor selhal při obraně olympijských ideálů a obracejí se tedy ve svém prohlášení na olympijské výbory, sportovce a sponzory, aby protestovali proti podmínkám, jaké v Číně panují. Podle organizací začíná být jasné, že se olympiáda stala nástrojem pro domácí a zahraniční propagandu čínské komunistické strany, a sami aktivisté uvažují dokonce o veřejně deklarovaném bojkotu pekingských olympijských her nebo o mírových protestech v průběhu her. Mezinárodní olympijský výbor by podle nich měl minimálně trvat na tom, aby pekingský organizační výbor nebyl personálně spojen s čínskou komunistickou stranou a dosáhlo se tak částečného oslabení vlivu strany. [23]

Situace podle zprávy Amnesty International

Další z mezinárodních organizací zabývající se problematikou lidských práv, Amnesty International, zveřejnila v červnu 2007 svou zprávu týkající se situace lidských práv v Číně v tomto a předcházejícím roce. Jak se uvádí v této zprávě, stále dochází k pronásledování Fa‑lun‑gongu a Tibeťanů, ke sledování náboženských organizací, které nejsou oficiálně schváleny vládou a rozšířil se i počet zatčených novinářů a spisovatelů. Tresty smrti jsou nadále intenzivně udělovány, a to i za nenásilné činy. Na základě zpráv Amnesty International odhaduje, že v roce 2006 bylo popraveno nejméně 3800 lidí, skutečná čísla ale budou zřejmě mnohem vyšší. Velmi rozšířené je i mučení a týrání, tomuto trýznění jsou vystavovány tisíce lidí nejen v táborech nucených prácí po celé Číně.

Na druhé straně je jako pozitivum možné pozorovat obrovský nárůst počtu uživatelů internetu, svědčící o ekonomickém rozmachu země, což jde ale ruku v ruce s přísnější kontrolou internetu a nezřídka kdy i se zatýkáním jeho uživatelů. Cenzurovány byly například veškeré stránky týkající se politiky, hnutí Fa‑lun‑gong či kritiky komunistické strany, které délkou přesahovaly dvě strany. [24]

Amnesty International proto očekává od Mezinárodního společenství, že podnikne akce, které by na Čínu a komunistickou stranu vyvíjely dostatečný tlak a přiměly ji ke změně stávající situace. Na Mezinárodní olympijský výbor apelovala také zástupkyně ředitele programu Amnesty International pro Asii a Pacifik Catherine Barber: „Mezinárodní olympijský výbor nemůže připustit, aby byla olympiáda pošpiněna porušováním lidských práv…“ [25]

Zlepšení situace

V rámci přípravy na letní olympijské hry v Pekingu se Čína zavázala k celkovému zlepšení dodržování lidských práv v Číně. I přesto, že v některých oblastech nedošlo k výraznému zlepšení, jak uvádí Amnesty International ve své zprávě, k některým pozitivním změnám přece jen došlo. Například byl učiněn pokrok, co se týče přístupu k trestu smrti a k práci zahraničních novinářů. Jak uvedla Catherine Barber: „Nové mechanismy regulace trestu smrti a zmírnění restrikcí pro práci zahraničních novinářů jsou důležitými kroky…“ [26]

Na příkladu zahraničních médií je ale jasně vidět, že čínská vláda používá „dvojí metr“ pro domácí a zahraniční novináře. V lednu 2007 vláda povolila zahraničním novinářům pracovat v Číně bez povolení místních úřadů, které bylo až do té doby nutné. Na druhé straně ale jsou zprávy ze zahraničí kontrolovány státní tiskovou agenturou, která zaručuje, že domácí novináři nebudou informovat o citlivých tématech.

Problém zájmu vlády

Další obtíží je, že řada čínských představitelů zřejmě stále považuje za nutné, aby se k dosažení harmonie a stability, jak byl definován hlavní zájem čínské vlády, používalo tvrdého zakročení proti všem, kdo představují hrozbu. Mezi tento zájem a prosazování tvrdého postupu je kladeno jakési rovnítko. To dokazuje i prohlášení čínského ministra bezpečnosti, Čou Jung‑kchanga: „Musíme usilovat o vytvoření harmonické společnosti a dobrého společenského prostředí pro zdárný průběh 17. sjezdu komunistické strany a olympijských her v Pekingu […] Musíme doma i v zahraničí tvrdě zakročit proti nepřátelským silám, jako jsou etničtí separatisté, násilní teroristé a heretické organizace typu Falun Kung, které vyvíjejí destabilizační činnost“. [27]

