Záruky proti nezákonným zákrokům Policie ČR

V tomto zákoně jsou také vymezeny úkoly policie, které plní její příslušníci - policisté :

- chrání bezpečnost osob a majetku,

- spolupůsobí při zajišťování veřejného pořádku, a byl-li porušen, činí opatření k jeho obnovení,

- vede boj proti terorismu,

- odhaluje trestné činy a zjišťuje jejich pachatele,

- koná vyšetřování o trestných činech,

- zajišťuje ochranu státních hranic ve vymezeném rozsahu,

- zajišťuje ochranu ústavních činitelů České republiky a bezpečnost chráněných osob, kterým je při jejich pobytu na území České republiky poskytována osobní ochrana podle mezinárodních dohod,

- zajišťuje ochranu zastupitelských úřadů, ochranu sídelních objektů Parlamentu, pokud zákona nestanoví jinak, prezidenta republiky, Ústavního soudu, Ministerstva zahraničních věcí, Ministerstva vnitra a dalších objektů zvláštního významu pro vnitřní pořádek a bezpečnost, které určí vláda na návrh ministra vnitra, rovněž zajišťuje ochranu objektů, pro které taková ochrana vyplývá z  mezinárodní dohody, kterou je Česká republika vázána,

- dohlíží na bezpečnost a plynulost silničního provozu a spolupůsobí při jeho řízení,

- odhaluje přestupky,

- projednává některé přestupky,

- vede evidence a statistiky potřebné pro plnění svých úkolů,

- vyhlašuje celostátní pátrání, přitom je oprávněna zveřejňovat údaje nezbytné k identifikaci

hledaných osob,

- na základě vyrozumění orgány Vězeňské služby České republiky provádí úkony související s bezprostředním pronásledováním osob, které uprchly z výkonu vazby nebo z výkonu trestu odnětí svobody,

- zadržuje svěřence s nařízenou ústavní nebo uloženou ochrannou výchovou, kteří jsou na útěku, a spolupůsobí při jejich vyhledávání,

- zajišťuje pohotovostní ochranu jaderných zařízení, které určí vláda České republiky, a podílí se na fyzické ochraně jaderného materiálu při jeho přepravě podle ustanovení dalšího zákona,

- kontroluje doklady o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla,

- plní též úkoly státní správy, pokud je tak stanoveno jiným zákonem,

- plní rovněž úkoly při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku, které jí ukládají příslušné orgány obcí za podmínek stanovených zvláštními předpisy.

Hlavními povinnostmi policisty stanovených dále v tomto zákoně je, že při provádění služebních zákroků a úkonů je povinen dbát cti, vážnosti a důstojnosti osob i své vlastní a nepřipustit, aby osobám v souvislosti s touto činností vznikla bezdůvodná újma a případný zásah do jejich práv a svobod překročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem, a zejména povinnost v mezích zákona provést služební zákrok, úkon nebo učinit jiná nezbytná opatření, je-li páchán trestný čin nebo přestupek anebo je-li důvodné podezření z jejich páchání.

Pro plnění svých úkolů má policista vymezená oprávnění za konkrétních podmínek požadovat vysvětlení, prokázání totožnosti, omezit osobu na osobní svobodě, použít donucovací prostředky, zbraň a mnohá další.

Úkoly, povinnosti a oprávnění policistů nejsou však jen součásti tohoto zákona, ale i mnoha dalších zákonů, z nichž lze jmenovat například nejvýznamnější trestní řád. Činnost policistů dále upravuje množství interních předpisů, rozkazů a nařízení, které jsou vydávány na nejrůznějších úrovních od ministra vnitra až po vedoucí jednotlivých oddělení.

Pro policisty je dále významný zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměrů příslušníků Policie České republiky, které jak již má ve svém znění upravuje služební poměr, ale rovněž upravuje i základní povinnosti policisty.

Policista je povinen :

- plnit svědomitě a řádně úkoly uložené mu zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy,  plnit svědomitě a řádně úkoly uložené mu rozkazy a pokyny služebních funkcionářů a nadřízených, s  nimiž byl řádně seznámen,

- vykonávat svědomitě a řádně službu podle svých sil, znalostí a schopností,

- ohlásit svému nadřízenému závady a nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby,

- dodržovat při výkonu služby pravidla zdvořilosti.

