ZÁKLADY EKOLOGICKÉ POLITIKY
- 1. GLOBÁLNÍ EKOLOGICKÉ PROBLÉMY
Historické souvislosti
40000 let př.n.l
-typ společnosti: lovecko-sběračská
à vlivy lokální, dočasné a vratné
10-12000 let př.n.l.
-typ společnosti: zemědělsko-pastevecká
à rozšířil se do nových oblastí
à využíval energie ke změně ekosystému
à vlivy dlouhodobé, i nevratné
(desertifikace území zavlažováním)
1800 n.l
-typ společnosti: industriální
à průmyslová revoluce
à vlivy a změny trvalé, dlouhodobé a transgenerační
à globální rozsah
-hranice exploatace přírodních zdrojů je tedy omezena energetickými limitami
Přehled:
Globální změny
a) globální oteplování
b) ztenčování ozonové vrstvy
c) kyselá atmosférická depozice
d) ohrožení biologické diverzity
Změny lokálního významu s dalekosáhlým dopadem
a) degradace půdy
b) kontaminace vod (oceány, řeky, podzemní zásoby vody)
c) růst populace
d) růst spotřeby zdrojů
e) produkce odpadů (kvantita, toxicita, radioaktivita)
GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ (globální klimatická změna)
-souvisí z principem tzv. skleníkového jevu (ochrana před změnami teplot mezi dnem a nocí)
-paprsky se odráží od zemského povrchu a unikají zpět do kosmu
-infračervené záření – uniká odražené od země zpět a je pohlceno v atmosféře
-skleníkové plyny – pomáhají zadržet infračervené záření
(vodní pára, oxid uhličitý, metan, ozón, …)
-při některých lidských aktivitách se uvolňuje větší množství skleníkových plynů
à přibývá oxid uhličitý
à nárůst těchto plynů zvyšuje teplotu na Zemi
à odhaduje se, že může dojít k rozkolísání klimatu (bouře, sucha, záplavy, …)
à možnost zvýšení hladiny světového oceánu
-teplota na Zemi nikdy nebyla stálá, ale člověk ji zvyšuje rychleji než je přirozené
( do r. 2050 změna o 0,5-2°C + hladina oceánů o 5-10cm)
-nejméně nepředvídatelné změny jsou komplexní změny klimatu
(zvýšení hladiny oceánu až o desítky centimetrů)
à zatopení hustě osídlených oblastí
à velké škody na zemědělství (citlivost na změny klimatu) à potřeba adaptace
(poškození zejména lesů mírného pásu)
NARUŠOVÁNÍ OZÓNOVÉ VRSTVY
-souvisí taktéž se zemským ovzduším
-proudění UV záření (má kratší vlnovou délku) à pro život nebezpečné
přirozený proces:
à ve stratosféře reaguje UV záření o vlnové délce okolo 200nm s molekulami kyslíku à rozbíjí je na 2× O à ty reagují s jinými O à vzniká ozón à UV záření (250-300nm) naopak zase rozkládá ozón na O2 a O
-na těchto reakcích se spotřebuje energie UV záření a nemůže dopadat na zemský povrch!
-oblasti okolo 25km nad povrchem Země se tak říká ozónová vrstva
-mocnost této vrstvy je minimální (okolo 3mm)
-nebezpečí některých látek vypouštěných člověkem (napři freony – CFC’s)
à rozkládají ozón
à vysoké dávky UV záření tlumí fotosyntézu, poškozují sítnice oka a zvyšují riziko rakoviny kůže
CFC látky: à jsou netoxické, stálé, využívané jako médium aerosolů ve sprejích, chladiva, expanzní plyny v izolačních látkách, rozpouštědla, …
-největší úbytek ozónu v atmosféře nad Antarktidou + část Ohňové země (Punta Arenas)
-lokální díry i nad hustě obydlenými oblastmi
-nejohroženější jsou místa s malou oblačností v mírném pásu S polokoule
KYSELÁ ATMOSFERICKÁ DEPOZICE
-dochází k ní pomocí spalování fosilních paliv
à oxid siřičitý, oxid dusíku = slabé kyseliny
-vznikají takřka všude
-přenášejí se na velké vzdálenosti
-okyselení (snížení pH) à změna prostředí sladkých vod
à nevhodné pro řadu organismů
à ovlivnění půdy, snižování životaschopnosti lesů
à nejhorší pro jehličnany mírného pásu
à ohrožuje památky (fasády, pískovcové stavby,…)
à výskyt dýchacích potíží (lokální smog)
-snížení kyselé atmosférické depozici lze dosáhnout:
à využíváním alternativních zdrojů energie (i za určitých podmínek jaderná energie)
à odsiřováním spalin (rizikem je odpad z odsíření využíváním vápence + jeho těžba)
à používání katalyzátorů
-v dohledné době je však snížení imisí nepravděpodobné
OHROŽENÍ BIOLOGICKÉ DIVERSITY
-v současné době žije na planetě odhadem min. 5 a max. 100 miliónů druhů organismů
-popsáno jich je jen 1,4 mil. druhů
-rozmanitost života = bohatost forem od jednoduchých, genetickou informaci nesoucích struktur, přes druhy, až po škálu společenstev těchto druhů
-díky vlivům prostředí druhy vznikají a zanikají