Jak to vidí Olympic Watch

V roce 2001 byla v Praze založena nevládní organizace (občanské sdružení) Výbor pro olympijské hry 2008 ve svobodné a demokratické zemi neboli Olympic Watch, jehož posláním je sledovat situaci v Čínské lidové republice na poli lidských práv před olympijskými hrami v roce 2008.  Zároveň je jeho úkolem vést kampaň, která by dosáhla změn v životech lidí v Číně. Základní iniciativa vzešla od poslanců Jana Rumla a Michaela Žantovského a pana Karla Schwarzenberga, dnes tvoří mezinárodní výbor třinácti osobností ze šesti zemí světa.

Olympic Watch upozorňuje přímo na několik problémů v souvislosti s přípravou Letních olympijských her. Jedním nepříjemným faktem, který nepodporuje tvrzení Číny, že se snaží o zlepšení v oblasti lidských práv, je například vystěhovávání obyvatel Pekingu z jejich domovů, aby se dosáhlo „vyčištění“ Pekingu před olympiádou, pronásledování protestujících, kteří nesouhlasí s pořádáním her nebo využívání dětí v tréninkových táborech pro politickou propagandu. [28]

Podle Olympic Watch tedy rok předtím než má olympiáda začít nedošlo k výraznému zlepšení situace na poli lidských práv. Stejně jako ostatní organizace poukazuje na hlavní problémy jako je cenzura domácích médií, zatýkání a popravy atd. Vyzval tedy Mezinárodní olympijský výbor, aby prokázal zlepšení situace v Číně, ke kterému podle něj došlo, dále aby spolupracoval s mezinárodními organizacemi na obranu lidských práv a také aby po Pekingském organizačním výboru požadoval propuštění novinářů a dalších osob. Olympic Watch se obrací též na sponzory, které žádá, aby spolupracovali s organizacemi, vyjádřili své znepokojení a zvážili, zda chtějí, aby jejich jméno bylo spojováno s olympiádou v Pekingu. [29]

Mluvčí čínského ministra zahraničí Čchin Kang na výzvu Olympic Watch odpověděl, že Čína všechny závazky přijaté v souvislosti s hrami splnila, a že lidská práva a demokracie jsou respektovány, stejně jako se pracuje na zvýšení standardu života čínského lidu. [30] Podle čínské vlády je tedy vše v naprostém pořádku, jenže Olympic Watch i jiné organizace jako například Amnesty International či Human Rights Watch vnímají situaci zcela odlišně.

 

Závěr

Než začnu hodnotit změnu postoje Číny k lidským právům, ráda bych se nejdříve zabývala otázkou, zda by se měla při posuzování kandidátů brát v úvahu politika či ne. Jak bylo řečeno výše, Mezinárodní olympijský výbor to odmítá, někteří kritici pekingské kandidatury naopak prohlašují, že zvolení Číny jako komunistické země je v rozporu se základními zásadami olympismu. Lidé by si neměli spojovat olympijské hry s nedemokratickým režimem. Podle mého názoru je podstatné, jak politický systém vystupuje vůči svému okolí a svému státu. Pokud dodržuje všeobecně uznávané normy a nedochází k porušování základních práv (ať už jakýchkoliv), není důvod jej jakkoliv diskriminovat. Proto jsem v zásadě pro neslučování politiky a sportu, ale v případě, že dochází k porušování lidských práv, tak už je to záležitost nesouladu s Olympijskou chartou a tím pádem by se k tomu mělo přihlížet. Ne k politickému systému samotnému, ale ke státu jako celku, jak dodržuje pravidla stanovená v Chartě.

Pokud se na problém lidských práv v Číně podíváme s odstupem několika let, které uběhly od zvolení Pekingu pořadatelským městem, dá se na základě faktů, které předložily zejména organizace zabývajících se lidskými právy, konstatovat, že nedošlo k podstatnému zlepšení v této oblasti problému. Abychom ale nebyli přehnaně pesimističtí a nepožadovali náhlou změnu ihned po jejím slíbení, musíme uznat, že v některých oblastech lidských práv ke zlepšení došlo. Jak jsem již uvedla výše, jednalo se hlavně o téma trestu smrti, kde mají být zavedeny přísnější kontroly jejich provádění a tím pádem dosaženo snížení počtu neospravedlněných trestů, a také o naplnění slibu co se zahraničních novinářů týče.

