Autor: PRÁVNÍ PORADNA

Vítejte v Právní poradně V dnešní době je právo všude kolem nás – ve smlouvách, které podepisujeme, v pracovních vztazích, které uzavíráme, i v…

Více o autorovi

V současné době se po celé Evropské unii rozvíjí koncept digitální identity (digitální ID), který má za cíl usnadnit občanům, podnikům i veřejným institucím bezpečné ověřování totožnosti online. Digitální identita v rámci EU znamená, že jednotlivec bude moci využít celoevropský systém, v němž bude jeho identita ověřena jednou a následně použita pro různé služby — například elektronické služby veřejné správy v jiném členském státě, bankovní služby, zdravotní péči nebo cestování. Evropská komise prostřednictvím návrhu nařízení o digitální ID (tzv. eIDAS 2.0) stanovuje rámec, který členské státy propojí a vytvoří interoperabilní systém.

Plány a legislativní rámec

Evropská komise již v roce 2021 předložila návrh revize stávajícího nařízení eIDAS (nařízení (EU) 2014/910), která má vytvořit jednotný „digitální identitní peněženku občana EU“ (EU Digital Identity Wallet). Ta umožní občanům bezpečně uchovávat a sdílet ověřená údaje (např. jméno, datum narození, zdravotní údaje, řidičský průkaz, diplomy) a využívat je napříč členskými státy prostřednictvím uznávaných digitálních identifikačních prostředků. Plánuje se, že tento systém bude fungovat vedle stávajících národních řešení a členské státy budou muset zajistit interoperabilitu a vzájemné uznávání identitních údajů mezi sebou.

Legislativní dokument se zaměřuje na čtyři hlavní pilíře: zřízení digitální peněženky, stanovování technických a bezpečnostních standardů, ochranu osobních údajů a mechanismy důvěryhodného ověření. Členské státy budou mít povinnost přizpůsobit svá národní řešení, zajistit certifikované identifikační prostředky a propojit své systémy s celoevropskou infrastrukturou.

Možnosti a přínosy

Digitální ID přináší řadu výhod. Pro občany představuje větší pohodlí — nebude třeba opakovaně ověřovat totožnost u každé služby, stačí využít digitální identitu. Například cestování v rámci Schengenu nebo využití veřejných služeb v jiném členském státě by se mohlo stát jednodušším. Podniky a veřejná správa mohou díky digitálnímu ověřování snížit náklady na administrativu, zrychlit procesy a zvýšit bezpečnost transakcí.

Dalším přínosem je lepší přístup k digitálním službám a inkluze – občané, kteří dosud neměli plný digitální přístup, mohou díky jednotnému evropskému řešení získat stabilní a uznanou digitální identitu. Dále se očekává posílení důvěry v online služby. Interoperabilita mezi členskými státy zvyšuje možnosti mobility pracovních sil, podnikání přes hranice a využití veřejných služeb v různých zemích.

Rizika a výzvy

Z právního i technického hlediska se však s digitálním ID pojí značná rizika. Prvním rizikem je ochrana osobních údajů – digitální identita bude obsahovat citlivé údaje a jejich propojení napříč státy zvyšuje riziko úniku, zneužití či sledování. Problematickou oblastí je také otázka, zda občan bude mít skutečný výběr, nebo zda bude digitální identita povinně spojena s jinými státními službami.

Dalším problémem je bezpečnostní riziko – digitální peněženka musí být chráněna proti kyberútokům, ztrátě či zneužití. Pokud systém selže, může mít občan vážné následky, např. ztrátu přístupu ke službám, identitní krádež či finanční škody. Problémem je i digitální propast – lidé bez digitálních dovedností nebo s omezovaným přístupem k internetu mohou být novým systémem diskriminováni.

Další výzvou je právní a etická. Například otázka, jaká je odpovědnost státu či provozovatele systému v případě chyby v digitální identitě, nebo jak zajistit, aby systém respektoval principy soukromí, autonomie a ochrany lidské důstojnosti. Z institucionálního hlediska existují také otázky suverenity — členské státy musí sdílet některé údaje a důvěřovat infrastruktuře jiných států, což může vést k obavám o národní kontrolu nad identitou občanů.

Praktické aspekty implementace

Implementace jednotného digitálního ID v EU vyžaduje technickou, legislativní a organizační přípravu. Na technické úrovni je třeba zajistit interoperabilitu standardů, certifikaci identifikačních prostředků, ochranu proti neoprávněnému přístupu a mechanismy obnovy identity v případě ztráty. Z legislativního hlediska je nutné přijmout pravidla, která garantují uznávání identitních údajů mezi státy, stanoví požadavky na provozovatele, ochranu dat a mechanismy stížností.

Velkou roli mají hrát soukromé subjekty – banky, poskytovatelé telekomunikačních služeb a technologické firmy, které mohou být zapojeny jako vydavatelé nebo správci digitálních identifikačních prostředků. Zadání je však mít jasný právní rámec, aby nevznikla situace, kdy občan nemá dostatečnou ochranu či možnost volby.

Digitální identita v Evropské unii představuje významný krok směrem k moderní, propojené a uživatelsky přívětivé digitální společnosti. Nabízí reálné přínosy pro občany, podniky i veřejnou správu, ale zároveň přináší i nepřehledné právní, technické i etické otázky. Klíčové bude, aby implementace byla postupná, transparentní a respektovala základní hodnoty Evropské unie – lidskou důstojnost, ochranu osobních údajů a právní stát.