-vznik (speciace) je proces dlouhodobý (trvá tisíce až stovky tisíc generací)
-vymírání (extinkce) à přirozeně 1 až 5 druhů za rok
à dnes 1 druh / den až hodinu !! - následek činnosti člověka
- dnešní extinkce druhů má za příčinu růst lidské populace a jeho expanze do přirozených sídel živých organizmů a také lov a sběr těchto organismů
(př.: pralesy, pobřežní zóny)
důvody k ochraně živého bohatství Země:
a) ekonomické důvody
à člověk potřebuje k obživě (využívá pouze 3000 z 250000 druhů rostlin)
à intenzivně pěstuje pouze 30 druhů (95% celkového objemu potravin)
à stavební materiál (textil, kaučuk, lana)
à zdroj energie při spalování
à biotechnologie (metabolické procesy kvasinek)
à z výroby léku je roční obrat 40 miliard dolarů
à potřeba laboratorních zvířat
b) vědecké důvody
à živé organismy poskytují informace pro zlepšení zdravotního stavu člověka
à vyšší možnost poznání sebe sama
c) estetické důvody
à zdroj radosti, umělecké inspirace a krásy
à rekreace v málo narušených oblastech
d) etické hledisko
à morální důvod nebo povinnost člověka zachovat neporušenou přírodu
e) „ekologický servis“
à živé organismy poskytují bezplatně člověku službu, bez které by sám nemohl existovat a ani by ji mnohdy nedokázal nahradit
à příkladem je přirozené opylení květu, kypření a provzdušnění půdy, ochrana před erozí, …
OHROŽENÍ (DEGRADACE) PŮDY
-půda je základním zdrojem pro zemědělství
-kultivací půdy se kvalita obecně zlepšuje
-zvyšováním nároků na produkci potravin zatěžuje půdu nadměrně
à desertifikace: zejména Afrika, jinak ¼ půd vůbec
dochází k půdní erozi: 3 důvody: -odlesňování 40%
-nadměrná pastva 24%
-větrná eroze (celkově nevýznamná)
à zasolování: příliš vysoký obsah solí ve vodě k zavlažování
à okyselování: nadměrné hnojení
à laterizace: vyčerpání živin z půd (oblast tropů)
-celkově ohroženo je území o rozloze Indie
KONTAMINACE VOD (řeky, oceány, podzemní vody)
-voda má funkci univerzálního rozpouštědla a transportuje živiny i zplodiny
-97% vody vázáno v oceánech
-problémem je její dosažitelnost a nerovnoměrná distribuce
typy znečištění:
à eutrofizace: vznik planktonu z odpadů, který spotřebovává kyslík
(voda bez kyslíku)
à ropné produkty
à sloučeniny těžkých kovů
à chemikálie
à radioaktivní látky
à odpady
RŮST SPOTŘEBY ZDROJŮ
-zvyšování spotřeby látek a energie
-důvodem růst populace obyvatel a změna spotřebních rysů
-2 zdroje:
obnovitelné
à dlouhodobé (sluneční energie, voda)
à průběžně se obnovující (biomasa)
neobnovitelné
omezenost zdrojů (hlavně nerostné suroviny)
jsou-li à známá (objevená) naleziště)
à vytěžitelná (pomocí nyní známých technologií)
opatření na prodloužení období dostatku surovin:
à zlepšení technologií těžby
à zvýšení efektivity těžby a zpracování
à recyklace
à zvýšení aktivity při prospekci
à snížení nadměrné spotřeby
à náhrada obnovitelnými zdroji
-i přes nová naleziště objevená v 80. letech bude brzy problém s energetickými zdroji
PRODUKCE ODPADŮ (kvantita, toxicita, radioaktivita)
-lidská činnost je jako metabolický proces
-látky do systému vstupují a vystupují
-člověkem vytvořené produkty se stávají často odpadem
-přibývá odpadu à komunálního (domácnosti)
à toxického (průmysl)
à radioaktivního (využívání jaderné energie)
à mnohonásobně větší nároky na bezpečnost při provozu a uložení vyhořelého paliva a časové nároky
à problém pro budoucí generace
-prevencí ke snížení produkce odpadu je maximální využití energie při jeho zpracovávání a recyklaci
EKOLOGICKÝ SERVIS PŘÍRODY
-pro člověka je ekologický servis přírody nepostradatelný k jeho vlastní existenci
-člověku poskytuje:
a) ochrana proti kosmickým vlivům
à atmosféra zachycuje UV a jiná záření
à chrání zemský povrch před dopady meteoritů
b) stálé fyzikálně-chemické podmínky pro život
à atmosféra a jiné složky zabezpečuje příhodné podmínky pro život
c) cyklus vody
à přírodní koloběh vody neustále zabezpečuje čistou vodu
(odpařením molekul vody vzniká opět čistá voda ve formě srážek)
d) zdroje látek
à člověku je poskytována řada látek, které jsou v přírodní koloběhu čištěny a recyklovány
à zejména základní biogenní prvky: C, N, S
e) přirozená dekontaminace
à koloběhy a potravní sítě, umožňující rozklad jedovatých látek na prvky
à okysličování, mikrobiální rozklad atd.
f) fertilita půdy
à vyvážené podmínky pro růst rostlin
g) zdroje energie
à fosilní paliva, zemní plyn, uhlí, ropa
à proces obnovy těchto zdrojů časově nedosažitelný
h) biologické zdroje
à esenciální funkce živých organismů pro výživu a léčení lidí
i) životní prostor
à zdroj uklidnění a rekreace
-člověk tyto funkce prakticky nemůže nahradit vlastními silami (výdaje, čas, úsilí)
PŘÍČINY A SOUVISLOSTI GLOBÁLNÍCH PROBLÉMŮ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ
-globální problémy mají své globální ekonomické a sociální příčiny a souvislosti
-ohrožují:
à život biosféry nebo velké ekosystémy
à sociálně-ekonomickou stabilitu a tím politické uspořádání
-dotýkají se celého společenství nebo kontinentů, případě regionálně
-chudoba Jihu degraduje životní prostředí a zvyšuje chudobu
-jsou řešitelné jen společným úsilím národů celého světa
-hlavní globální příčiny problémů:
à 1) růst světové populace
à 2) nekontrolovaný průmyslový růst
à 3) hrozba energetické krize
à 4) hrozba potravinové krize
à 5) nekontrolovaná urbanizace
à 6) konfliktní vztahy Sever-Jih
-doprovodné globální problémy:
à zdravotní problémy světové populace
à ekologičtí uprchlíci
à nezákonný obchod s nebezpečnými odpady a štěpnými materiály
à negramotnost
à informační šum
1) RŮST SVĚTOVÉ POPULACE
rok 1830 – 1 miliarda lidí
rok 1930 – 2 miliardy
rok 1960 – 3 miliardy
rok 1975 – 4 miliardy
rok 1987 – 5 miliard
rok 1998 – 6 miliard
rok 2100 – 10 miliard (odhad) – překročení únosné kapacity Země
-největší přírůstek v rozvojových zemích (Afrika, Asie)
-příčinou toho populačního „boomu“ je:
à chudoba (snaha zajistit se potomky na stáří)
à kultura (mnohoženství, negramotnost)
à biologická příčina (vzrůst počtu lidí v reprodukčním věku)
2) NEKONTROLOVANÝ PRŮMYSLOVÝ RŮST
-do začátku 70.let rostla v zemích OECD spotřeba energie, čerpání nerostných surovin a energetických zdrojů o 5% ročně.
-od 70.let do 80.let konce se oddělila křivka růstu zátěže ŽP od křivky hrubého národního důchodu - pokles
-od 80.let opět začala energie v zemích OECD stoupat
-začátek prudkého růstu spotřeby energie také v rozvojových zemích
à přesun těžkého průmyslu (zejména Asijští draci)
à podíl na celosvětové produkci z 4% na 30%
à možnost nové krize z vyčerpání zdrojů (především ropná krize)
3) HROZBA ENERGETICKÉ KRIZE
-1972 - „Limity růstů“ – odhad zásoby ropy a zemního plynu na 22 let a při odhalení 5násobných rezerv na 50let.
-70.-80.léta – zásoby vysoko převýšily odhady
-novější odhady předpokládají spotřebu 2,5× vyšší à zásoby vydrží tak na 40let
4) HROZBA POTRAVINOVÉ KRIZE
-výroba potravin na 1 obyvatele se snižuje (růst počtu obyvatel)
-problém v limitách produkce potravin (na hranici únosnosti výnosů)
à produkce červeného masa, výlov rybích hejn, …
à degradace půd
à tlak na rozvojové země vede k pěstování monokultur
à zábor půdy k potřebám průmyslu
à špatné technologie obdělávání půd (zbytečně nízké výnosy)
5) NEKONTROLOVANÁ URBANIZACE
-růst obyvatel vede k rychlé urbanizaci
à zvýšení podílu městského obyvatelstva
à značná ekologická zátěž (doprava, zásobování teplem, vodou, elektřinou,…)
à vznik nouzových sídlišť (chudina) à růst kriminality a nemocí
à zábor zemědělské půdy (Čína,…)
6) KONFLIKTNÍ VZTAHY SEVER × JIH
původ problémů
à vysoká zadluženost zemí Jihu (ropné krize v 70. a 80. letech)
à rozdílnost kultur
-s cílem splatit dluhy dochází k exploataci přírodních zdrojů
příčiny zadlužení
à neefektivní vynakládání poskytnutých půjček
à ekologicky nevhodné projekty
-konflikt mezi S a J je také v očekávání obyvatel rozvojových zemí, kteří srovnávají svou chudobu s bohatstvím vyspělých zemí
-pod životním minimem žije 1,1 miliarda lidí
OSTATNÍ PROBLÉMY GLOBÁLNÍHO VÝZNAMU
zdravotní problémy obyvatelstva
à podvýživa
à špatná hygiena
à špatný životní styl
à negativní vliv životního prostředí
à AIDS
ekologičtí uprchlíci à Afrika – hlad, bída, občanské války
negramotnost žen à populační růst (potřeba emancipace a vzdělání)
informační šum à nadbytek informací banalizuje skutečnou podobu globálních hrozeb
nezákonný obchod se štěpnými materiály a nebezpečnými odpady ßà světová mafie
EKOLOGICKÁ POLITIKA A FAKTOR ČASU
-uvědomění lidí a ekopolitiku více ovlivňují globální než lokální problémy
-k tomuto přispívá „šok z budoucnosti“, jelikož se vědci problémy ŽP zabývají pouze několik desetiletí
-faktor času bude na tomto uvědomění a změně přístupu k problémům ŽP hrát důležitou roli
- 2. PROBLÉMY „HISTORICKÉHO POZADÍ“
-světové společenství zažívá období vzestupu výroby a spotřeby
-to ovšem neplatí pro biosféru, která se stává obětí činnosti člověka
-neumíme posoudit, v jakém stavu se příroda nachází
-rovnováha přírody je dána na pospas člověku
-dosud neexistuje politický aparát, který by byl schopen prosazovat ekologickou rozumnost
-paradox à světová kultura sice prosperuje, ale je ohrožena tím, co ji umožnilo
-destabilizace biosféry může vést až k zániku kultury
pojem EVOLUČNÍ ONTOLOGIE (nauka o jsoucnu)
„Přirozená evoluce života nevytvářela náš poznávací aparát pro objektivní teoretickou reflexy světa, ale pro přežití našeho druhu ve zdravé biosféře“
-potřeba nové ontologie
-měla by být založená na principu anticipace
-předmětem zájmu nové ontologie 2 řády: à původní přirozená tvořivost přírody
à odvozená protipřírodní tvořivost kultury
„Kultura nevznikla na bázi přirozené genetické informace, ale je umělá, tudíž s přírodou obtížně kompatibilní“
-paradigma lidské nadřazenosti je nutné vystřídat paradigmatem lidské vřazenosti do přírody
-konflikt mezi přírodou je nejhlubší podstatou dnešní krize
-ohrožený systém není příroda, ale kultura
JEDINEČNOST POZEMSKÉ PŘÍRODY
-pozemský život: přirozeně vzniklý, uspořádaný, jemně dynamický a vyvážený systém
-neměl by být ničen min ze 2 důvodů:
à kultura a civilizace jako výtvor a prostředek expanze člověka přírodní struktury netvořila, nechápe komplexnost jejich funkcí a neumí je opravit, nahradit ani zlepšit
à kultura existenčně závisí na biosféře
-svědectvím evoluce jsou dnešní živé organismy
à vznikly samovolně, v podmínkách již neexistujících
à nelze je v případě jejich zničení vytvořit znovu
-oslabená příroda může změnit strategii:
à neubrání-li se silou, může se bránit slabostí
à může se zbavit svých nejsložitějších forem – člověka
à to je důkaz, že kultura není evolučně vyšší než příroda
à hodnocení skutečnosti z pozice pragmatické prospěšnosti – kulturní informace vzniká čtením a zjednodušováním a tím nevychází ze samého jádra existence
OHROŽENÁ KULTURA
-záchrana ohrožené kultury spočívá ve změně adaptivní strategie kultury
-od jisté prahové hodnoty sociokulturní zátěže dochází ke změně poměru sil
à existuje pouze jedno východisko
à forma kultury pečující o ohroženou rovnováhu přírody
à změna ve vnitřní organizaci fungování civilizace
EKOLOGICKÝ FENOMÉN TECHNIKY
-2 linie technického vývoje:
à abiotická (umělá) – používá se dnes
à biotická (přírodní) – nově se rozvíjí
-technika se s přírodou dělí o energetické zdroje, biomasu, ale i o základní přírodní média
-je třeba postupovat v souladu s přírodou a vyváženým způsobem (využívat biotickou tech.)
à způsob jak vyřešit globální ekologické problémy
ČLOVĚK, KULTURA, PŘÍRODA
-daň, kterou člověk platí za civilizační úspěch je vysoká
-člověk je maximálně závislý na nadindividuálních kulturně-civilizačních systémech
-je v zajetí souvislé tradice v mnoha směrech
à společenském, materiálním, technickém, duchovním, …
-východiskem je změna protipřírodního charakteru kultury
-této změny se dosáhne jen postupným přirozeným vývojem systému světové kultury
-každý jedinec musí dojít ke změně myšlení na základě svých zkušeností získaných ve svém okolí, aby pochopil souvislosti globálního pojetí ochrany životního prostředí
EKOLOGICKÁ ETIKA A POLITIKA
-ekologická etika musí být formulována jako:
à nová filozofie ekologické morálky
à etika Země
à člověk není přírodě nadřazen, ale je její součástí
-ekologická politika:
à nová teorie a praxe uchovávání kultury
à potřeba spolupráce odborné veřejnosti a státu na tom, co má být a co být může
KRIZE NÁRODNÍHO STÁTU
-proces koncentrace politické moci vyústil v ustavení
à národního státu s mocenským monopolem
-národní stát à garant práv a svobod
-ekologická krize zpochybňuje logiku fungování NS
-instituce NS jsou pro řešení ekologických problémů příliš malá i velká
à řešení ekologických problémů brzdí či přímo znemožňuje omezenost teritoria NS
à potřeba globálního řešení proti ohrožení
-NS jsou příliš zaměřeny na své vnitřní zájmy a přehlížejí globální problémy
-odkazují se na „národní zájmy“
-i kdyby byl NS ochoten ustoupit od národních zájmů, je bezmocný proti nadnárodním společnostem
-existuje přílišná integrace ekonomiky do rukou nadnárodních korporací
-zde selhává NS, který není schopen zabránit jim pro ŽP nebezpečných aktivitách
KRIZE SOCIÁLNÍHO STÁTU
-státy s centralizovanou státní mocí se snaží zajistit blahobyt občanů, aby zajistily sociální smír
-nepodařilo se jim atomizovat správně společnost, nelze totiž řešit problém tržně neúspěšných
-jsou však příliš benevolentní svou sociální politikou
-lidé se tak příliš spoléhají na úlohu státu jako zajišťovací aparát, který jim neumožňuje spoléhat se sama na sebe
-v rovině ekologické se krize státní moci projevuje neschopností
à působit jako garant při prosazování a dodržování ekologických zákonů, norem a opatření
à prosadit svou váhu vůči neukázněným zájmům konzumní společnosti ani proti výrobcům
3. ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKA, VZNIK
A OBSAH
-pojem „politika“ à 1. programové a koncepční jednání subjektů politiky
à 2. soupeření o moc
-politika se postupem času rozčleňovala na různé druhy
-základem environmentální politiky:
à souhrn představ o vážnosti ekologických problémů
à jejich řešení a ochrana přírody
-environmentální politika à výsledek aktivity celého sociálního systému (vztahů a konfliktů)
(politický systém + NGO’s)
à občanská sdružení
à získávají nebývale na významu
VZNIK ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY
-je výsledkem poznání nepříznivých důsledků činnosti člověka na ŽP
-jevy à lokální
à národní
à regionální
à globální
-na počátku se projevovalo znečištění tzv. lokálními epizodami:
à londýnský smog 1952 (4000 obětí)
à uvědomění veřejnosti o problému
-1972 / 73 à rozhodující léta pro vznik ekopolitiky
à průmyslové země pochopily potřebu nového konceptu a cílů zacházení
se životním prostředím
à první konference OSN o životním prostředí ve Stockholmu
à definovala základní globální problémy
à přijala pro řešení problémů:
à Deklaraci o ŽP
à Akční plán
-na nejširší veřejnost měly vliv jiné 2 události:
à 1972 „Limity růstu“ – první zpráva tzv. Římského klubu
à vyčerpání zdrojů do r. 2050
à 1973 embargo na vývoz a dovoz ropy zemí OPEC do průmyslově rozvinutých států
(souvislost s izraelsko-arabskou válkou)
è vznik NGO’s – „zelení“
à vliv na politiku zemí
à vznik orgánů veřejné správy zaměřených na ochranu ŽP a přírodních zdrojů
OBSAH ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY
2 druhy environmentální politiky – viz otázka 4
trvale udržitelný rozvoj – viz otázka 5
Agenda 21
-dokument přijatý na konferenci OSN o ŽP v Rio de Janeiru v r.1992
à definuje základní a rámcové zásady, jimiž se mají státy a společnost řídit ve snaze hospodařit na základě principu trvale udržitelného rozvoje
klíčový význam:
à 1. skupina doporučení
à integrace ŽP do rozhodování na politické, plánovací a řídící úrovni
à zajištění širší účasti na rozhodování
à přijímání integrované národní strategie
à 2.
à zajištění efektivního právního a regulačního rámce pro splnění cílů
à integrace do rozhodování na státní, regionální a lokální úrovni
à požadavek prosazování zákonů
à 3.
à efektivní využívání ekonomických nástrojů a trhu
à ceny zdrojů musí odpovídat jejich skutečné hodnotě
à 4.
à integrovat environmentální a ekonomické účetnictví
CÍLE ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY
Cíle resortní politiky
à předcházet, snižovat a vyloučit znečišťování ŽP
à nástroji administrativního donucování a ekonomické stimulace
à snížení spotřeby zdrojů a energie a redukce produkce odpadů
Cíle všestranné politiky
à změna ekonomického rázu a řízení
à zatím pouze na bázi představ reformistů ale jinak
à zvýšení účinnosti přírodních zdrojů (zvýšení životnosti výrobků)
à investice do obnovování přírodních zásob (rekultivace,…)
à investice do schopnosti přírody absorbovat odpady (snížení emisí)
à investice do veřejné dopravy a ekologického provozu
à rozvíjení právního systému na bázi trvale udržitelného rozvoje
4. DVA DRUHY ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY
-na počátku v 70.letech se environmentální politika soustřeďovala pouze na ochranu některých přírodních zdrojů
-postupně se zaměřovala na širší souvislosti negativních důsledku lidské činnosti
-teoretický základ pro rozlišení 2 přístupů ekopolitiky:
à 1987 „Naše společná budoucnost“ (zpráva Komise OSN pro ŽP)
à 1. odpověď na ekologické účinky a důsledky (standardní přístup)
à 2. cíle a postupy, zaměřené na příčiny těchto účinků
à hovoří se zde o rozdělených kompetencích institucí
à environmentální politika resortní
= činnost specializované exekutivy, založené na konceptu cílů a strategií, zaměřených na prevenci, snižování nebo odstraňování nežádoucích účinků lidských aktivit na ŽP, přírodní zdroje a veřejné zdraví
à krátkodobé cíle
à environmentální politika všestranná
= široce koordinovaná činnost institucí a občanů, vládních a nevládních organizací, veřejné správy, obecní samosprávy a výrobních organizací, zaměřených na nastolování vztahů rovnováhy mezi lidskými činnostmi, uspokojováním potřeb současných i budoucích generací
a schopností přírody se trvale obnovovat
à forma přizpůsobování se společností měnícím se podmínkám vlastní existence
à vzdálenější časový horizont
à naplňuje požadavky trvale udržitelného rozvoje
5. TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ
-poprvé ve zprávě „Naše společná budoucnost“
à „je to takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby“
-námitky k této definici à nevíme jak ji naplnit
-existují na to dva zásadní názory:
à REFORMISTÉ
à dominantní přístup, zastávaný nejmocnějšími aktéry globální ekonomie
(většina vlád rozvinutých zemí, mezinárodní a nadnárodní společnosti,…)
à hlavní snaha je v rozvoji ekonomického růstu
à ekonomika může růst bez omezení
à pokračující ekonomický rozvoj poskytne zdroje pro řešení problémů
à prosazují systém národního účetnictví
à rozšíření účasti veřejnosti na rozhodování
à „environmentální manažerismus“
à bagatelizuje význam procesů, které způsobují problémy
à existuje rovnováha mezi využíváním přírodních zdrojů
a udržitelností ekologických procesů
à cílem EM je zjistit ono optimum
motivace à zanedbání řešení problémů bude mít důsledky pro národní bezpečnost
motivace à nastolováním vztahů trvalé udržitelnosti odpovídá zájmům rozvojových
zemí – zlepšení životní úrovně obyvatel
à uzavření mezinárodních dohod ve všech zájmových oblastech TUR
(plán vypracovávají environmentální manažeři)
à REFORMÁTOŘI
à rozličné NGO’s, „grassroots“, zástupci také z rozvojových zemí
à mají podporu i některých vlád a veřejné správy
à vzestup díky Konferenci o ŽP v Rio de Janeiru 1992, UNCED
à cílem vytvořit trvale udržitelné komunity (lokálního významu)
à problém vidí v nepřiměřeném využívání přírodních zdrojů ze strany
rozvinutých zemí, které se pak odráží na rozvojových zemích, které se snaží
postupovat stejně špatně
à koncept TUR by měl být alternativou k převažujícím názorům
à potřeba obnovy tradičních společenských struktur a systémů ihned
à místní komunity ztratily vlivem globalizace ekonomiky kontrolu nad
rozhodováním
à zdůrazňují také potřebu participace veřejnosti na řešení problémů
à pro obě koncepce reformátorů i reformistů platí, že nelze přehlížet historické souvislosti vývoje společnosti, který představuje základ problému kritické neudržitelnosti
-nejdokonaleji vypracovaný plán koncepce trvale udržitelného rozvoje vypracoval v SRN Wupertálský ústav pro klima, ŽP a energii:
1) globální oteplování:
à snížení CO2 o 50-60% do r.2050, Německo o 80% a vzhledem ke stoupajícímu počtu obyvatel o 90%!
2) kyselá atmosférická depozice
à snížení SO2, NOx a NH3 o 80-90% do 10-20 let
3) znečištění vody zemědělstvím
à upustit od syntetických hnojiv, zavést organická hnojiva
6. PROSTŘEDKY ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY
DŮVODY PRO ROZVÍJENÍ STÁTNÍ ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY
a) zanedbanost ekologických problémů:
à zpoždění rozvojových a posttotalitních zemí oproti zemím OECD
à v nich však mnohem masivnější důsledky
b) omezenost finančních prostředků:
à veliké náklady na ochranu ŽP- potřeba racionálnějšího využívání financí
c) časová naléhavost ekologických problémů:
à ohrožení přírody a tím i lidského zdraví
d) mezinárodní závazky:
à řada otázek je řešitelná pouze mezinárodní spoluprácí
à žádný stát se tak svým závazkům nevyhne
e) jednota životního prostředí:
à životní prostřední je nedělitelné, ohrožení potravního řetězce atd.
f) nutnost koordinace veřejné správy:
à ve všech oblastech, kde lidská činnost může ohrozit ŽP a zdroje
g) signalizační význam ekopolitiky:
à včasná formulace cílů a strategií je signálem podnikové sféře atd.
PROSTŘEDKY EKOLOGICKÉ POLITKY
A à Nástroje
B à Metody
A) Nástroje ekologické politiky
1) Právo
2) Ekonomické nástroje
3) Formy organizace
4) Územní plánování
5) Výchova a vzdělání
6) Věda
7) Informace
1) Právo
à zahrnuje definici předmětu ochrany, limity, odpovědnost a sankce za porušení povinností a hospodaření se zdroji
2) Ekonomické nástroje
à stimulace
à pozitivní a negativní
à daně a oceňování zdrojů
3) Formy organizace
à systém orgánů veřejné správy
à ministerstva, územní a místní orgány, inspekční orgány
výzkumné instituce, poradní orgány,…
4) Územní plánování
à racionální rozmísťování lidských aktivit v území
à sídla, infrastruktura, průmysl, …
5) Výchova a vzdělání
à cílená distribuce informací o významu a povaze ŽP, o problémech znečištění,…
6) Věda
à klíčová role pro odhalování ekologických problémů, stanovuje limity přípustných
znečištění a nalézá postupy a techniky jejich řešení
7) Informace
à průběžně a systematicky využívaný nástroj směřující k definici hrozeb a rizik
B) Metody ekologické politiky
1) Ekologická stopa
2) Environmentální prostor
3) Plánování
4) Stanovování priorit
5) Metoda integrované ochrany
6) Definování ekologických požadavků
7) Prosazování ekologických požadavků
1) Ekologická stopa
à „úběžník“ všestranné environmentální politiky
à ekvivalentní množství ekologicky produktivní země, kterou daný subjekt
potřebuje k zajištění své spotřeby a likvidaci odpadů
à subjektem je člověk, stát, společenství, město, čili kdokoliv a cokoliv
à počítá se s přírodním kapitálem
à člověk dnes potřebuje od 0,7 ha (Bangladéš) po 9,9 ha (Island)
(ČR – 4,2 ha)
à potřeba zajištění trvale udržitelného výnosu
2) Environmentální prostor
à maximální množství přírodních zdrojů, které může člověk využívat udržitelným
způsobem, aniž by se porušila globální přírodní rovnováha
à „ekologický ranec“ – množství materiálů, které musí příroda vstřebat
à „ekologický tlumok“ – množství materiálů, které se musí přemístit, vytěžit, aby se
získalo určité množství suroviny (př.: na 10g zlata se musí vytěžit 3,5 tuny hmoty)
à snižování ekologického rance přispívá k ochraně ŽP
3) Plánování
à první fáze politického cyklu
à zakládá se na inventarizaci stavu ŽP a sestavením projektu řešení zjištěných problémů
à řešení se stanovuje na základě určených hledisek – dimenzí
Dimenze à prostor (lokace znečištění, vytipování zvláště cenných míst přírody)
à témata (skupina hrozeb) – vycházení z ní strategie, př.: zemědělství
à cílové skupiny (podle vztahů k různým tématům) – konkrétní zneč.
à časové dimenze (vyjadřuje naléhavost problémů)
à ekologické funkce životadárných systémů – lesní ekosystémy, …
à ochrana některých sociálně biologických funkcí lidských sídel
(před hlukem, vibracemi, znečištěním, …)
à nejpropracovanější jsou „zelené plány“
4) Stanovování priorit
à úzce souvisí s fází stanovování cílů a strategií
à 1) hodnocení naléhavosti problému
à 2) hodnocení výsledného efektu
1) Naléhavost problému
a) míra ohrožení lidského života a zdraví
b) míra ohrožení či poškození různých ekosystémů
c) míra poškození staveb
d) ztráta ekologických funkcí lidských sídel
hodnocení rizik
a) identifikace škodliviny
b) hodnocení míry expozice
c) hodnocení expozice – kolik lidí je vystaveno působení látky
d) charakteristika rizika – kombinace všech předchozích fází
2) Hodnocení výsledného efektu
à snaha dosáhnout při vyhodnocení míry škodlivosti co největší efektivnost
provedeného zásahu
5) Metoda integrované ochrany
à umožňuje co nejefektivnější zabránění vzniku problému spoluprací mezi resorty
(dopravy, energetický, průmyslu,…)
6) Definování ekologických požadavků
à souvisí s fází legitimizace nástrojů environmentální politiky, kterých má být použito při řešení problémů ŽP
à hlavním nástrojem ekopolitiky jsou právní nástroje
à jejich jádrem jsou ekologické požadavky
à splnění ekologických požadavků závisí na technické obtížnosti a na nákladech
s tím spojených
à proto se uplatňuje metoda racionalizace ekologických požadavků
7) Prosazování ekologických požadavků
à soubor akcí veřejné správy, civilních a trestních soudů, které se podnikají, aby se
dosáhlo shody s ekologickými požadavky či napravily situace, kdy dochází k jejich
porušení
à programy zahrnují 7 prvků:
1) Identifikace regulované skupiny
à zjištění znečišťovatele a jeho záměrů a motivů
2) Vypracování programu priorit
à cílem co nejefektivnější využití disponibilních zdrojů
3) Podpora dosahování shody
à povzbuzování dosažení dobrovolné shody
à poskytování technické pomoci
à formy ekonomické stimulace
4) Monitorování shody
à zjišťuje se stav činnosti regulované skupiny
à inspekce, emisní monitoring
5) Prosazování
à odpověď na nedodržení požadavků
à 3 typy kompetencí:
à činit nápravná opatření
(stanovení nápravného termínu, zastavení výroby,…)
à požadovat informace
(ekologický audit, zprávy o výrobních procesech,
školení zaměstnanců, speciální výcvik, …)
à ukládat sankce
(peněžité tresty, trest odnětí svobody, …)
6) Vyjasnění odpovědnosti mezi ústředními a územními orgány
à centrální řízení à zachování jednoty postupu
à územní veřejná správa à citlivější posouzení problému
7) Příprava programu
à týmová práce odborníků z různých oblastí
à rozdělení úkolů
à shromažďování informací – inspektoři ŽP
à změna programu v případě nereálnosti požadavků
à ukončení programu splněním požadavků a účelu programu
à průběžné vyhodnocování výsledků (roční zpráva ministra ŽP)
7. EKONOMICKÉ NÁSTROJE
-problém chápání ŽP jako veřejného statku
à není stanovena cena ŽP
teorie externalit
à negativní externalita = negativní působení subjektu na hospodářskou činnost
druhého subjektu
(mimotržní charakter, neschopnost poškozeného ovlivňovat znečišťující subjekt, není
záměr znečišťovatele poškozovat druhý subjekt)
à internalizace externalit = jejich začlenění do výrobních nákladů a
makroekonomických ukazatelů
à korekce kvantity zboží kvalitou
à nositelé negativních externalit – státy, obyvatelstvo a hospodářské subjekty
à poškození – globální, lokální a do budoucna
ekonomické optimum znečištění
à náklady na ochranu znečištění
à škody ze znečištění
„zvýšení nákladů na ochranu před znečištěním zmenšuje škody a naopak“
ekonomické oceňování
à potřeba stanovit skutečnou hodnotu životního prostředí a zdrojů
à technika přímého mimotržního oceňování
a) hédonické oceňování (hodnota majetku v oblasti znečištěné a čisté)
b) metoda cestovních nákladů (rekreační hodnota př. národních parků)
c) kontingenční oceňovací metoda (ochota platit za čistotu prostředí)
à technika nepřímého mimotržního oceňování
a) metoda stínových cen (náklady na rekonstrukci ekosystému jinde)
b) technika hypotetických nákladů (náklady na využívání a udržování)
à technika diskontování
à stanovuje hodnotu, jaká je potřeba dnes k zajištění v budoucnosti
ochrana ŽP na mikroekonomické úrovni
1) přímá regulace (příkazy, zákazy, dovolení)
2) ekonomické nástroje
EKONOMICKÉ NÁSTROJE
à měli by být internalizovány do rozhodovacího procesu znečišťovatelů
à stimulují ke snížení úrovně znečištění
à vytvářejí tlak na využívání ekologicky šetrných technologií
à dodatečný zdroj finančních prostředků na ochranu ŽP
à vhodnější než přímá regulace à dosahuje se vyšší efektivity
à nevýhodou je zvyšování cen à zvýšení míry inflace
à v praxi jsou doplňovány o daňovými, celními a úvěrovými nástroji !
1) Poplatky (nejrozšířenější)
a) za vypouštění znečišťujících látek do ŽP
à do povrchových vod
à do ovzduší
à za ukládání odpadů (od r .1992)
à za hluk z letecké dopravy
b) za produkty
à kvůli provozu skládek
à snížení využívání ekologicky náročných výrobků
à uživatelské poplatky – odvoz komunálního odpadu (nejsou stimulativní)
2) Subvence
à finanční pomoc na zamezení negativních činností
(granty, půjčky s nižší úrokovou mírou, …)
3) Systém zálohování
à přirážka k ceně produktu, která motivuje ke vrácení použitého produktu a
následně jeho recyklaci (vratné láhve, …)
à redukuje množství odpadů
4) Speciální tržní nástroje
a) prodej emisních povolení
à stanovení emisní hladiny znečištění a rozdělení povolení mezi podniky
v dané lokalitě
à v případě nižší úrovně znečištění může podnik prodat tato povolení
podnikům s větší produkcí škodlivin nebo uložit v emisní bance
à výsledkem je minimalizace společenských nákladů
b) pojištění odpovědnosti za škody na ŽP
à alokuje odpovědnost a působí preventivně
à zabezpečení finančních prostředků – garanční fondy, pojišťovny
à výše pojistného stimuluje podniky k realizaci opatření ke zvýšení
bezpečnosti provozu podniku à jedna z forem internalizace externalit
5) Využívání úvěrů
à zvyšuje zájem úvěrovaného podniku na efektivnosti takto financovaných
akcí
6) Nástroje celní politiky
à administrativní omezování vývozu a dovozu ekologicky nevhodných
produktů nebo surovin
à úlevy pro výrobky s nadprůměrnými ekologickými vlastnostmi
7) Nástroje daňové politiky
à zvýhodnění daňových poplatníků vyvíjejících aktivity přispívající ke snížení
znečištění či devastace životního prostředí (+ekologická daňová reforma)
8. PRÁVO JAKO NÁSTROJ ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY
SOUVISLOST PRÁVA A ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY
Právo à forma regulace lidského chování
à řeší konfliktní situace, které se nedají regulovat etickými normami
à v moderní společnosti legalizací prostředků k dosažení cílů určité politiky
-počátky v EP již okolo r.1850
-rozmach až kolem r.1950 à problémy lokálního znečištění
à zpočátku reaktivní (nekoordinovaný) charakter práva
(řešilo jednotlivé případy znečišťování)
à postupně cílem komplexnější a koordinovaná ochrana ŽP právními prostředky
à vznik resortní exekutivy ochrany ŽP
à nové předpisy
à právo na informace
à možnost participace veřejnosti na rozhodování
à nástroj všestranné ekopolitiky (získává značný význam)
PRÁVO JAKO NÁSTROJ RESORTNÍ ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKY
-politika administrativního řízení (Command and Control System)
Přímé řízení
à systém příkazů, zákazů a dovolení
-dále kompetence à kontrolní
à ukládat opatření
Nepřímé řízení
à ekonomické nástroje (negativní i pozitivní stimulace)
à EMAS (Environmental Management and Auditing Systém)
Základy jednoty práva životního prostředí
A) Předmět práva ŽP à „ochrana přirozených evolučních předpokladů lidské kultury“
B) Koncept práva ŽP
à vychází z toho, že à zatížení biosféry ohrožuje samu existenci lidstva
à nenarušené biologické procesy jsou schopny vytvářet
v životním prostředí stav dynamické ekologické rovnováhy
à poznání člověka je nedokonalé
C) Zásady
à zvláštní a hlavní zásadou à zásada trvalé udržitelnosti
1) Zásada předběžné opatrnosti
à kvůli nejistotě pravdivosti vědeckého výzkumu
à může hrozit nevratné nebo závažné poškození ŽP
2) Zásada prevence
à musí se předejít známým důsledkům negativní lidské činnosti
3) Zásada integrace
à vychází z toho, že ochrana ŽP je komplexní (ovzduší, voda, příroda)
4) Zásada odpovědnosti původce
à každý, kdo negativně působí na ŽP musí následky jeho aktivit zmírnit, napravit
nebo předcházet
5) Zásada spolupráce
à vychází ze spolupráce veřejné správy a veřejnosti
à „právo občanů vědět“ à povinnost státních orgánů pravidelně informovat o
celkovém stavu ŽP
à taktéž podniky informují o své činnosti v zájmu
přízně veřejnosti
à základní povinnost za ochranu ŽP nese stát
D) Pojmy
1) Základní předměty ochrany
a) Ekosystém
à funkční soustava živých a neživých složek ŽP, které jsou navzájem
propojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které
se navzájem ovlivňují a vyvíjejí v určitém čase a prostoru
b) Přírodní zdroje
à místně situované části přírody, které člověk může využívat
k uspokojování svých potřeb
à obnovitelné (lesy, biomasa,…)
à neobnovitelné (nerosty, …)
2) Kritéria vyjadřující žádoucí stav ŽP a kritéria hodnocení jeho poškozování
a) Ekologická stabilita
à schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a
uchovávat své přirozené vlastnosti a funkce
b) Ochrana ŽP
à zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečištění a ochranu jeho složek
c) Ochrana přírodních zdrojů
à regulace jejich trvale udržitelného využívání
d) Znečištění ŽP
à vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do
ŽP, které jsou cizorodé pro dané prostředí