Důležité je také to, že domnívá-li se policista, že rozkaz jeho nadřízeného je v rozporu s obecně závazným právním předpisem, je povinen nadřízeného na to upozornit, trvá-li nadřízený na splnění rozkazu, je policista povinen jej splnit. Povinen je však odepřít splnění rozkazu nadřízeného, jestliže by jeho splněním spáchal trestný čin a tuto skutečnost ohlásí bez zbytečného odkladu vyššímu nadřízenému.

Základní povinnosti nadřízeného jsou :

- organizovat, řídit, kontrolovat a hodnotit výkon služby svých podřízených,

- zabezpečovat, aby policisté byli pro výkon služby náležitě vycvičeni a vyškoleni,

- vytvářet příznivé podmínky pro výkon služby,

- oceňovat záslužné činy a příkladné plnění služebních povinností a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností.

Z povinností nadřízeného tedy vyplývá mimo jiné také povinnost kontrolovat a hodnotit výkon svých podřízených, kdy tento systém postupuje hierarchicky nahoru a prakticky každý nadřízený má dalšího nadřízeného a to až po policejního prezidenta, který spadá pod ministra vnitra a tento je jako orgán výkonné moci odpovědný vládě, kdy je zde rovněž možnost kontrolní činnosti poslanců, respektive zřízeného branně bezpečnostního výboru. Navíce v rámci každého Okresního ředitelství Policie České republiky působí Skupina stížností a kontroly, přímo pod ministerstvem vnitra inspekce ministerstva vnitra. Povinností jednotlivých nadřízených a kontrolních orgánů je nejen prošetřovat zjištěná pochybení jednotlivých policistů a stížnosti občanů či jiných orgánů na jejich činnost, která by mohla být v rozporu se zákonem, ale rovněž provádět preventivní kontrolní činnost.

Policista jako každý jiný občan by měl dodržovat zákony, kdy v případě jejich porušení je postižitelný podle zákona. Na druhou stranu však nelze policistu posuzovat jako každého jiného občana, neboť představuje bezpečnostní ozbrojený orgán s možností použít prostředků donucení a síly v rámci zákona, proti jednání, kde to zákon vyžaduje a kde k tomu opravňuje. V případě spáchání trestného činu je policista postižitelný podle trestního zákona jednak tak jako každý druhý, ale na rozdíl od jiného občana se v souvislosti s výkonem služby může dopustit jako veřejný činitel i určitých trestných činů, kterými nelze postihnout jednání běžných občanů. Jedná se o trestné činy dle trestního zákona :

§ 158 Zneužívání pravomoci veřejného činitele, kterého se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch :

- vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu,

- překročí svou pravomoc,

- nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci,

§ 159 Maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti, kterého se dopustí veřejný činitel, který při výkonu své pravomoci z nedbalosti zmaří nebo podstatně ztíží splnění důležitého úkolu,

přísnější postih je rovněž pro policisty jako veřejného činitele v případě trestného činu Úplatkářství dle § 160, policisté jsou postižitelní vojenskými trestnými činy dle hlavy dvanácté trestního zákona.

V případě, že se policista dopustí jednání, které má znaky přestupku nebo zaviněně poruší základní povinnosti policisty, v případech kde se nejedná o trestný čin, spadá do kázeňské pravomoci služební funkcionáře, za což může být potrestán kázeňskými tresty :

- písemnou důtkou,

- snížením funkčního platu až o 15% na dobu nejvýše tří měsíců,

- snížením hodnosti o jeden stupeň až na dobu jednoho roku,

- zákazem činnosti,

- propadnutím věci.