Bohužel na druhou stranu je nutné připomenout, že požadavek organizace Human Rights Watch na existenci pozorovací skupiny, která by v Číně sledovala porušování lidských práv, nebyl dosud vyslyšen. A také ostatní své závazky a sliby Čína neplní tak, jak by měla. Jako příklad může sloužit již zmíněný incident s americkým fotografem, ačkoliv byla předtím proklamována svoboda informování.

Pokud se zastavíme u záležitosti Číny a jejího neplnění svých povinností, jako hlavní faktor tohoto problému bych viděla fakt, že ačkoliv Mezinárodní olympijský výbor stanovil kritéria, která má Čína do doby vlastního pořádání her splnit, nebyly už v návaznosti na ně stanoveny žádné prostředky, které by mohly být použity v případě, že daná kritéria nebudou naplněna. Tedy v případě, že Čína nedosáhne požadované změny v dodržování lidských práv do srpna příštího roku. V tomto bych viděla jakési selhání Výboru, a to v tom smyslu, že neprojevuje dostatečný zájem a nekontroluje plnění daných závazků.

Jako další nepromyšleností ze strany Mezinárodního olympijského výboru podporující nevynutitelnost dodržení slibů by mohlo být, že investice a dotace, poskytnuté na rozvoj infrastruktury a celkového zázemí pro olympijské hry, nebyly z jeho strany vázány sebemenším závazkem zlepšení situace v kritické oblasti. Druhým aspektem podpory pomocí těchto investic je, zda ekonomický rozvoj opravdu povede ke zlepšení lidských práv, nebo zda se jednalo ze strany odborníků o pouhou domněnku. To se ale zřejmě nedozvíme dříve než za rok, po skončení a zhodnocení dopadu samotných her.

Olympijské hry v Pekingu začnou 8. 8. 2008, a proto má Čína na splnění daných slibů stále více jak 8 měsíců, a je tedy možné, že k nějakému pokroku či zlepšení ještě dojde. Co je více než jasné, je, že se Čína v nadcházejících měsících bude snažit nebýt středem pozornosti a nevyvolávat žádný, byť sebemenší konflikt, aby mohla nadále pokračovat ve své politice a přesvědčování západních zemí, že ke zlepšení situace lidských práv dochází neustále, a že tedy země dosahuje proklamovaného pokroku.

Na kolik je reálná situace shodná s tou, kterou nám předkládají zástupci Číny, a která se podle nich vyvíjí velmi příznivě, je otázkou sama pro sebe. Skutečný stav lidských práv v Číně je diskutabilní záležitostí, která ovšem naráží na čínskou snahu cenzurovat cokoliv, co by mohlo být destabilizujícím prvkem pro stát, a tím pádem i jakékoliv pokusy o informování o reálné situaci. Člověk žijící kdekoliv jinde na světě, ale i turista nebo kdokoliv, kdo v Číně nějaký čas stráví, má tedy minimální šanci poznat, jak skutečná situace na poli lidských práv vypadá. A proto tedy nezbývá než čerpat informace od mezinárodních organizací a z oficiálních výroků představitelů země a předpokládat, že se popsaná situace od reality příliš neliší.

Jak bylo řečeno, do olympiády zbývá ještě necelý rok a ani zahájením her bitva za lidská práva nekončí. Naopak by se dalo říci, že při stávající situaci budou mít zahraniční účastníci, novináři a sponzoři podstatný podíl na případné změně dosavadního stavu. V návaznosti na zmíněné prostředky, které budou moci například sponzoři využít k vytvoření tlaku jak na domácí vládu, tak na zahraničí, se ale setkáváme s mnoha úskalími. Problémem může být fakt, že sponzoři nemají ekonomický zájem na výše uvedené pomoci vedoucí k dodržování lidských práv, takže vše v podstatě závisí jen na jejich morálce. Nezbývá nic jiného než doufat, že obchodní zájmy ekonomických gigantů nezvítězí nad demokratickými principy a jejich vůli změnit stávající situaci.

Stejně tak zůstává otázkou, nakolik bude vláda omezovat případné demokratické principy demonstrované v reklamě, která by mohla být dalším prostředkem sponzorů. To samé se týká i vlivu komunistické strany na svobodné vysílaní médií, i přes optimistické odhady bude zcela určitě cenzurován obsah pro domácí obyvatele. Jak tomu bude v případě médií informujících zahraničí lze jen předpokládat, že bude umožněna svoboda informací, tak jak je tomu s výjimkami nyní, a že to bude mít dopad alespoň na ostatní státy. Zvýšená pozornost a zájem v době konání letních olympijských her spolu s informováním o skutečné situaci v Číně mohou donutit ostatní země něco s tím dělat nebo alespoň změnit svůj postoj k této problematice oproti současnému stanovisku.

Jako jedna z příznivých událostí roku 2005 bylo zmíněno i dosažení určitého pokroku v oblasti základních práv a svobod, a to zejména díky úspěchu komisařky OSN o dohodě směřující k ratifikaci konvence o lidských a politických právech. Již téměř 10 let nic nenasvědčovalo tomu, že by Čína měla zájem o ratifikaci této konvence, a tedy až nyní je možné sledovat určitý postup. Pesimisté by mohli tvrdit, že se jedná o další krok promyšlené politiky Číny ve snaze vytvářet ve světě dobrý obraz své země. Optimisté mohou oponovat, že právě toto je důkazem o snaze Číny opravdu dosáhnout slibovaného zlepšení. Tomuto názoru nahrává i prohlášení čínských představitelů, že to myslí se změnou stavu lidských práv vážně. Ani obě strany, ani my ale nesmíme opomenout se zamyslet nad tím, zda případná ratifikace, ať už z jakéhokoliv důvodu, opravdu napomůže dodržování práv jako takových.

Pokud jsou pravdivé prognózy o slábnoucím vlivu komunistické strany v Číně, je šance dosáhnout zlepšení v dodržování lidských práv reálná. Pokud vezmeme v úvahu i názor, že olympijské hry jsou pouhým nástrojem k upevnění moci již tedy upadající strany, jsou tyto šance ještě větší. Je ale nutné zaujmout k této problematice odpovídající postoj a nenechat vše jen na bedrech mezinárodních organizací. Je snad v zájmu všech, aby sportovní událost plná ideálů a oslavy lidských výkonů nebyla spojována s nedodržováním základního práva na život. „Nelze vítězit v boji o medaile v zemi, kde právo prohrává boj o život.“ [31]

 

Seznam použité literatury:

 

 

 

[1] TIBINFO: Přehled vztahů mezi Dharamsalou a Pekingem, převzato z časopisu Tibetan Bulletin, Dharamsala, July-August, 1997 (2. 12. 2007) http://www.tibinfo.cz/clanek.php?id=97

[2] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Čína, ke dni 10. 10. 2007 (10. 11. 2007) http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={7F7ECA5C-4318-4C9C-881C-ECA5E7CAD6E5}

[3] BBC: OSN: Čína na dobré cestě k zlepšování lidských práv z 2. 9. 2005 (22. 11. 2007) http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/09/050902_china_un_rights_1500.shtml

[4] iDNES.cz: Olympiádu v roce 2008 bude hostit Peking, z 13. 7. 2001 (12. 11. 2007) http://sport.idnes.cz/sporty.asp?r=sporty&c=A010713_161901_sporty_rou

[5] tamtéž

[6] Olympic.cz: Peking 2008 - rozpaky i naděje (16. 11. 2007) http://web.olympic.cz/index.php?clanek=593&hledat=peking%202008&strana=5&all=0&jazyk=cz

[7] Mezinárodní olympijský výbor: Olympijská charta (10. 11. 2007) http://www.olympic.cz/prilohy_upload/priloha_1545.doc

[8] CNN, Lam, Willy: What the Games means for ‘New China‘, z 14. 7. 2001 (18. 11. 2007) http://www.taiwansecurity.org/News/2001/CNN-071401-1.htm

překlad: „Naše dnešní postavení jakožto člena WTO a organizátora Olympijských her znamená, že strategie kombinace Západního modelu tržní ekonomiky a systému jedné strany je správná.“

[9] MAN Yan  Ng: ze semináře „Svět bez komunismu“ v Parlamentu ČR, z 3. 10. 2005 (17. 11. 2007) http://www.olympijskapochoden.org/content/view/31/54/

[10] Olympic.cz: Peking 2008 - rozpaky i naděje (16. 11. 2007) http://web.olympic.cz/index.php?clanek=593&hledat=peking%202008&strana=5&all=0&jazyk=cz

[11] Aktuálně.cz: Hry v Pekingu: režimu půjde o prestiž, z 28. 2. 2006 (2. 12. 2007) http://aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=91170

[12] CIA - The world factbook: China (3. 12. 2007) https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ch.html

[13] iDNES.cz: Olympiádu v roce 2008 bude hostit Peking, z 13. 7. 2001 (12. 11. 2007) http://sport.idnes.cz/sporty.asp?r=sporty&c=A010713_161901_sporty_rou

[14] iDNES.cz: Železného čínské argumenty přesvědčily, z 13. 7. 2001 (18. 11. 2007) http://sport.idnes.cz/sporty.asp?r=sporty&c=A010713_192920_sporty_rou

[15] Časopis Global politics: Ondřej Rojčík: Olympijské hry v Pekingu 2008: lidská práva a mezinárodní vztahy, z 28. 10. 2002 (14. 11. 2007) http://www.globalpolitics.cz/clanek/peking-2008.html

[16] Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Čína, ke dni 10. 10. 2007 (10. 11. 2007) http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/stat.asp?StaID={7F7ECA5C-4318-4C9C-881C-ECA5E7CAD6E5}

[17] Human Rights Watch: World report 2002 - China and Tibet (20. 11. 2007) http://www.hrw.org/wr2k2/asia4.html

[18] tamtéž

[19] Časopis Global politics: Ondřej Rojčík: Olympijské hry v Pekingu 2008: lidská práva a mezinárodní vztahy, z 28. 10. 2002 (14. 11. 2007) http://www.globalpolitics.cz/clanek/peking-2008.html

[20] Olympic.cz: Peking 2008 - rozpaky i naděje (16. 11. 2007) http://web.olympic.cz/index.php?clanek=593&hledat=peking%202008&strana=5&all=0&jazyk=cz

[21] American foreign policy council: Bao Tong: Party has betrayed China; Beijing tightens media grip before Olympic vote, z 2. 7. 2001 (20. 11. 2007) http://www.afpc.org/crm/crm394.shtml

[22] BBC: OSN: Čína na dobré cestě k zlepšování lidských práv, z 2. 9. 2005 (22. 11. 2007) http://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/09/050902_china_un_rights_1500.shtml

[23] Econnect: Dva roky do Pekingu 2008: MOV selhal, aktivisté vyzývají sportovce a sponzory k akci, z 10. 8. 2006 (21. 11. 2007) http://zpravodajstvi.ecn.cz/?apc=zzvx1-2032324&x=1915756

[24] Amnesty International: Report 2007 - China (15. 11. 2007) http://thereport.amnesty.org/eng/Regions/Asia-Pacific/China

[25] Amnesty International: Lidská práva v Číně rok před olympijskými hrami: důležité kroky v před i zklamání, z 3. 5. 2007 (22. 11. 2007) http://www.amnesty.cz/zpravy/Lidska-prava-v-Cine-rok-pred-olympijskymi-hrami-dulezite-kroky-vpred-i-zklamani/

[26] Amnesty International: Lidská práva v Číně rok před olympijskými hrami: důležité kroky v před i zklamání, z 3. 5. 2007 (22. 11. 2007) http://www.amnesty.cz/zpravy/Lidska-prava-v-Cine-rok-pred-olympijskymi-hrami-dulezite-kroky-vpred-i-zklamani/

[27] Amnesty International: Kampaně a projekty: Lidská práva v Číně (20. 11. 2007) http://www.amnesty.cz/kampane-projekty/tema/Lidska-prava-v-Cine/

[28] Olympic Watch: Po Turínu se pozornost obrací na Peking a lidská práva, z 28. 2. 2006 (23. 11. 2007) http://www.olympicwatch.org/czech/zprava.php?id=99

[29] Olympic Watch: Prohlášení Olympic Watch jeden rok před OH Peking 2008, ze 7. 8. 2007 (23. 11. 2007) http://www.olympicwatch.org/czech/zprava.php?id=107

[30] Econnect: Ochránci lidských práv apelují kvůli Číně na olympijské výbory, z 8. 1. 2007 (20. 11. 2007) http://zpravodajstvi.ecn.cz/?apc=zzvx1-2032324&x=1957751

[31] heslo projektu Celosvětové štafety s olympijskou pochodní lidských práv http://www.olympijskapochoden.org/content/view/12/32/