Záruky proti nezákonným zákrokům policistů jsou tedy dány jednat samotným striktním vymezením jejich úkolů a oprávnění stanovených zákony a interními předpisy s postihem při jejich porušení, překročení pravomocí, tedy nezákonném jednání. Z daných předpisů a zákonů jsou policisté školeni zejména v rámci základní policejní přípravy a jednak průběžně při změně a tvorbě nových předpisů nabývajících platnosti. Na druhou stranu je však třeba uvést to, že neustále dochází ze strany policistů k jednání jednak v rozporu s interními předpisy a jednak v rozporu se zákonem, dochází k nezákonným zákrokům. Tato zjištěná jednání jsou s oblibou zveřejňována mediálními prostředky, což má značný negativní dopad na prestiž a důvěru policie v očích veřejnosti. Zde je zapotřebí se zabývat příčinami, proč dochází k vlastním nezákonným zákrokům.

Nezákonné zákroky policistů lze v obecné rovině rozdělit na dvě části a to na úmyslné jednání, kde se ji policista plně vědom toho, že jedná protiprávně a činí tak z důvodu dosáhnout různých svých cílů, a dále na neúmyslné jednání, kde si policista není vědom toho, že jedná protiprávně a rovněž zde může být několik příčin. Rozdělení na úmyslné a neúmyslné jednání je dost podstatné, neboť jak jsem uvedl u úmyslné jednání je sledován určitý cíl a u neúmyslného se jedná o určité pochybení. Nicméně jak úmyslné i neúmyslné jednání ze strany policistů, které je protiprávní, zakládá možnost postihu dle závažnosti takového jednání jak bylo výše uvedeno.

Kde hledat tedy záruky, aby k nezákonným zákrokům ze strany policistů nedocházeno ? V případě úmyslného jednání jsem uvedl, že policista vědom si svého protiprávního jednání, tak činí, aby dosáhl určitého cíle, čímž může být zejména :

- získání vlastního prospěchu v různých podobách jako např. získání různé formy ohodnocení od jiné strany na základě překročení pravomocí nebo řádného nesplnění povinností při zákroku proti druhé strany,

- získání vlastního pocitu sebeuspokojení jako např. tvrdší fyzický zákrok proti osobě dopouštějící se protiprávního jednání, zjevně nepřiměřený jeho závažnosti a dané situaci,

- řešení situace jiným způsobem než připouští zákon z důvodu toho, že v zákoně není možnost z jeho pohledu pro správné řešení situace,

- snaha vůbec neřešit situaci a vyhnout se komplikacím např. z důvodu obavy, že mohla vzniknout újma, nepřidělávat si práci apod.

Ať již jsou cíle policisty při úmyslném protiprávním jednání při služebním zákroku jakékoliv, jedná se bezpochyby o velmi závažný stav zejména v případech, kdy policista takto sleduje svůj vlastní prospěch. Polemizovat možná lze nad konkrétními situacemi, kde zákon nepřipouští zakročit tak jak by se zdálo policistovi správné nebo to po něm bylo požadováno, ale pokud ví, že něco není oprávněn, nebo něco musí za dané situace konat, tak musí tomu své jednání přizpůsobit. Z vlastních zkušeností vím, že je to někdy těžké, dostávají se osobní morální pocity správnosti jednání, nebo je na místě tlak veřejnosti v podobě výroků na adresu policistů jako např. : „Vy s tím nic neuděláte. Vy ho jen tak necháte jít. Jste k ničemu, platíme na Vás daně a Vy nám ani nepomůžete.“ a nespočet dalších, ale policista zákony nevytváří, pouze je musí respektovat.

Záruky, aby k úmyslnému protiprávní jednání policistů nedocházelo, tak musí prezentovat na prvním místě právo v tom, že bude v souladu s morálkou, což v současné době zcela určitě nelze říci, ale bez ohledu na to ho musí policista respektovat, kdy zde lze hledat jediné záruky v dostatečné prevenci a represi. Základem prevence je to, aby takové osoby, které by mohly mít sklony k protiprávnímu jednání, nebyly vůbec k policii přijaty, což znamená důkladné prověření jejich bezúhonnosti, spolehlivosti a skutečně k policii přijímat jen vybrané osobnosti. Dalšími již sekundárními preventivními kroky je dostatečné kontrola činnosti policistů. Represivními kroky může být jen hrozba odstrašujících trestů v případě zjištěného protiprávního jednání.

Oproti úmyslnému protiprávnímu jednání policistů se lze ze zcela jiných hledisek zabývat protiprávním jednáním neúmyslným a z nich pramenících nezákonných zákroků. Příčinou je zde většinou neznalost zákonů a předpisů a neschopnost jednotlivců v souladu s těmito aktuálně reagovat na konkrétní situaci, kterou je nezbytné řešit. Toto je způsobeno zejména :

- nedostatečné proškolení policistů s platnými právními předpisy,

- nedostatečný výcvik praktických situací, výcvik na modelových situacích, zavádění policistů do praxe,

- příjímání „neschopných“ osobností k policii, nevytváření podmínek pro aktivní přístup k vlastnímu zdokonalování se sebevzdělávání.

Jak jsem tedy uvedl základní zárukou toho, aby nedocházelo k neúmyslnému protiprávnímu jednání ze strany policistů by měla být znalost a schopnost. Dostatečná znalost toho co může a co musí a schopnost toto dostatečně aplikovat v praxi. V této oblasti by se mělo opět začít hned na začátku a to u samotného příjímání osob do služebního poměru, kde by se mělo jednat opravdu o vybrané osobnosti, schopné se aktivně učit novým věcem, psychicky a fyzicky silné. Na druhou stranu je zapotřebí však také říci, že současné zákony se neustále mění a novelizují a je zapotřebí se s nimi neustále seznamovat, kdy činnost policie jak již bylo v úvodu nastíněno je upravena nepřeberným množstvím interních předpisů a osobně neznám policistu, který by je všechny podrobně znal. V praxi tak dochází mnohokrát k tomu, že policista ani neví jak může v dané situaci jednat nebo jak musí a troufnu si říci, že se tak mnohokráte „nevinně“ dostane do komplikací. V této oblasti by to chtělo zejména větší střídmost v interních předpisech a intenzivnější proškolování policistů. Tato situace, ale pramení zřejmě z dnešní doby, kdy po roce 1989 dochází k neustálým právním změnám a velké obměně policejního sboru, kdy noví policisté nejsou ani dostatečně zaváděni do výkonu a dostávají se tak zcela bez zkušeností a potřebných znalostí do řešení situací, které to vyžadují, což je pak příčinnou toho, že jednají nezákonně aniž by si toho byli vědomi.

Jsem osmým rokem příslušníkem Policie České republiky, kdy jsem při nástupu, tak jako všichni policisté složil služební přísahu :

“Slibuji, že budu čestným, statečným a ukázněným příslušníkem Policie České republiky. Své síly schopnosti vynaložím ve prospěch společnosti tak, abych chránil práva občanů, veřejný pořádek a bezpečnost a ústavní zřízení České republiky, a to i s nasazením vlastního života. Při plnění svých služebních povinností se budu vždy řídit ústavou a zákony a v souladu s nimi i rozkazy a pokyny svých nadřízených. Tak přísahám.“

Znění této přísahy je celkem výstižné a svým obsahem vystihuje množství dalších konkretizujících zákonných ustanovení a interních předpisů týkajících se toho jaký by měl policista být, jak by měl jednat a vystupovat. Pro mě osobně je její obsah zavazující, tak jako by měl být pro všechny policisty a mohu konstatovat, že jedná-li policista v souladu s tím co přísahal nemůže se dopustit žádného pochybení. V podrobnějším výkladu této přísahy však lze polemizovat nad jejím obsahem, zda je možné dát všechny věty do souladu. Jedná se zejména o úvodní morální pojem „čestnost“ a zavazující se respektování ústavou a zákony, stejně jako chránění práv občanů. Zde lze polemizovat zejména nad tím zda můžu vždy říci, že jednám čestně, jednám-li v souladu se zákonem a jaké kdo má práva. Proto si myslím, že základ toho, aby policista mohl být čestný a hrdý na to, že je policistou, je v tom, aby mu toto umožňovalo právo a jak již jsem již zmínil hlavní je, aby bylo právo v souladu s morálkou a svými ustanoveními dávalo dostatečnou možnost policistům vynutit jednání v souladu s právem u těch, kteří ho nerespektují. Bude-li dosaženo tohoto, pak si myslím, že to bude dostatečnou zárukou proti nezákonným zákrokům policie v systému záruk dodržování zákonnosti.

Přehled použité literatury :

- Zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,

- Zákon č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky.